Le Chat
Le chat - l'implacabile uomo di Saint Germain
The Cat
Režie:
Pierre Granier-DeferreKamera:
Walter WottitzHudba:
Philippe SardeHrají:
Jean Gabin, Simone Signoret, Harry-Max, Yves Barsacq, Annie Cordy, Carlo Nell, André Rouyer, Jacques Rispal, Georges Mansart, Nicole Desailly (více)Obsahy(2)
Předměstí Paříže, které neúprosně bourá postupující moderní výstavba. A stejně jako se rozpadají domy, rozpadají se i poslední zbytky lásky a přátelství dvou manželů, bývalých cirkusových artistů. Jejich soužití je plné schválností, krutostí a citového zraňování. Oboustranný unavující „teror“ se stupňuje a nabývá tragických rozměrů. Film Kočka režiséra Pierra Graniera-Deferra, natočený podle Georgese Simenona, je především hereckým koncertem Jeana Gabina a Simone Signoretové. Oba byli za svůj výkon oceněni na filmovém festivalu v Berlíně. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (90)
Zcela souhlasím s Oskarem. Než jsem viděla Kočku, myslela jsem si, že v zobrazení radostí stavu manželského po x letech nikdo nepřekoná Burtona a Taylorovou ve filmové verzi Albeeho, ale Gabin a Signoretová udělali z Kdo se bojí Virginie Woolfové pohádku na dobrou noc. Realističnost příběhu bolí a prodlužuje se až k nesnesení, stejně jako čas, který oba manžele odsoudil na doživotí ve společnosti toho druhého. Ale je smrt opravdu vysvobozením? ()
Filmařsky dokonalá a ve své nemilosrdnosti až trýznivá studie odcizení. Jean Gabin a Simone Signoret ztvárnili manželskou dvojici s jejich léta živenými nenávistmi, vnitřní prázdnotou a osamělostí s takovou intenzitou, až se svírá hruď. Řeč není, jak se naivně domníváme, nástrojem dorozumění, ale prohlubuje propast mezi do sebe uzavřenými světy. ()
Jeden z nejsmutnějších filmových příběhů, co znám. Tenhle film by měl být zakázán osobám, které nejsou v perfektní psychické kondici, mohl by je dovést k sebevražednému puzení, tak silnou má atmosféru. Nechce se mi vláčet s pověstnými nočními ptáky do Atén, abych zmiňovala perfektní výkony obou hlavních představitelů. Kočka je prostě filmová paráda, jakou uměl právě Pierre Granier-Deferre. Stejně, jako Klec (1975), řeší na malém prostoru a v minimalistických kulisách rozpad vztahu dvou lidí. ()
Mačka je príbehom o rozpade manželstva. V celku jednoduchý príbeh dvoch manželoch s ktorých života sa vytratila láska. Namiesto nej sa objavila nenávisť, opovrhnutie a ignorácia. Celá vyhrotená situácia naberá spád keď si Julien v podaní legendy francúzskeho filmu Jeana Gabina zaobstará mačku. Jeho žena ju nedokáže vystáť. Mačka dostáva viacej lásky a viacej vľúdnych slov, než ona a to má za následok ešte štipľavejšie hádky a ešte očividnejšie zúfalstvo. Film si veľmi hravo pohráva s perspektívou aj retrospektívou a tak toto zamotané klbko emócií postupne rozväzuje. Na jeho konci čaká smútok a tragédia. Mačka je komorným príbehom, ktorý si vystačí s minimom hercov, s minimom dramatických situácií a s čím pracuje je stiesnená atmosféra a špecifické strihové postupy a obrazové kompozície, ktoré umocňujú emócie, ktoré sa vo filme nachádzajú. Malý veľký film, ktorý stojí na hercoch a jednej mačke. ()
Potešilo ma, že ČT2 zaradila tento málo známy film do programu. Nie je to príjemný pohľad na dvoch seniorov, ktorí život spolu nahrádzajú životom vedľa seba a aj to im robí problémy. Pritom problémy nevznikajú v partnerovi, ale v nich samotných a keďže si to uvedomujú, vedia aj to, že riešenie nebude jednoduché. Príbeh je zasadený do búranej starej štvrte, ktorá uvoľňuje miesto novej výstavbe. Aj vzťah manželov pripomína búranie niečoho starého, akurát bez náhrady niečím novým životaschopným.Obe ikony francúzskeho filmu podali dôkaz o svojom špičkovom herectve. Filmu som dal štyri slabšie hviezdičky, pretože celkový obraz kazilo niekoľko drobných, zbytočných, ale neprehliadnuteľných nedokonalostí ()
Reklama