Hrbáč

Já, jakožto čtenář předlohy, jsem z tohoto zpracování klasického Févalova románu zhnusen. Nehorázně osekaný a především nestoudně překroucený paskvil, který naprosto selhává jak v podání základní příběhové kostry, tak ve vykreslení jednotlivých charakterů, jež jsou rozpoznatelné pouze podle jmen. O zachycení epiky či ušlechtilosti předlohy nemůže být ani řeč a herecké obsazení je taky úplně mimo. Ať přemýšlím jak přemýšlím, tak více zprasenou adaptaci si nevybavuji. Kdo viděl tento film, tak rozhodně nemůže říci, že zná Hrbáče. (07.02.2014)

Když pominu fakt, že Honza Mareš vypadá po dvaceti letech mladší než před nimi, a Sabine Sesselmann si tam zahrála dvojroli, takže starou kněžnu jí taky nikdo nevěří, film se příjemně rozjíždí, přibrzdí španělským venkovem a graduje na maškarním plese, je plný intrik a dominuje mu skvělý původní dabing (Moravec, Švormová, Bruder, Němec, Langmiller), vychází mi z toho velmi dobrá. Ve scénáři mi vadila jenom ta úvodní scéna v hradním příkopu, skvělý šermíř Lagarder se jen dívá, jak dvou moulové prchají do hradu... (02.06.2016)

Jeden z mnoha francouzských šermířských filmů o lásce, zradě a pomstě ničím neurazí, ale ani nevybočuje z průměru. Zápletka ve stylu hraběte Monte Christa. Bohužel za ním ale silně pokulhává v načasování důležitých a pro soky nečekaných odhalení – všechno vyšumí tak nějak do ztracena. Dvě třetiny filmu se těšíte, jak padouši dostanou efektně a po zásluze na frak a pak je po všem, ani nevíte jak, žádné vzrušující emoce a vášně (v tomto žánru dost stěžejní)se nekonají. Navíc Jean Marais je už poněkud postarší (ale budiž) a herečka v dvojroli matky a dcery je sice nesmírně elegantní a půvabná, ale ve chvílích, kdy hraje matku, by se nějaká ta vráska v rámci zachování alespoň minimální důvěryhodnosti hodila (maskéři asi zaspali) (29.08.2004)

Jean Marais ve dvojroli Jindřicha Lagardéra a "Hrbáče" patří k dalším vydařeným romantickým filmům své doby. Myslím si, že žádnému z milovníků tohoto žánru nemůže ve filmotéce chybět, už proto, že je tam všechno to, co od tohoto filmu můžeme očekávat, dobré šermířské souboje, romantiku, lásku a především - šťastný konec... (07.02.2007)

Na romantických historických filmech Andrého Hunebella mi vadí, jaký význam se v nich přikládá celé té maškarádě, pod jejímž leskem se ztrácí psychologická jedinečnost (většiny) postav. Zpravidla na tomto schematismu nejvíce tratívá Jean Marais, jenž musí ustavičně bojovat a svůj charakter manifestuje zpravidla mimořádným sebezapřením a obětí. Naopak Bourvil z něj zpravidla těží: rozehrává své druhořadé postavy barvitě a vtipně. Tak i zde se Maraisův hrdina pořádně rozehrává až ve své „roli“ hrbáče, k níž vede cesta nespočetnými souboji a bezčasím, během něhož pečuje o ušlechtilou schovanku, která právě tak úchvatně dospívá a zraje, jako on nečekaně mládne. Toto naivní zborcení věkové bariéry doprovází úžasné zazrcadlení v dvojroli Sabine Sesselmannové, kdy téměř nelze obě postavy odlišit. (25.03.2024)