Muži, ženy a děti

Taká nenáročná príjemná indie blbina, na aké sme od Reitmana zvyknutí. U mňa o čosi slabšie než Thank you for smoking, no lepšie než preceňovaná Juno. Tých klišé, pri ktorých máte chuť si vydriapať oči a nahlas si spievať aby ste nepočuli ako mladá trieska dverami auta po tom, čo jej mamka spravodlivo naloží /btw, za to tresknutie dverami auta by v "RL" naložila moja mamka mne ešte viac) je tu dosť, ale poväčšine je to na také menšie pousmiatie. Adam Sandler mimoriadne prekvapil, ide azda o prvý film, kde som si z celého srdca nepriala, aby jeho postave stalo niečo fakt zlé. Jenifer Garner a jej defaultne znepokojený výraz je štandardne na facku, a Timothée Chalamet je na zožratie aj keď hrá tupého futbalistu s rozbitým nosom. 6,5/10*. (06.04.2021)

V dnešním světě kompjůtrů… Více než internetu se po zhlédnutí Mužů, žen a dětí bojím lidí, které film nadchl, jsou přesvědčeni, že pravdivě zrcadlí realitu a hned po doběhnutí titulků se pro jistotu odpojili od internetu. Reitmanův obludný režijní a scenáristický přehmat je vzorovou ukázkou tezovitého snímku (základní teze: všichni žijeme v bublinách), který by strašně moc chtěl být aktuální a vyjadřovat se ke žhavému problému současnosti. (Pokud by vám to nebylo jasné, tak problémy bílých středostavovských Američanů jsou problémy celého světa.) Jeho hlavním problémem ale je, že problémy nehledá, ale uměle vytváří a zveličuje. Nejde přitom o komediální nadsázku, ale vážně míněné varování před škodlivostí moderních technologií, které - psychicky zjevně ne zcela vyrovnaným lidem, což ovšem vyprávění opomíjí - způsobují závislost na pornu a hrách, rozpad partnerství, posedlost vlastním vzhledem, poruchu příjmu potravy, paranoidní chování, ztrátu kontaktu s reálným světem... ___ Film při své exploatační plytkosti a hysterii vrší jeden negativní efekt pobytu ve virtuálním prostoru za druhým a nepřipouští, že by internet, tablety a chytré mobily mohly mít i nějaký pozitivní přínos. Trefné pointy a výstižné paralely (úvahy nad vlastní nicotnosti vs. přeceňování vlastní důležitosti) zanikají v přívalu nápadů nedovařených, nepřesvědčivých nebo naprosto pitomých. ___ Nad užitím síťového vyprávění Reitman zřejmě nepřemýšlel nad rámec přesvědčení, že by se hodilo k filmu o sítích a propojeném světě. Postav je zbytečně mnoho a tak se musíme spokojit s karikaturami, přičemž oslí můstky mezi nimi jsou nepřesvědčivě vykonstruované. Většina epizod slouží jenom k demonstraci určité teze, takže ani k ničemu nesměřují, stejně jako celý film váznou na mrtvém bodě, a vyznívají do prázdna. ___ Snaha dodat rozdrobenému vyprávění vyšší smysl, vážnost a důležitost „vesmírným“ rámováním a hlasem vypravěčky (sofistikovaně znějící Emma Thompson) hraničí s parodií a představuje vzorovou ukázku toho, co nedělat, nechcete-li, aby byl váš film označen za midcult. ___ Některé z předchozích Reitmanových filmů považuji za dobře zacílené satiry, které si dokázaly udržet lehkost a nadhled. Muži, ženy a děti jsou jen strašlivě těžkopádným, zaujatým a vypravěčsky bezradným pokusem sdělit něco zásadního o moderní společnosti. Kvůli karatelskému tónu a chybějícímu nadhledu ze všeho nejvíce připomínají Patricii, nejděsivější postavu filmu. 35% Zajímavé komentáře: pepo, BoredSeal, Abes (23.07.2018)

v podstatě jen takový slabší odvar dva roky starého Disconnect, který působí po všech stránkách poněkud nedotaženě.. znepokojivé to bylo, to ano, ale rozhodně zde byl potenciál na daleko ucelenější film, který nebude působit tak, jako když jen hodíte hromadu neduhů současné společnosti do jednoho pytle.. (14.04.2015)

Ježíši Kriste, Jasone, nemusíš se snažit narvat do jednoho filmu úplně "všechno". Zajímalo by mě, jak daleko se s propojením myšlenek "na ničem, co uděláme, v kosmickém měřítku nezáleží" a "internet je zlo a jeho používání z nás udělá psychopaty a zločince" poprala kniha, podle níž byl film napsán, protože pan Reitman se k tomu spojení ani nepřiblížil. (30.07.2018)

Jason Reitman tvoří neuvěřitelně zajímavé filmy, ale nemůžu se zbavit dojmu, že velikost těch nápadů vcelku často pohltí skutečnost, že o filmech samotných ví strašně málo lidí, což je neuvěřitelně na škodu. Muži, ženy a děti jsou totiž přesným odrazem naší dnešní společnosti. Je o vztazích mezi rodiči a dětmi, ale i o tom, jak se dnešní generace upíná k internetu. O tom, že dnešní doba není jednoduchá stejně tak, jako všechny ostatní doby. A hlavně by tenhle film třeba za sto let mohl ukázat, jaké malichernosti se tady řešily a jak snadno se naše mozky dokázaly už tenkrát ovlivňovat skrz věci, které ani neměly duši. (12.06.2015)