Když zvířata sní

„NENECH SI NIC LÍBIT“… /// Dobrej filmařskej debut s trochou násilí a sexu. Seversky úsporná filmařina, která se snaží působit dojmem, že takováhle je realita. Nehororový lekačky plněj účel, stejně jako atmosféra v rodinnejch scénách, při kterejch se postupně vodhaluje tajemství. K tomu si přidejte pomalý tempo, ponurej vzhled a jednoduchý dialogy. Když pak Marie dostává důvod být sama sebou, stupňuje se napětí a přibývá násilí. Závěr připomíná středověký legendy, ve kterejch se vystrašení vesničané snažej zlikvidovat nechtěný monstrum, který však (i z pudu sebezáchovy) ničí všechno, co se připlete do cesty. Takže se dočkáme očekávanýho a nevyhnutelnýho krveprolití, který tady připomíná spíš tragédii. O chytrosti příběhu svědčí i to, že můžete se stejným výsledkem zaměnit lykantropii třeba za homosexualitu... Film určenej intelektuálnímu hororovýmu publiku, který dává přednost evropskýmu filmu. Od něj se vočekává, že nemá potřebu topit se v hektolitrech krve, ani nepotřebuje všechno polopaticky vysvětlovat. Já jsem někde mezi. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Studuju nový vlny. Třeba teď jedu „Nordic Twilight“. 2.) Baví mě filmy, ve kterých lidi mizej z jinejch důvodů, než z politickejch. 3.) Na zahradě máme zahrabanýho doktora. 4.) Thx za titule „majo0007“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (03.08.2015)

Tenhle vlkodlačí horror mě bavil neskonale více, než utahané upírské drama Låt den rätte komma in. Temné, syrové, chladné, avšak nenudící. Dáni vypadají jako Vikingové (což nepřekvapí), Dánky jsou krásné poněkud jinak, než dívky a ženy v našich končinách. Odmyslet si výdobytky současné techniky měl jsem pocit, že děj se odehrává ve středověku. Na téhle alegorii je fajn, že si lze dosadit jakoukoliv bolest současného světa a přitom snímek nic neztrácí na své působivosti. Výborná kamera s nahnědlými filtry (snad jen občas rušily příliš digitální mraky) a skvělá hudba (nahráli ji Češi) doplňují příběh, který postupně směřuje k tragédii....Umírněnost gore scén mi tentokrát nevadila, ba co dím, film by se klidně bez krve obešel. ,,Měním se v monstrum a ještě před tím chci sex!" (26.01.2015)

[SCANDI 2014] Jonas Alexander Arnby nie je Thomas Alfredson a Niels Thastum nie je Hoyte van Hoytema. O tom už písali mnohí a je pravdou, že po druhý raz táto mrazivá severská hra na resuscitáciu žánrového filmu nemá taký účinok. Čomu však už až takú pozornosť nevenujú, je, že Når dyrene drømmer pripomína dánsku kombináciu Twilightu a receptu na americký tínedžerský horor. Vo filme nechýba množstvo erotických scén, postavy postrádajú hĺbku a už od začiatku je jasné, koho hrdinka zabije ako prvého. Horší je však fakt, že mnohé hororové pasáže vyvolávajú skôr smiech, než strach. 40% (16.01.2015)

Mária žije v jednej domácnosti spolu s otcom a ťažko chorou matkou, ktorá je odkázaná na každodenné opatrovanie. Situácia sa pre mladú dievčinu ešte viac skomplikuje po zistení totožných príznakov. Mária odmieta podstúpiť liečbu rodinného lekára. Je totiž presvedčená, že podstata jej choroby spočíva v úplne iných dôvodoch. A má pravdu! No čo zvestovať našemu divákovi o tomto chladnom snímku zo severu. Snáď len, dobrý film, nie najhoršia dráma, slabší horor. Napriek tomu, že je na režisérovi jasne vidieť, že vie čo robí, do úplne zdarného záveru snímok nedotiahol. Na to by musel mať viac "odvahy", respektíve hlbšie do vrecka. Dejovo či príbehovo sa "When animals dream" na svojich úspešnejších predchodcov nechytá, navyše keď neponúkne nič navyše, ako napríklad gore či iné hororové prvky, nemôže dosiahnuť na vyššie méty než okraj primeranej priemernosti - 55%. (11.01.2015)

Příběhu by sice slušely reálie odlehlého dánského venkova 18. nebo 19.století, ale zasazený do současnosti je o to zajímavější. Slastně pomalé filmové tempo, komorní, tíživá a melancholická atmosféra, podmanivá hudba, krásné severské exteriéry... Kýčovitý telenovelický romantismus říznutý trochou syrové brutality... Zlověstná choroba, která postihla jednu ostrovní vísku a o které se veřejně nemluví, ačkoliv všichni vědí... Zajímavé postavy oddaného, starostlivého otce a katatonické matky, paralyzované jakýmisi antilykantropickými sedativy... Trochu jsem u filmu vzpomínal na vynikající švédský Låt den rätte komma in, ovšem tenhle dánský kousek se mi líbil ještě o něco víc, a to mám prosím mnohem větší slabost pro upíry, než vlkodlaky. Ale ta blonďatá dánská fenka je prostě (až do své přeměny) minimálně stejně fascinující, jako leckteré upírky. Úplně chápu zoofilního Daniela, že kvůli ní potupně zradil svůj vlastní druh. (18.01.2015)