Intolerance: Love's Struggle Through the Ages
Intolerancia
Režie:
D.W. GriffithKamera:
G.W. BitzerHudba:
Carl DavisHrají:
Lillian Gish, Mae Marsh, Robert Harron, Sam De Grasse, Vera Lewis, Mary Alden, Elmo Lincoln, Olga Grey, Erich von Stroheim, Eugene Pallette, Wallace Reid (více)Obsahy(1)
"Otec filmové režie" (prosadil dramatizující a psychologizující detail, zaktivoval úlohu kamery, osvětlení, interpunkce, herce, zavedl retro-vsuvky, dokonale pracoval s paralelní a křížovou montáží, gradoval napětí zrychlováním frekvence záběrů z různých časoprostorových rovin, vytvořil katalog dodnes platných syžetových a žánrových prototypů...), vyznavač Bible, Dickense a Emersonovy filosofie soběstačnosti a mravního zdokonalování, vnímá životní konflikty jako pravý idealista, v kategoriích abstraktního dobra a zla, se sklonem k melodramatismu. Ve velkolepě vypravené babylónské evokaci chtěl přetrumfnout všechno dosud natočené v tomto žánru (v čele s italskou Cabírií), naopak v decentním příběhu Krista se inspiroval dokumentaristickými Pašijemi, ozdobenými rozptýleným světlem a velebností rytmu. Evokace Bartolomějské noci s modře vitrážovanými scénami zaujme využitím lesku dlažebních kostek a stropů v dekoraci a má nadnesený herecký projev v divadelním stylu společnosti Film d'art, která začátkem 10. let propagovala velké hvězdy jeviště. Střih spojuje v stále kratších pasážích různé epochy v příbězích, prostoupených historickou naivitou (a sjednocovaných obrazem Naděje - ženy s kolébkou), ale čtvrtý příběh s motivem stávky dělníků a dramatem justičního omylu je inspirován mentalitou Ameriky s charakterizací sociálních vrstev, tlumočením individuálních prožitků a psychologických stavů. Kromě nepochybných přínosů objevíme ve filmu i Griffithovu slabost: sklon k megalománii a nevkusu. Tehdejší průměrný divák ještě nedokázal z plátna číst všechny složité významy, střídání časových rovin jej mátlo a tak tvůrce, investující 1,9 mil. dolarů (předtím dosáhl velkého zisku filmem ZROZENÍ NÁRODA), zbankrotoval a neúspěch ho rozdrtil jako podnikatele i tvůrčí osobnost, takže se stal obětí vlastní superprodukce. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (100)
"INTOLERANCE, BURNING AND SLAYING." ------------ Toto je megalománia prvej triedy, dámy a páni. Metropolis, nech je akokoľvek monumentálny, sa na tento takmer 200-minútový historický opus s najkolosálnejšou kulisou v dejinách filmu a najopulentnejšou rekonštrukciou Bélšaccarovej hostiny vôbec nechytá. Ani trochu. ()
Z hlediska filmového vývoje a historie jde bezesporu o dílo zásadního charakteru, a jako takové si bez zbytečné omáčky zaslouží plný počet, který také nadělím. Ovšem, kdybych měl film hodnotit čistě subjektivně, bilancovalo by hodnocení někde mezi 3 a 4. A to z jednoho prostého důvodu - je to tak manýristicky a megalomansky dlouhé, že jsem s obtížemi ustál (useděl) celou stopáž v bdělém stavu. (Kolosální spektákl je vskutku příměr bez skrupulí.) Přestože rozhodně nebyla nouze o náhlé frekvence nezapomenutelných scén (za všechny uvedu jako příklad úchvatné dobývání Babylonu a následné oslavy v ulicích města - 1916? Ha!), co je moc, to je příliš i na dnešní zadaptované diváctvo. ()
Symbolismus rozhodně není ve filmu nic nového, vždyť jeden z průkopníků filmu, Georges Méliès, byl tím, kdo do filmu právě tohle vznesl, ale byl to D. W. Griffith, kdo to dovedl k dokonalosti. Závěr jeho geniálně rozporuplného eposu "Zrození národa" toho byl důkazem, snímek "Intolerance" v tom pokračuje, kdy žena houpající kolébku je nádhernou ukázkou takové filmové metafory. Ať se děje, co se děje, život pokračuje. I když jsou na sebe lidé hnusní, pořád mají naději. Naprosto úchvatná je forma vyprávění, kdy se prostřídávají čtyři různé příběhy, což byl také důvod, proč byl film pro tehdejšího diváka příliš náročný. Přeskakování mezi příběhy mátlo. Co si budeme povídat, diváci s tímhle stylem vyprávění mají problém i dnes. D. W. Griffith ale opět ukázal svou genialitu a schopnosti hrát si s mladým médiem, kterým film byl. To, co je předváděno s kamerou, se střihem, s narací, ale i s efekty, to jsou prvky, které jsou platné doposud. Mimochodem, i mezititulky zaujmou svou propracovaností, stejně jako odhalená ňadra, která později rozhodně nebyla samozřejmostí. Věrnost zachycení doby u historických příběhů je až dech beroucí. ()
Z pohledu člověka, který viděl jen z roku 1916 na 50 filmů mi nezbývá než napsat, že "Intolerance" je filmem do té doby nevídaným. "Zrození národa" bývá taky označováno za přelomový film, ale to si tak úplně nemyslím. Je to monumentální a fantasticky natočený film, ale podobně dobrých bych v té době dokázal najít další půltucet. "Intolerance" je jiný případ. Vzala si vše nejlepší z dobové tvorby a dokázala to posunout na nový level. Produkce, režie, kamera, narace, rozsah a celková komplexnost díla je jedinečná. Ano, film působí akademicky, místy možná manýristicky a ne každého diváka se mu podaří zaháčkovat. Ale to je dnes úplně jedno. Filmařský monument, ke kterému vzhlíželi naprosto všichni. ()
Griffith byl prý posedlý tvořením velkého umění. A to je skvělé. Na Intoleranci je to vidět. Ta šílená délka je ale na němý film moc. Muselo to být moc v době vzniku a ještě víc je to teď. Velkolepé kulisy a extras ohromí, ale to ohromení nevydrží 197 minut Čtyři hvězdy jen a pouze z úcty k filmařským objevům. Za fakt, že by se měl na tenhle film někdo dívat v kuse, ale režisérovi dík nepatří. ()
Galerie (10)
Photo © Triangle Film Corporation
Zajímavosti (39)
- Snímek byl později kvůli své délce sestříhán a rozdělen na dvě části: "Pád Babylonu" a "Matka a syn". (Witta)
- Svatební scény v části z Ježíšova života byly připraveny a natáčeny podle židovských tradic pod dohledem rabína Myerse. Jeho dcera, Carmel Myersová, hrála otrokyni v babylónských scénách. (džanik)
- Ve filmu se objevuje kolem 3000 komparzistů. (Witta)
Reklama