Les sebevrahů

Film, o kterém není skoro možno nic napsat, aniž by se člověk neuchýlil ke spoilerům (ostatně distributor si po novinářích vymínil písemný závazek, že recenze zveřejní až po premiéře a že nebudou nikde spoilerovat). Osobně hororům moc neholduji, takže mé hodnocení je třeba brát spíše s rezervou - rozjezd mi přišel dobrý a filmu nelze upřít výbornou atmosféru, ale jak děj nabírá obrátky a celkově přituhuje, už jsem se k tomu začal stavět víc kriticky, a samotný závěr se mi vyloženě nelíbil (čistě subjektivně). Vadila mi (na můj vkus) přemíra infarktních lekaček a nelogické jednání hlavní postavy. Natalie Dormer v titulní roli je výborná - při natáčení si dle vlastních slov užila celou řadu adrenalinových zážitků a na filmu ji kromě hloubky scénáře přitahovalo i to, že to není „laciná vyvražďovačka, ale psychologický film, který je sofistikovanější než většina thrillerů“. Film kromě dobrého obsazení zaujme i podařenou kamerou, výborným soundtrackem a kvalitní prací maskérů (herci představující ubasute během natáčení vůbec nic neviděli, neboť měli nasazené kompletně bílé kontaktní čočky - režisér chtěl v případě herců spoléhat místo počítačové grafiky výhradně na fyzické efekty). Všem fandům hororu lze Forest směle doporučit - je to opravdu strašidelný film, po jehož zhlédnutí se budete bát jít do lesa (není bez zajímavosti zmínit režisérova slova z jeho vlastní návštěvy lesa Aokigahara: „Vydal jsem se tam na celodenní průzkum, protože jsem byl přesvědčený, že je důležité, abych atmosféru tohoto lesa zažil na vlastní kůži. Postupně mi odřekli tři průvodci – kvůli nemoci, nočním můrám či předtuchám – než jsem konečně našel jednoho, který mě tam vzal... a i ten naprosto nezvratně trval na tom, že za soumraku odcházíme.“ Jinak ačkoliv se některé záběry natáčely nedaleko úpatí hory Fudži, natáčení v lese Aokigahara je už zakázané, takže byl štáb nucený hledat odpovídající náhradu někde jinde. Po prozkoumání mnoha lokací po celém světě se nakonec tvůrčí tým rozhodl pro překvapivou volbu: národní park Tara v Srbsku čtyři hodiny cesty od Bělehradu, rozsáhlou lesnatou oblast, která se lesu Aokigahara velice podobá a nabízí současně spoustu natáčecích lokací). (07.01.2016)

The Forest je film bez šťavy a určite nie hororom. Celé to strašenie je založené na nejakých ksichtoch starých báb, kto sa má toho báť? Snímok sa snaží byť psychologickým hororom za lacný peniaz, preto nakoniec ponúkne len nevýrazné postavy, slabý scenár a príbeh, ktorý nevybočuje z priemeru. Ak to má byť založené na skutočných udalostiach, oplatí sa radšej o lese samovrahov vyhľadať nejaký dokument. (03.09.2016)

Les Aokigahara způsoboval vidiny nejen hlavní postavě tohoto snímku, ale i mně, divákovi. Na plátně se odehrával průměrný, nesnaživý americký horor, ale já viděl hlavně ten nevyužitý potenciál a hluboko v mlze ukrytý skvělý film, který na motivy daného místa mohl vzniknout. Ale to by se Jason Zada musel trochu snažit a stavět na něčem jiném než na několika ve větší míře totálně laciných lekačkách. Zahrát to na těžkou paranoiu, znepokojení a nejistotu. Nebo alespoň najít o něco strašidelnější prostředí, protože tenhle použitý srbský lesík je absolutně antiscary. I to by udělalo dost, viz třeba nedávné The Hallow nebo The Witch. Ale přestože jsem spíše kritický, mohl hororový rok 2016 začít i mnohem hůř. Je to takové nic proti ničemu. Viděno, standard, jedeme dál. (07.01.2016)

Tak se mi zdá, že jediné mysteriózní na tomto filmu je tvrzení, že jde o horor nebo thriller. Pro mě šlo zpočátku o velmi zdlouhavou a nudnou přípravu budoucí oběti na to, co ji může potkat při pobíhání po lese, následovalo samotné podobně nudné pobíhání po výše zmíněném lese, které bylo doplněno předvídatelnými lekačkami a ještě předvídatelnějším zakončením. Když už teď vím, čím mě mohou ohrozit japonské studny a lesy, s napětím očekávám,co přijde příště. Možná nějaká ta tajemná jeskyně či vodní tok? (13.04.2017)

Nízké hodnocení na internetu mi bylo důrazným varováním, že tohle zřejmě nebude zrovna dvakrát kvalitní podívaná, ale zaujala mě hlavně zmínka o lese Aokigahara. Mrkl jsem jen v rychlosti a obsah filmu, ale komentáře jsem nechal bez povšimnutí. Nerad si dopředu čtu o filmu více, nežli je nezbytně nutné, protože z duše nesnáším spoilery, které mi zkazí náladu ještě před úvodníma titulkama. Jen jsem ve skrytu duše doufal, že nepůjde o stejnou kravinu jako Blair Witch, nebo jemu podobné filmy. Bohužel jsem se prvního znechucení dočkal hned vzápětí a to ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že tvůrci rozhodně netočili tento film v nechvalně proslulém lese, ale v srbském národním parku (jak jsem se posléze dozvěděl). Tudíž jsem si musel druhé „nejoblíbenější“ místo sebevrahů na světě najít na internetu, abych se alespoň podíval na fotky. Američané už mě začínají iritovat neustálými marnými pokusy napodobovat své asijské kolegy, nebo stavěním svých přiblblých scénářů na pověrách či historických faktech jiných národů, o kterých ví starou belu a jejich vyobrazení k obrazu svému. Režisérský zajíček Zada však tentokrát držel v ruce zajímavý námět, jenž mu byl doslova naservírován na stříbrném podnose, mu se však z něj absolutně nepodařilo vymačkat veškerý potenciál, který se mu tady nabízel. Místo toho nám nabídl podivný patos, který měl dost hořkou příchuť. Nejde o vyložený průser, ale určitě se z toho dalo vytěžit mnohem víc. Je mi jasné, že se najde spousta lidí, kteří se mnou nebudou souhlasit, ale tohle vážně nemělo ani na průměrné hodnocení. 40% (26.08.2016)