V zajetí démonů 2

Klatě, proč mám tak ráda duchařské hororové filmy, ale zároveň nemůžu najít skoro žádný, který by se mi líbil a doopravdy mi přišel dobrý? Stejně jako v případě prvního filmu mě úplně nejvíc mrzí, jak rychle se Wan zbavil čehokoliv unikátního na zdrojovém materiálu a udělal z toho "hlasitý jump-scare počin Jamese Wana č. 123". Když si člověk najde skutečné nahrávky rozhovorů se skutečnými sestrami, srdce ho bolí z toho, jak zajímavý film by to mohl být, kdyby se tenhle duch objevil na plátně. Skutečné sestry vypadají na jednu stranu jako normální holky a na druhou jsou znepokojivé jak bič. Během rozhovorů s vyšetřovateli jsou uvolněné, usmívají se a vyměňují si potměšilé pohledy dost na to, aby divák pojal podezření, že si to celé vymyslely, ale rovněž produkují dostatek podivných úkazů na to, aby si některé vyšetřovatele omotaly kolem prstu. Zkrátka a dobře, kéž by tohle téma přišlo pod ruky "intelektuálnímu" filmaři a nikoliv hororovému rutinérovi. Ach jo. (25.10.2017)

Neviem či hodnotím druhú časť lepšie než jednotku z dôvodu, že som ju videl v kine, kde ma film viac desil a zaujal, alebo mal druhý diel v sebe niečo, čo mi v prvotnom Conjuringu chýbalo. V každom prípade som sa viac krát stihol zľaknúť, dokonca aj zasmiať (Ed, Edward.. Eddieeee), oceniť niektoré naozaj originálne lakačky a hrôzunaháňajúceho démona Valaca v podobe mníšky a Crooked Mana. Návštevu kina neľutujem, bol to skutočne atmosferický zážitok (P.S. bežne na horory do kina nechodím, ale myslím, že začnem - ak budú porovnateľne kvalitné ako v Zajatí démonov 2). (11.06.2016)

Jsem rád, že James Wan nezanevřel na hororový žánr, jak původně tvrdil, a natočil další tajuplný příběh ze světa za oponou. A upřímně říkám, že jsem ignoroval nelogičnosti, kterých bylo požehnaně a užíval si kvalitní filmařinu, která opět lekala tam, kde bych to nečekal a zároveň odvyprávěla příběh, který je zajímavý od začátku do konce. Také musím dodat, že se mi líbilo, jak režisér nutně neinklinoval k hororu a snažil se i o pár vtipných momentů střižených v poctivém britském suchém humoru. Také pár scén jak z hlavy Tima Burtona mi přišly vysloveně super. Na tento film jsem prostě nekoukal proto, abych se nechal vystrašit. Těšil jsem se hlavně na odvyprávění dalšího duchařského příběhu, které jsou poslední době tak v módě. (19.09.2016)

Tak co tu máme? Dvě solidní lekačky, ale jinak je to kompilace těch nejprovařenějších hororových propriet a postupů, které jsme mohli vidět v desítkách jiných žánrově spřízněných filmů. Navíc horory ze 70.let, na které Wan odkazuje, to uměly lépe. K tomu se tady operuje se scénářem, který je prostě…..hloupý, až to práská dveřmi hlasitěji, než to uměl ten duch. V první půli to Wan ještě kočíruje s přehledem, druhá půle už je jen festival hlouposti a trapnosti. Při některých scénách, třeba toho výslechu ducha ergo dívky s plnou pusou vody, jsem se za tvůrce až styděl. Ale Wana přesto nezatracuju, pořád umí z „prdu udělat kuličku“, třeba v povedeném prequelu, který byl v mnoha ohledech prostě lepší. (31.10.2016)

Nejsem příliš fanda hororů a moc jsem jich také neviděl, ovšem Wanovu tvorbu mám projetou komplet. Ono těch levných lekaček je spousta, když si jen vzpomenu, kolik vzniklo Paranormal activity, tak je mi z toho ouzko. Ovšem když se do něčeho pustí tenhle mistr hororu, je to vždy o třídu nebo dvě lepší. To je i případ druhého Conjuringu, na který jsme si díky malé odbočce u Universalu museli počkat a ačkoliv i tam se objevuje dost poměrně laciných lekaček, o druhý letošní the Boy se opravdu nejedná. A diváci to ví a také na to přišli. V současné době je holt pouze zkrátka jen jeden hororový mág, který si na svých filmech dává maximálně záležet a vždy obsahují tíživou atmosféru stravitelnou i pro lidi, kteří obvykle horory nenakoukávají. A co víc, za těch úctihodných 130 minut jsem se nenudil ani chviličku...9/10 (28.08.2016)