Hrbáč

Romantickou románovou předlohu jsem coby teenager přelouskal čtyřikrát a Hrbáč pro mě představoval dobrodružnou zábavu, kterou dnes nahrazují u příslušné věkové kategorie např. krváky od Kulhánka. Všechna ta žánrová klišé a nasládlé romantizující prvky naštěstí shazuje humorné odlehčení, díky kterému je film víc než jen snesitelný i dnes. Navíc Jean Marais coby hrdina bez bázně a hany dokazuje, že pro podobný typ rolí se typově výborně hodil a oprávněně za ně získal status hvězdy. Vhodně ho doplňuje i rozený komik Bourvil a nedílnou součástí úspěchu je pochopitelně i přítomnost krásných žen. Dnes už jsem samozřejmě někde úplně jinde, ale se třemi hvězdičkami nemám nejmenší problém. Celkový dojem: 60 %. Ve svém žánru a kinematografii své doby patří k tomu výrazně lepšímu, co nám čas uchoval. (23.06.2012)

Ten film pořád skvěle funguje. Včera si ho vybral pro soukromou domácí projekci potomek ročník 2001. A bavili jsme se opravdu dobře. Ušlechtilý kladný hrdina to prostě svou chrabrostí a zároveň rafinovaným převlekem a sofistikovanými metodami vybojuje. Asi jsme oba pitomci, ale nám to tak nějak stačilo. :-) (16.12.2018)

Pro podžánr  ,,Plášť a dýky´´ a kostymní historické dobrodružné příběhy nemám zrovna slabost a navzdory mému oblíbenému Bourvilovi bych Hrbáče asi ještě nějaký čas obcházel, kdyby se mi nepřiletl do cesty  náhodou díky uvedení na ČT 2. A nakonec jsem zhlednutí nelitoval. Dokonce jsem byl i lehce příjemně překvapen. Příběh je jednoduchý, ale má překvapivě spád a odsýpá. Dalším překvapením je pro mě akce, která by na svou dobu mohla být překvapivě  zdatně natočena,  určitě o něco  lépe než v o pět let starším Fantomasovi. Jean Marais nepatří k mým favoritům, ale zde mi byl třeba při dojemných chvílích s malou  Aurorou i sympatický a převlek za Hrbáče se mu opravdu povedl. Bourvilova přítomnost byla zase milé oživení. Trochu jsem nepobral proč mladou Auroru a kněžnu (tedy matku a dceru)  hrála stejná herečka. Očividně měl Hunebelle nějákou slabost pro dvě role obsazené stejným představitetelem (stejný případ Marais, Fantomas x Fandor.). Taky jsem trochu nepobral, že si mladá Aurora vlastně nakonec zasnoubila za Lagadera, tedy svého  o hodně staršího vychovatele. Ale tak v té době je to třeba možné. Tohle pro mě nejsou úplně zasádní výtky, protože jsem stejně mnoho nečekal a nakonec byl vlastně překvapen. Sice šlo o spíše jednorázové příjemné překvapení, než nějáký přelomový zážitek, nad kterým bych ještě další přemýšlel.  Pokud se mi zase Hrbáč náhodou nepřilete do cesty, znovu se na něj jen tak nepodívám. Ale tak trochu překvapení to bylo, takže si dovolím mírně nadhodnocovat a přidat slabší čtvrtou hvězdou. (06.08.2021)

Rytíř Lagardère (Jean Marais) je svědkem vraždy vévody Filipa de Nevers (Hubert Noël), kterou má na svědomí hrabě Philippe de Gonzague (François Chaumette). Lagardére umírajícímu slíbí, že se postará o jeho malou dcerku Auroru, o jejíž život hrabě také usiluje. Lagardère s Aurorou unikne do Španělska, kde ji vychová jako vlastní. S Aurory vyroste krásná mladá žena a Lagardère se rozhodne pro jejich návrat do Francie, aby se konečně mohla shledat se svoji matkou, ale protože je Lagardére stále hledán, rozhodne se přestrojit za starého hrbáče... Jean Marais už pro mně asi navždy zůstane především hrdinným novinářem Fandorem z Fantomasovy trilogie (kterou stejně jako Hrbáče natočil šikula André Hunebelle), ale pravdou je, že si zahrál také ve spoustě historických filmů, jako je právě Hrbáč. Ten vychází ze stejnojmenného románu Paula Févala a nabízí prakticky vše, co by člověk od dobrodružně-romantického příběhu čekal, ať už je to udatný hrdina, lstivý padouch, krásná "dáma v nesnázích", napínavé souboje muže proti muži, atraktivní prostředí šlechtických sídel a všechny tyto ingredience jsou okořeněné také špetkou lásky a humoru (a také naivity, ale to už k tomuto žánru a také době vzniku filmu tak nějak patří). Jean Marais je jako rytíř Lagardère (a zároveň záhadný hrbáč) výborný (pro tyhle role se prostě narodil), stejně jako Bourvil v roli lehce natvrdlého, ale dobráckého sluhy Passepoila, Sabine Sesselman v dvojroli matky/dcery svou krásou pochopitelně potěší nejednoho muže (včetně mě) a zajímavý výkon podává také François Chaumetter jako intrikánský hrabě de Gonzague. Hrbáč tak je historickým filmem ve stylu Tří mušketýrů, který v sobě má akci, napětí, humor i romantiku, navíc v tom správném poměru, takže za sebe můžu jenom dodat, že se tento filmový výlet do doby Ludvíka XIV. prostě povedl. (22.10.2018)

Vím, že napětí, intriky či děj z knižní předlohy jdou jen stěží přetavit v té kráse do filmové podoby (menší výjimka s výhradami "Jméno Růže"). Proto si myslím, že i tento, byť film z roku 1959, dosti krvácí na kvalitě děje. Neškodilo by menší rozdělení, aby se divák nemusí často pozastavovat nad spojitostí. Určité plus shledávám v zachycení určitých mravů 18. století, které se domnívám ve filmovém zpracování z roku 1997 notně pokulhává. (08.03.2012)