Půlnoc druhého dne

Namet mi pripomenul niektore sci-fi filmy a tema o skupinke, ktora nahle musi riesit zahadu preco sa na svete ocitli sami ma bavi. Bohuzial tento film na nejake skumanie a odhalovanie pointy uplne kasle. Je to pojate ako mysteriozne poeticky film zalozeny cisto na atmosfere. Jednotlive udalosti, ktore sa deju skupinke hrdinov nemaju ziadny system. Cely film som mal WTF pocit a zaver je uplne nevysvetleny. Nech si divak mysli co chce. Tento pristup mi nesedi, ale aspon film nenudi, kedze sa neustale deje nieco absolutne absurdne. Jednotlive postavy su tiez uplne divne. Za jedno pozretie to stoji. Kludne to môze byt pre vas absolutna pecka ale aj totalne neznesitelna nuda. Ja som tentoraz presne uprostred. 6/10. (17.09.2018)

Začátek se mi hodně líbil. Spousta zajímavých náznaků k možnému vysvětlení či řešení situace se však brzy změní na trauma z Lost, kde se taky nic nevyřešilo, navíc šlehnuté rovněž nějakou drogou. Možná snad, že šlo o sen toho feťáka, pak by se daly vysvětlit všechny ty "houbičkové" pasáže, kde jsem jen nevěřícně kroutil hlavou, co se to zas děje a proč. Postavy se časem začaly chovat zcela idiotsky, a jestli mělo jít o nějakou satiru na současné čínské, korejské a japonské vztahy a poměry, kombinované s neschopností dostat se ven z maloměsta (které tedy jako maloměsto moc nevypadalo), tak jako sorry, tyhle nuance jsem nepobral, taky nejsem Číňan. Spousta věcí je nakonec opět nedořešena a nevysvětlena - jak se vším souviseli ti první, co se hádali v autobusu? Kdo tedy byli ti záhadní Japonci v maskách a skutečně je ten blonďák znal? Proč měl pořád vizi, že holce lítají vlasy? Protože to cool vypadalo? Vážně takhle vypadají následky ozáření? Jak to, že se holka tomu klukovi nakonec dovolala? Jak to, že uteklo osm let? Proč nakonec kurnik nejeli k té hoře, o jaký signál tedy šlo? A co s tím do prčic společného David Bowie? Fakt na houby, vlastně na houbičky, když tahá režisér diváka celé dvě hodiny za fusekli, aby na něho na konci plivl jako "strýček". (12.07.2015)

Nevím, co si o tomhle filmu mám myslet. Na wikipedii se píše, že jde o „satirical horror comedy film“, no hororového jsem na tom nic neviděl a souhlasím spíš s tím, že jde o dost bizarní mysteriózní scifi drama, proložené o několik komických scén a především o hromadu otazníků, na které jsem sakra nedostal odpověď. Co tím chtěl autor říct? Netuším…začátek byl docela povedený, opřený tajemstvím a zajímavou atmosférou, která rozhodně upoutala mou pozornost. Říkal jsem si sakra, to je jak Silent Hill říznutý seriálem Lost. Cestující začali postupně umírat – někteří obzvlášť brutálním způsobem, tajemná postava v plynové masce, vzrůstající nedůvěra a spousta podivných indicií. Jenomže jak čas plynul, začala mi většina postav lézt neskutečně na nervy (jen ten feťák si jel pořád svoje…). Pak přišel dost nepovedený závěr, který stejně nic nevysvětlil a já tomu prostě nedám víc jak průměrné ohodnocení. Protože ve mně zanechal spoustu otázek a rozčarování… (02.01.2022)

Byla to úchylná pitomost, ale tak úchylně blbá, že bylo až zajímavé to sledovat a čekat, co z toho nakonec vzejde. Bohužel tak od poloviny to ale z "weird TV scifárny" začalo sklouzávat do naprosté debility mimo smysl a z mystery-scifi s možná laciným nápadem, ale umožňujícím zajímavou zápletku se vyklubala prostě en nezvládnutá debilita plovoucí okolní stokou. Právě dnes jsme měli s kolegou v práci debatu nad tím, že vlastně takřka vůbec nevznikají nějaké takové ty "pravé sci-fi", tohle tu marnost jen podtrhuje. Od odpadu to zachraňuje jen ona počáteční mimóznost s patinou "co z tohohle vzejde...?". (22.01.2015)

Bizarní adaptace online románu o různorodé skupině lidí, kteří po záhadné události zůstanou jedinými lidmi v Hongkongu, reflektuje společenskopolitické fenomény Hongkongu a jeho obyvatel v posledních letech. Pomocí fantaskně nadsazených pasáží se zde tak tematizují následky havárie jaderné elektrárny Fukušima, nadcházející volby do zastupitelstva Hongkongu, které zpřítomňují vliv Číny na samosprávní oblast a pochopitelně i budoucí deadline roku 2046. Samotná premisa zmizení všech lidí a současně znepokojivé i fascinující obrazy vyprázdněných ulic, které jinak jsme zvyklí vídat plné lidí, odkazují ke konceptu "kultury mizení" - zjitřenému hledání hongkongské identity a ohledávání minulé i soudobé kultury tváří v tvář době, kdy hrozí politická a kulturní asimilace Hongkongu s Čínou. Výsledkem je významově sytá metafora, která silně rezonuje s domácím publikem, ale pro zahraniční diváky, kteří postrádají podklady k jejímu dekódování zůstává neprostupnou skrumáží cizosti. (04.04.2014)