Co děláme v temnotách

Haleluja! Ani ve svých nejdivočejších představách, které kromě jiného zahrnují kapesníčky, Indulonu a DVD s nejlepšími epizodami Chcete mě?, bych nedoufal, že někdy spatřím film o upírech, kde se nebude žádný podvyživený metrosexuál s plochým ksichtem a potřpytkovaným análním věncem snažit vymrdat vlka a během celé stopáže suše mentorovat o tom, proč je vhodné, aby stodvacetiletý geront s oblibou v menstruačních koktejlech brousil tupou teenku, které v herectví zdatně konkuruje konferenční stolek a odstředivý odšťavňovač. Inu, stalo se a já jsem nadmíru spokojen! Žádná kamarádka se na to se mnou sice dívat nechtěla, protože bez Patizóna a Cukety to prej není ono, proto jsem na to čuměl zoufale sám, s kartónem džusu v krabičkách, v jednodílném pyžamu s delfíny a trenýrkách s motivy My Little Pony, nicméně jsem se chechtal, muhehe, a film si užil. Pokud tady existuje dáma, která by mi chtěla dobrovolně dělat společnost a dívat se na filmy se mnou, postačí mi do pošty poslat přihlášku, kde vyplníte hloubku a opotřebení svých tělesných otvorů a uvidíme, co se dá dělat. A pokud se dokážeš bez problému nasoukat do mého oblíbeného kostýmu postarší čivavy, nemusíme řešit už nic. Ale nesmíš být chodící parní turbína v leginách! Ale jako jinak nic proti hnusným holkám, to vůbec, mír svině. (07.01.2015)

Těžký život upírův... a vlkodlakův... Popravdě nikdy jsem neviděl zábavnější vampíry a hlavně si nikdy neuvědomil, jak stresující je pro ně už jenom samotné vstávání a koukání za závěs... :-) První hororový kousek od Novozélanďanů, co jsem viděl, a i když se z toho dalo vytřískat ještě víc, tak napoprvé potěšili, hlavně upír Peter, ten byl libovej :-) (20.05.2015)

Stále se dá originálně natočit film i na takové téma jako jsou upíři. Koukám že hororové komedie z Nového Zélandu jsou v poslední době na velmi vysoké úrovni. Už od prvního úsměvu Viaga do kamery jsem věděl, že je tu konečně další film, který bude naprostá pecka. Nemám co bych dodal, zasloužený plný počet! (04.01.2015)

Takový normální standartní dokument ze života upírů na Novém Zélandu. Formou je to klasický dokument, obsahem je to lehká parodie, ale nějak tomu chybělo víc legrace nebo slibnější příběh. Opravdu sledujeme jen mozaiku z všedních nocí partičky upírů v současném světě. Dobrý nápad už tvůrci nedokázali vtipně rozehrát. (09.11.2015)

Viago, Deacon a Vladislav sú traja upíri, ktorí spoločne so svojim "masterom" žijú v menšej vile na okraji mestečka Wellington. Ich "každodenné" starosti "smrteľníka" spočívajú v dodržiavaní režimu upratovania či ako sa dostať cez "security" do nočného podniku. V podstate sú až na "malý detail" bežnými občanmi malého mestečka. Úprimne sa musím priznať, že tunajšie hodnotenie niekoľko násobne prevýšilo moja očakávania z tohto snímku. Na začiatok dodám, že pointa príbehu riešenia upírskej problematiky zachovania samotnej existencie je náramne podobná s minuloročne nafúknutým "Only Lovers Left Alive". Jediný rozdiel spočíva v poňatí rozprávania story. Kým v zmienenom snímku sa režisér Jim Jarmusch rozhodol pre romanticko dramatické poňatie, v tomto smere Jemaine Clement a Taika Waititi zvolili odľahčený spôsob, ktorý nenúti diváka k mimoriadnemu zapínaniu mozgových buniek. Úvod ma vďaka pár vydareným frkom, či niektorým hororovým prvkom veľmi milo prekvapil, pobavil a navnadil zároveň. Tento rok je veľmi chudobný na kvalitné snímky tohto žánru a tak som dokonca na pár minút prepadol myšlienke, že "What We Do in the Shadows" bude záchranným kolesom prehodeným cez zábradlie "Titanicu". Bohužiaľ, napriek krátkej stopáži, vďaka ktorej som veril, že si tento snímok udrží svoj štandard nastolený z úvodu, prišiel zlom, ktorý ma núti zamyslieť sa, či na festivaloch, ako to už zmienil aj "G.S." ozaj nedochádza k nejakej konzumácii psychotropných látok, ktoré skresľujú oko diváka. Na záver len dodám, že "What We Do in the Shadows" si síce pozornosť zaslúži, no tunajšie percentuálne hodnotenie mi príde prinajmenšom pritiahnuté za vlasy. Zas tak vtipný tento film nebol, zas tak hororový taktiež - 60%. (05.12.2014)