Ostrov

Toto mi ulahodilo vo všetkých možných smeroch. Tieto tiché Kim-Ki Dukové filmy zbožňujem. Práve pre tento štýl som si zamiloval jeho 3-iron a Jar, leto, jeseň, zima.. a jar. Osamelé prostredie jazera s houseboatmi, kde každý skrýva nejaké to tajomstvo je krásnym priestorom pre vytvorenie režisérovej vízie o neschopnosti komunikácie, pochopení sveta v ktorom žijeme a o sexuálnej túžbe a skrytom násilí. Dejová línia zo zaľúbenou prostitútkov ma nadchla a pomaly rozvíjajúci sa vzťah dvojice predstaviteľov mi ako obvykle učaroval. V tejto polohe je Kim Ki- Duk najistejší. Rozprávanie obrazom, cez výraz tváre, alebo dotyky. Všetky jeho kvázi filozofické ukecané diela jednoducho nemusím. Na tieto tiché, pomaly plynúce - nedám dopustiť. (07.10.2012)

Vůbec netuším, jaké reakce Ostrov vyvolává v různých divácích, ale se mnou Ostrov pěkně zamával. Skrz naskrz dramatický příběh "sebevražendého" vztahu z prostředí jezerních rybářských houseboatů se svojí atmosférou nemilosrdně vtírá pod kůži. Hlavní hrdinka, aniž by promluvila jediné slovo, je otevřenější, než většina snaživších se hereček. Divák, aniž by něco tušil o jistě neméně dramatické minulosti obou hlavních postav příběhu, je neustále ždímán tragickými okamžiky v budujícím se "jezerním" vztahu. Neuniklo mi ani několik milých detailů, jako je například uspořádání vytáhnutých rybářských háčků. A ten závěr... PS: Teď mě napadlo dvouslovná charakterizace filmu: DĚSIVĚ KRÁSNÝ. (11.08.2007)

Kim je proste neuveriteľný. Vyberie sa k jazeru, zoberie so sebou 4-5 hercov, ďalších pár členov natáčacieho štábu a scenár, ktorý može mať takých 10 strán aj s prednou, na ktorej je len názov, a s takmer nulovou výpravou a hudbou natočí nekonečne poetický, brutálny, morbídny a keď sa to tak vezme aj nemorálny (do dvojnásobného vraha schovávajúceho sa pred zákonom sa zamiluje prostitútka s mierne psychopatickými sklonmi), no predsa citlivý príbeh s nesympatickou hrdinkou (jej prejavy lásky mi trochu pripomínali Glenn Close z Osudovej príťažlivosti), a to všetko takým spôsobom, že nedokážem od toho odvrátiť zrak a hltám každý záber. Ak toto nie je genialita, tak potom už neviem čo... 10/10 (09.05.2006)

Prý poetický film? Hmm... Řekl bych, že ryba, z níž si ten dobytek zaživa ukrajoval sushi, si poetiku představovala trochu jinak. Ale zase v tom němém objíždění plovoucích chatek a rozdávání radosti osamělým a potřebným mužům svým tělem, v tom jistá poetika byla. Ano, na světě je spousta holek, které šlapou. Hee-Jin ale spíš jen šlapala vodu, aby se v životě neutopila. A její nečekaný úlovek Hyun-Shik na tom nebyl o moc líp. Opravdu kvalitně vnitřně (a taky citově) rozervaný mladý muž, řekl bych. No jo, i já se cítím poslední dobou nějak osamělý, tak jsem si koupil ve Zverimexu od šikmookého prodavače Ki-duk Kima sadu rybářských háčků a teď už jen přemýšlím, do kterého tělního otvoru si je mám strčit... Po hladině jezera plula spousta působivých obrazů, to zase jo, ale nějak se mi je nedařilo poskládat k sobě, aby to dávalo nějaký hlubší smysl. 70% (16.10.2013)

Jaké bylo moje první setkání s dílem Kim Ki-Duka? Ještě teď je mi zle. K Ostrovu jsem nepřistupoval jako k jihokorejskému zázraku, ale spíš jako k „tomu filmu, ve kterém se lidi mrzačí rybářskými háčky“, přičemž v tomto ohledu mě Kim rozhodně nezklamal. Bohužel. Nebýt té drastické míry kontroverze, mohl to být krásný film o mezilidské komunikaci. Na jedné straně poetický, symbolický a líně uondaný, na straně druhé extrémně naturalistický a plný střihů. Po první „háčkové“ scéně jsem rezignoval na jakoukoliv snahu o pochopení všeho toho dění. Sorry, ale nehodlám bádat nad tím, jaký podtext skrývá ryba vylovená z otvoru na kadění (které se s močením řadí k oblíbeným objektům režisérova zájmu), když existuje devětadevadesát méně odpudivých a srozumitelnějších způsobu ke sdělení téhož. 70% Zajímavé komentáře: Dan9K, Tommy987, Martyr (08.04.2006)