Cesta na západ

Už 8minutový úvodní záběr na detail obličeje funícího pána nepřitažlivého zevnějšku dával na vědomí, že půjde o něco jiného. Tak dlouho bych se nedokázal se zájmem dívat dokonce ani na pohlavní úd ženy, ba dokonce ani na ten svůj. Abyste si film užili, tedy ponořili se sami do mírné meditace, tak je třeba, abyste svůj zrak upřeli na mnicha a nevěnovali pozornost jeho okolí. Bohužel jsem na to přišel až ve 40. minutě. Poselství snímku bylo zřejmé a pán v červeném by zasluhoval pokutu za rychlost! Experiment to byl zajímavý, ale já už má z této oblasti na delší dobu odexperimentováno. (30.03.2018)

Asi takhle. Pokud bych zrovna nedávno (v uplynulém roce) nečetl Surožského (pravoslavný autor) a De Mella (katolík indického původu), asi bych tenhle film poměrně rychle hodil do stoupy. Takhle ale vím, že jde o jedny z meditačních technik sebeuvědomění, uvědomění si světa kolem sebe, uvědomění si přítomnosti Boha, zklidnění a relaxace. Ostatně k tomu slouží i úvodní záběr hlavy muže, který očividně provozuje "dýchací" techniku, nebo hlavy jiných mužů na pozadí oblohy či u moře. Btw, potěšila mě scéna s chlápkem, který se nechá ovlivnit a zkouší tu chůzi v ulicích také. Jen mě trochu překvapuje, že v podstatě blízkovýchodní a spíše indickou praxi natočil Tchajwanec. A když se nad tím zamyslím, tak slow TV je z podobného ranku, a řekl bych, že Benning je touhle praxí rovněž ovlivněn. Ale je pravda, že i když jde o skvělou obrazovou příručku, která by se vyjímala na youtube v sekci Jak na to, jako film to asi mnohým bez znalosti souvislostí přijde divné a trapné. (Jak jsem se ale nedávno poučil právě u jednoho Benningova filmu, kde jsem nakonec musel hodnocení změnit k lepšímu, jako divák bych měl alespoň zkusit zjistit, co je za danou výpovědí, proč to autor natočil a proč to natočil tak, jak to natočil. Prostě zapnout vlastní myšlení a vyhledávací schopnosti.) (25.03.2023)

Jeden z nejlepších snímků z KVIFF 2014, které jsem měl to štěstí zhlédnout. Myslím si, že právě tento snímek umožńuje velmi dobřé porovnat fotografii a film ve vizuální zkušenosti. Mnich se pohybuje při pohledu na celek záběru nepostřehnutelnou rychlostí, vytváří nádherné pohledy, a vše ostatní v záběru se okolo něho míhá, reaguje na sebe. Je to jako se dívat na fotografii a zároveň na film, kompozice je nehybná, ale v záběru se odehrávají v pohybu minipříběhy. Jako další rovina vystupuje Lavantovo zábavně neohrabané napodobování mnichovy nesmyslné chůze, chůze která nikam nejde, čisté chůze. (13.07.2014)

[AFF 2014] Spomaliť...Možno práve to je to, čo človek v dnešnej dobe skutočne potrebuje zo všetkého najviac. V tichosti sa na chvíľu zamyslieť, opustiť hektický stereotyp a nájsť niečo, čo má zmysel. Alebo aspoň nazrieť touto trhlinou v každodennosti. Ak by som mal parafrázovať istý komentár užívateľa Matty, označil by som Tsaiov experiment za "filmový ekvivalent harmónie v chaose". Hlboko sústredený dokument, v ktorom ťažko rozlíšiť, či sa jedná o skutočnosť (Kang-sheng Lee) alebo zinscenovanú realitu (Denis Lavant). Vycibrená vizuálna stránka pripomína Greenawaya, síce bez stredovej kompozície, zato s farebnou výtvarnosťou, hĺbkou, rozložením záberu do jednotlivých plánov a úrovňou detailu dovedenou do dokonalosti (využívanie odrazových plôch, okien a zrkadiel je ohromujúce). Defilé statickosti a pohybu, pokoja a anarchie. Ergo film hodný záujmu a obdivu. Zenová záhrada mizérie. Tak silné emócie prúdiace z čistého záberu som dodnes nepocítil. To sa nedá opísať, to sa musí vidieť - ale zážitok sa líši podľa vášho vzťahu k budhizmu, meditácii, otvoreným experimentom a vyprázdneným filmom. Úžasný pôžitok, ktorý si rád zopakujem. 95% (28.06.2014)

Už to nie je také vizuálne úchvatné ako Chodec. Tsai tu viacej tlačí na preformance, kde sa snaží poukázať na reakcie ľudí. Celá scéna v podchode je úžasná. Ale potom je to len variácia na to čo sme už dávno videli. Síce je tam pár invenčných nápadov a ksicht Denis Lavant, ale nechalo ma to chladnejším, než som čakal. (24.08.2014)