Humr

Pokud nepočítám pár festivalových pekel, tak jsem nikdy z kina neodešel před závěrečnými titulky. Až u Humra. Už po dvaceti minutách mi bylo jasné, že nejsem na stejné vlně jako tvůrci, ale vydržel jsem další půl hodinu. Víc ale nešlo. Přehipstřelý blábol plný trapně deklamujících herců, nefungujícího humoru i romance a tragické snahy předstírat, že to celé je něco víc. Tu jednu hvězdičku dávám těm hercům, z nich většinu mám dost rád a bylo mi jich hodně líto. Lanthimos jde ale na black list a kdo zařídí, že Johnnie Burn už nikdy nebude skládat hudbu, má u mě pivo. (05.06.2016)

Ten kdo vymyslel námět filmu se asi v dětství hodně díval na Divoké psa Maxipsa Fíka, protože takový námět tě v kolně aut necinkne ani omylem. Musím říct, že jsem si na ten příběh/myšlenku zvykal vlastně celý film a stejně jsem jí nepřijal. Humr na mě působil děsně nepříjemně, což není kritika, ale pocit. Originalita je v první půli hodná výstavy, tady nemám co vyčíst, vše působilo zvráceně, ale přirozeně, ovšem v "lesní" části polevuje dusno, depresivnost a atmosféra plave v nedotaženosti vztahu havních hrdinů a ani přibývající počet myšlenkových dotazů "to jako fakt? " moc nepřidává. (22.03.2016)

Stanley Kubrick konečně našel sobě rovného? Tuto otázku jsem si v průběhu filmu neustále pokládal. Režisér Yorgos Lanthimos totiž pojal snímek The Lobster jako jedno velké utopické drama, ve kterém účastníci, potažmo i vypravěčka samotná, vypráví své příběhy a pohnutky zvláštně neosobním způsobem. První polovina, která se odehrává v Hotelu, je jednoduše geniální - po celou dobu jsem filmu neměl co vytknout, jelikož režisér nám servíruje jednu excelentní scénu za druhou. Nicméně, v polovině druhé, kdy dojde na nějaké city, to začne lehce drhnout. Neříkám, že to snímek úplně pohřbilo, to ne, avšak po strhující neosobní a utopické první polovině mi projevené city herců přišli jako velmi rušivý element celého snímku. Až na tento prvek jsem zcela ohromen. Jsem si téměř jist, že za pár let bude The Lobster brán jako utopický, geniální a zvláštním způsobem divný film, jenž měl velký potenciál, který do puntíku využil. „We dance alone. That's why we only play electronic music.“ (04.01.2016)

Naprosto dokonalá šílenost, která často vyznívá spíše komicky, ale vlastně bych ji ani nebyl schopen zařadit do žánru, protože tohle je prostě jako něco, co jsem nikdy nikdy neviděl. Vše funguje naprosto na výbornou, ale musím přiznat, že více než druhá polovina filmu mě bavil Farrellův pobyt v hotelu, spíše než jeho putování s osamocenými a Rachel. Každopádně jsem nadmíru spokojený a nemůžu zapomenout vyzdvihnout ty dva úžasné plakáty, kde Rachel s Colinem objímají neviditelně toho druhého. To je prostě bomba! (31.12.2015)

Otcovia absurdnej drámy sa obracajú v hrobe, čo dokázal zúfalý Grék vymyslieť z absurdity. A nielen vymyslieť, ešte mu aj publikum tlieska a tvári sa, že tomu rozumelo, že to bolo úžasne vtipné a nápadité. Nič z toho to nebolo. Zmes nezmyselného scenára a situácie, ktoré sú nielen absurdné, ale často zbytočne vulgárne. Otázka je, čo komu tento film priniesol? Nič, len mastný honorár pre Farrella. (16.02.2016)