Tulák Archimedes

Neodolatelný Archimedes. Jean Gabin jako všemi zbožňovaný pařížský pobuda, který holduje dobrému muškátu, cituje Apollinaira, tancuje charleston a vyhledává jakoukoliv příležitost, jak se dostat do vězení. Grangierův film navíc populárního francouzského herce ukazuje v ryze komediální roli, kterou zvládá s naprostým přehledem. (11.10.2020)

Tulák Archimedes má skutečně hloupoučký a strašně jednoduchý příběh. Prostě sledujete pár situací ze života jednoho tuláka. Taková zápletka se těžko roztahuje do celovečerního filmu a bohužel se to na tadytom filmu i dost podepsalo . Zpočátku to působí příjemným dojmem, ale ve druhé půlce už jsem se začal malinko nudit. Gabin si tu roli strašně užil, je to vidět. Jeho tulák má občas slušné hlášky a já nelituji stráveného času s filmem. Ale to všechno je prostě málo. Chtělo to když už to má být komedie, nějáké větší tempo a lépe zpracovaný příběh. Pod 3 nakonec tedy nepůjdu. 60 % (15.11.2016)

Zapřísahám vás, intelektuální elito – neřešte to! Ano, příběh se logikou nezdržuje, ale na to snad není žádný zákon. Že není zrovna realistický, snad taky není zločin. Pohádky, sci-fi a zpravodajské relace snad jsou? Z filmu dýchá radost a nadšení Jeana Gabina, který to tady opravdu rozjel. A pro mě byla radost se na to dívat, protože ho mám prostě ráda. (15.11.2019)

Tulák Archimedes je jemným i ironickým pohledem na život. Ne každý dokáže a především chce žít v každodenním stereotypním koloběhu "boje a práce", ve smyslu druhého Patočkova existenčního pohybu, jenž nás v daných strukturách ukotvuje a prodlužuje. Při průlomu vlastního omezení, jehož součástí je také přijmutí vlastní konečnosti, lze dojít k plnějšímu životu, byť samozřejmě hrozí pád zpátky, neboť je to jednodušší. Přijmutí všech důsledků své "rebelantské" volby však značí velkého ducha. Navíc, žije s nonšalancí, s touhou a vášní, otevřeně, nesobecky, přesto stále osobitě. Má to lehkou, svěží ironickou náladu, škádlivě nezdvořilou k vyššímu i střednímu stavu, k jejich opovržení spodiny. Hrdinou bytí je Joseph Hugues Guillaume Boutier-Blainville neboli Archimèdes (příjemný Jean Gabin), aneb život "nepřizpůsobivého" může být prožíván vznešeněji než životy a živůtky osob vážených, spořádaných. Z dalších rolí: Archimedův kamarád a opatrnější tulák Arsène (Darry Cowl), nový majitel hospody, panicky žárlivý, Pichon (Bernard Blier), jeho v mnohém bezstarostná ženuška Lucette (Dora Doll), z louže do blátíčka utíkající původní majitel hospody Grégoire (Paul Frankeur), jeho žena (Gaby Basset), hrbatý "obchodník" se psíčky Félix (Julien Carette), večírek smetánky na Hromnice pořádající Marjorie (Jacqueline Maillan), nebo pojišťovák Séraphin (Léonce Corne). Tulák Archimedes, to je ironie a radost ze života od začátku do konce. Aneb francouzská fenomenologie v praktickém použití. Příjemné představení. (02.05.2024)

Tuláci typu Archimeda majú čosi spoločné: ich myslenie je v radikálnom rozpore s panujúcim spoločenským usporiadaním i s právom zakotvenými povinnosťami. Niekedy sú tieto príkazy a zákazy upravené tak paradoxne, že ich porušenie nevedie k želanému prečkaniu upršane chladného nečasu vo väzení, ale naopak k celebritnej sláve z obálky magazínu. Medzitým sa starnúci mestský apač vyrovnáva s obsadením squatového príbytku novým tulákom (zariadený ho má v nedostavanom paneláku), s kšeftom v podobe predaja ukradnutých psov ich zúfalým majiteľom a so vzťahmi k obyvateľom predmestia. Humorné, trefne vystihujúce mnohé. Od spôsobu prežívania týchto myšlienkových samorastov, ktorí sa na jednej strane so spoločnosťou rozišli, no zároveň ju k životu potrebujú až po militiaristické vlastenectvo, absurdné konanie policajných zložiek, ich častú aroganciu, poklonkovanie dočasným hviezdam, snobské pokrytectvo večierkov buržoázie a možnosť slastného dožitia v elegantnom požívačnom ničnerobení. Nie na vrchole spoločenského rebríčka, ale v jeho podzemí. (02.03.2014)