V zajetí démonů 2

Jo ty démoni jsou pěkný svině, to by jeden ani neřekl co všechno dokážou. Conjuring 2 podle očekávání velkolepější, popkulturnější a nahláškovanější než první díl. Tady je zjevná snaha stvořit ten za každou cenu ve všech ohledech nejvíc nadupanější kousek ve svým duchařským subžánru. Povedlo se to? ano i ne pokud jde o ty aspekty který jsem zmínil předtím tak určitě, ale je to děsivější? přímočařejší? překoná to jedničku která vlnu těhlech lekačkových filmů jak přes kopírák odstartovala? ale kdeže. Všechno už je to tak nějak obehrané a vylouhované a jediný důvod proč to neskončilo jako Oculus nebo Insidious 3 a podobný sračky je ten, že Wan není úplnej babrák. Pár slušných hororů za sebou má, v žánru chodit umí a jenom proto to není další film u kterýho se uzíváte k smrti. Jenom škoda, že se v tom duchařským teroru bál trochu přitlačit na pilu, protože prvních 90 minut je jenom takový nevinný škádlení a opravdový peklo se rozjede až v poslední půlhodině. Takže plus mínus takový jak jsem čekal. Do kina se už kvůli zvuku a atmošce jít vyplatí, nevím jak to na mě zapůsobí podruhý viděno doma, ale ok můžu si letos odškrtnout první horor u kterýho jsem neusínal a to beru.60% (09.06.2016)

Pro znalce hororů nejspíš triviální a neoriginální film, jehož dějový vývoj i zvraty nejsou nikterak překvapivé, avšak pro běžné diváky se může jednat o pravý opak. Známé žánrové vzorce hororu jsou totiž doprovázeny zdařilou režií, kdy se film udržuje ve svižném tempu, má "příjemně strašidelnou atmosféru", která je velice konzistentní po celé dvě hodiny. Žádné zdlouhavé budování něčeho, co rychle vyprchá, děj se plynule ubírá tam, kam chceme a výsledkem je čiré filmové potěšení... 8/10 (10.09.2016)

James Wan vždycky dokázal i z mizerného námětu vymačkat maximum, navíc rád zvedá prostředníček, pomáhá mu skvělé řemeslo a kašle na rating. A jede tak nějak pořád stejnou notu. I když oproti jedničce je to celé trochu zamotanější (několik flashbacků a odboček). Manželé Warrenovi se jako vyšetřovatelé paranormálních jevů dostávají do Londýna a snaží se jedné rodince, které se doma samovolně hýbe nábytek, vrátit normální život. Wan šponuje atmosféru nepříjemnými záběry, škála nadpřirozených momentů naštěstí díky němu málokdy přesáhne rozumnou mez, zatímco neortodoxní pár se snaží spirituálního nájemníka nakopat do koulí. Klíčovou práci odvádí kamera a práce s prostředím, tady je Wan opravdu silný. Ke stropu neskáču, přesto znovu solidní démonický cirkus. Určitě bych ale pár minut ubral. (10.06.2021)

V zajetí mainstreamu. Úplně to samé jako jednička, takže v řemeslně takřka bezchybném hávu zabalené duchařské klišé, kde se nestane nic opravdu zajímavého. Žádné pnutí, žádný nečekaný zvrat, ani žádná extra zajímavá lekačka (lekačky tam jsou, a funkční, ale je to taková ta klasika, nic hravého). Zblízka navíc duchové vypadají dost chabě, nejstrašidelnější mi přišla ta jeptiščina malba. Trvá to zcela zbytečně přes dvě hodiny, což vzhledem k prostotě toho všeho je úplně neadekvátní. Snaha o budování divákova strachu o postavu Eda Warrena přichází vniveč, protože po zkušenosti z minula, kdy se ve výsledku nikomu nic nestalo, je jasné, že se nikomu nestane nic ani tentokrát. Zkrátka takový bezpečný hororový přístav, což je přesně to, co by horor být neměl. Lidem neschopným docenit horory nezávislé, umělecky cennější, hororově ostřejší a divácky náročnější (ťuk, ťuk, ťuk) lze ale bez váhání doporučit, studiový horor bohužel v současnu nic lepšího nenabízí. Napoprvý by mě to bavilo hodně, ale tohle je už, počítám-li Insidiousy, Wanova čtvrtá zastávka v duchařském baráku, a to je prostě moc. Propříště zachovat žánr, ale obměnit subžánr, prosím. (09.06.2016)

Historie se opakuje, budu se opakovat i já. Jo, pořád to skvěle vypadá, super výprava, dekorace, kostýmy, kamera, triky, masky, atmosféra sedmdesátek parádní. Formálně kope film ligu mistrů, poklona, nazdar. V hororu bych ale rád zažil i jinou atmosféru, než tu fajn sedmdesátkovou... Scénář člověka opět krmí vykastrovanou vatou, tentokrát završenou patetickou momentkou, v níž Warren přes zabedněné dveře říká své osudové "miluju tě, ale musím to udělat" (za znění pohnuté hudby!) - smál jsem se, sorry jako. Nečekal jsem panoptikum multižánrových kýčů. Wanova hororová tvorba je kromě kvalitní audiovizuální stránky všeobecně charakteristická tím, že... prostě nestraší. V průběhu filmu snad stokrát někdo něco vidí/slyší/cítí a jde si situaci ověřit, načež dlouhá "napínavá" scéna končí náhodným bafnutím řvoucího bubáka/jiným náhodným kraválem. Poprvé to TROCHU funguje. Podruhé méně. Potřetí to začíná otravovat. Co to je za taktiku? Neleknul ses prvně, super, zkusím to samé zas? Závěrečný "souboj" pak působí napak dost zbrkle. Bubáci sami o sobě příliš děsu nenabízí - všechny rekvizity i démoni jsou tradičně přepálení tak hrubým způsobem, že vyvolávají pobavený škleb. Jasně, masky, kostýmy, CGI, vše OK, ale pořád jsem v postavičkách viděl spíš Máňu převleku na maškarní než cokoliv, z čeho bych měl zažívat nepříjemno. Za všechno vypovídá fakt, že nejvíce děsivý (zdaleka!) na celém filmu je namalovaný obraz ústředního démona. Nikoliv on sám. Věci nepomáhá ani pojetí některých klíčových scén, které by mnohem více zapadly do akčního fantasy spektáklu, než do filmu, jehož primárním účelem je vyprávět (protože podle skutečných událostí!) a děsit (protože horor!)... Sorry Wane, je to bída. (15.03.2017)