Zahradník z Argenteuil

Jean Gabin nafasoval nejen velký množství hereckého talentu, ale i ohromnou lidskou noblesu, která je dokonale využita v tomto filmu. Příběh zajel nejkratší cestou přímo do mýho srdce. U některých scén mně bylo neskutečně krásně, třeba když Jean Gabin jel po silnici s povozem taženýho koněm, byl to jen záběr kamery, nic víc, ale mělo to v sobě takový kouzlo starých dobrých časů nebo jak nad ránem šel Tulipán malovat na pobřeží záliv. V tu chvíli jsem si nepřál nic jinýho než abych stál vedle něj, slyšel šplouchat moře, cítil poryv větru a všechno ostatní by mně bylo u prdele. Už dlouho mně nebylo u televize tak hezky, jako včera, když jsem sledoval Zahradníka z Argenteuil. (08.12.2010)

Řeč bude o penězích … K životu jsou nezbytně nutné, o tom není pochyb - a lze si je opatřit nejrůznějšími způsoby. Leč je dobré nepřekročit přitom míru - protože jenom tak mohou přinášet malé radosti, nikoli velké starosti ... Nepříliš komplikované, lehounce úsměvné vyprávění je sice vkusné, ale ke škodě věci nadmíru únavné - takže jedna z mála skutečností, která potěší (kromě přítomnosti Jeana Gabina), je poměrně krátká stopáž … 2,5* (08.12.2010)

Pohodová komedie o svérázném mužíčkovi v podání Jeana Gabina, který miluje zahradnictví, poezii a malování, na první pohled žije desítky let zastaralým životem, mimo jakýchkoliv společenských pokroků nejen moderních 60. let... ve skutečnosti ale představuje pro společnost skrývající se hrozbu v podobě dlouholetého padělatele bankovek. Od počátku je zaděláno na slušný námět, velice se mi líbil provázející komentář s pěkným nadhledem, a některé situace hodně zábavné, např. taková malá optimistická vzpoura pana zahradníka vůči důchodcovským povinnostem či jeho typicky senilní názory na současnou mládež, kde každý je automaticky "beatlesák". :-)) Nebo když Gabin postupně sbírá pomocí záměny svých bankovek spoustu drobných nejdřív do kapsy, pak do prasátka a hlavně do třetice do deštníku. Trochu horší to je s přechodem děje na Riviéru, když se začíná děj motat hlavně kolem mladých. No a konfrontace milého staříka s dekadentní společností mladých pseudoumělců a jejich psychedelického happeningu na lodi snad v tomhle žánru ani nebyla nutná. Celkově jsem se příjemně pobavil, ale ve srovnání se zvyškem Gabinovy pozdní filmografie (včetně komedie, jako např. Svatý rok) je to za mne jenom dobrý průměr. 65% (12.11.2019)

Velmi příjemná podívaná. Celý film je cítit atmosférou staré Francie. Mám rád zelenou barvu a Jean Gabin je s ní zde příznivě spjat . Jeho zahrada je místem klidu a bezpečí, ale nejen jeho zahrada, hlavně klid , který sebou on sám nese. Film sice celkově nic neřeší, ale i přesto má své kvality. Krásná hudba a také přejezd do oblasti jižní Francie jsou nádherné momenty. Samotný závěr nakonec ani tak moc klišovitý není právě vzhledem k tomu, že se Gabin ani přes svou výhru, svého pohodlí a starého životního stylu na předměstí Argenteuil nevzdává. Dlouho jsem se už tak u nějakého filmu neuvolnil. Pravý naturalistický zážitek. Bravo Jean Gabin. (17.12.2011)

Vše klape a je v pořádku v příjemné uvolněné atmosféře až zhruba do poloviny filmu. Pak se odjede na riviéru začne to být celé takové podivné(obzvláště scéna na lodi je vskutku šílená). Gabin je jako obvykle výborný, Serge Gainsbourg sympatický a jeho hudba přesně padnoucí, ztřeštěná Liselotte Pulver nijak neruší, ale vzhledem k oné druhé polovině nemohu dát více než 3*. (07.12.2010)