Shilje sanghwang
Real Fiction
Obsahy(1)
Experimentální snímek natočený pomocí deseti kamer během 200 minut. Za spolupráce jedenácti kolegů vytvořil Kim Ki-duk dvanáct sekvencí na téma ponížení, násilí a síly k odplatě. Pouliční kreslíř, jehož neustále sleduje dívka s videokamerou, postupně osvobozuje své skryté emoce. Pasivní oběť se nakonec neváhá stát útočníkem a pomstít všechna nastřádaná ponížení. Sled výjevů, jenž začíná a končí v parku, kde hrdina kreslí portréty kolemjdoucích, představuje rozmanité situace a modely jednání. Hledání niterných popudů a citů postupně stírá hranice mezi skutečností a představou, obojímu však vládnou tytéž nepřemožitelné síly. Město ze začátku i závěru filmu je stále totéž, vědomí hlavní postavy se však navždy změnilo. "Filmy nemění realitu, ale spíše stav vědomí lidského jedince," tvrdí režisér. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (29)
To, že na Skutečné fikci pro mě není nejzajímavější skutečnost, že byla natočena za pouhých 200 minut, vidím jako důkaz Kimovy geniality. Ač "digitální" filmy zrovna nemusím, tady se prokazuje, že když jste dobří, je jedno, na co točíte (a že berete hned první záběr). Film je rozdělen do jednotlivých mikrosvětů, které jsou většinou zajímavé samy o sobě. Vždy se v nich vyskytuje osoba, která v minulosti hlavnímu hrdinovi něco zlého provedla, a s jeho příchodem následuje krvavá msta. Ať už budete tenhle snímek brát jen jako rekordně rychle natočené experimentální cvičení nebo úvahu na téma uvnitř potlačované násilí, pochybuji, že se budete nudit. ()
Mi Nü-Chai to napsal moc hezky, dovolím si ho citovat. "Kim Ki-duk se rozhodl, že v nepovedené zombiárně ztvární smutný příběh svého dospívání, kdy mu všichni ubližovali a on se jim poté pomstil - tím, že točí neskutečné sračky." Co dodat? Konkrétně u tohoto filmu, který má "pouze" 82 minut jsem trpěl, jako kdyby trval několik hodin. Neskutečná blbost. ()
Experimentální snímek, na jehož natočení, postačilo Kimovi pouhých (ani se mi nechce věřit) 200 minut dokazuje, jaký velký potenciál tenko Korejec v sobě skrývá. Po rozběhu v magickém divadle se sice jedné o lineární cestu pomsty, přesto je dostatečně působivá a prostor nakonec dostane i emoční scéna v čítárně, která onu zdánlivě předem nalinkovanou útočnickou procházku (v dobrém slova smyslu) mírně narušuje. 80% ()
Každým ďalším filmom sa Kim ki Duk profiluje do podoby tvorcu a režiséra, ktorého osobitý štýl a spôsob rozprávania zbožňujem. Real Fiction je experiment postavený na výbornej myšlienke. Skryté bolesti, krivdy a poníženia, ktoré spôsobili citovú deformáciu hlavného hrdinu sú po strete na divadelných doskách prelomené a on sa vydáva na cestu pomsty. Vydáva sa vyriešiť minulé krivdy tým, že ľudí, ktorý mu ich spôsobili zabije a tým sa následne oslobodí. Film natočený za veľmi krátky čas funguje presne v týchto momentoch v ktorých má. Aj keď štruktúra filmu je od polovice rovnaká - bez prekvapenia - film nenudí, pretože neutále predstavuje nové a nové charaktery. Tie síce pôsobia ako určité archetypy ale o to je zábavnejšie sledovať, ako sú všetky popravované. Posledný človek, ktorý prejaví nad hrdinom ľútosť vytvára dôležitý katarzný moment. A koniec pohrávajúci sa s divákom o tom čo je a čo nie je skutočné, je už len príjemným zakončením podareného experimentu a zaujímavého filmu. ()
FIlm ktory zaujme uz len tym, v akej kratkej dobe prebehlo natacanie. Tam vsak prednosti nekoncia. Ako hovori trajler - Fikcia, alebo skutocnost? Nejde ani tak o najdenie odpovede, ako skor o to, akymi prostriedkami je tato otazka polozena. Scena odohravajuca sa na divadelnom podiu, tajomna zena s kamerou, chvilkove zmeny obrazu pri urcitych udalostiach...je naozaj zaujimave ponarat sa do reziserovej predstavy a inventivnych postupov. (8/10) ()
Zajímavosti (1)
- Všechny záběry ve filmu byly natočeny na první pokus. (Cheeker)
Reklama