Reklama

Reklama

Jake Davis (Russell Crowe) se musí po tragické smrti své manželky sám postarat o jejich pětiletou dcerku Katie (Kylie Rogers). Jake je slavný spisovatel, držitel Pulitzerovy ceny, který trpí depresemi a duševní poruchou. Po smrti ženy svádí boj nejen sám se sebou, ale i s výchovou Katie. O 25 let později. V dospělosti Katie (Amanda Seyfried) žije se svým přítelem Cameronem (Aaron Paul) na Manhattanu. Jejich vztah se potýká s problémy. Amanda bojuje s vnitřními démony, kteří ji pronásledují od jejího problematického dětství. Film Otcové a dcery zachycuje vztah dítěte a rodiče, kteří se v průběhu let odcizili. Přes staré křivdy a rány, které během života utržili, se snaží znovu k sobě najít cestu... (Bioscop)

(více)

Videa (25)

Trailer 4

Recenze (195)

Beatle 

všechny recenze uživatele

Celkem zajímavé, ne však překvapující drama o ztroskotaném taťkovi a dceři, která má problémy se závazky. Ještě nejsem rodič, takže s Russieho postavou jsem se zcela ztotožnit nemohla, ale s postavou Amandy ano. Také mám své zkušensti v tahání lidí za nos, naštěstí jsou ty dny už dobrých pár let ze mnou :). Co mi ale unikalo byla souvislost mezi rodinou tragédií a neshopností se vázat - tyhle dvě věci mají podle mě trochu jiné původy, ale možná to nebylo podstatné. V tom případě však mohli natočit dva filmy - jeden o Jacku Davisovi a jeho záchvatech, a druhý o Katie a jejích úletech. A protože Russella naprosto zbožňuji, jen kvůli něj dávám o hvězdničku navíc. Ne za maniodepresivní záchvaty, ale za epizodu s topením, která mi vyrazila dech ve filmu, který mě skutečně neoslovil, byť jsem do něj vkládala naděje. 68% ()

Morholt 

všechny recenze uživatele

Natočené je to hezky, zahrané výborně a těší mě, že vzdor tématu se nejedná o účelovou citovou ždímačku. Ale měl jsem tu celkem problém s interakcí obou linií. Máme tu dítě, které přijde o matku a zůstává s otcem, který sice má svoje mouchy, ale v zásadě se mu daří dceru v pohodě vychovávat. Jasně, že jí nemůže dát to nejlepší, co svět nabízí, ale neviděl jsem tu nějaké extra strádání. A pak tu je už dospělá Katie s psychickými problémy, které by snad měly pocházet z dětství, ale já nedokázal ty spouštěče nikde najít. V tomhle ohledu to vidím jako trošku odfláklé, ačkoliv na papíře to mohlo vypadat jinak. Ale bavil jsem se i tak a o tom to vlastně celé je. 75% ()

Reklama

Psema 

všechny recenze uživatele

Mučení s Muccinem. V hlavních rolích vibrující Gladiátor a hysterická Amanda, která už nevěští kozama, zato má problém udržet stehna u sebe. Ve vedlejší podřadná ani ne zápletka s třemi typy opakujících se scén. Michael Bolton nicméně ftw. Jen bych na jeho dávku sacharidové tóniny nemusel čekat subjektivně vzato půl dne. ()

Pavlínka9 

všechny recenze uživatele

Mě se nejvíce líbilo dětství v podání Kylie Rogers, protože ta holčička byla pro mě tak přesvědčivá, že mi je líto, že se postupně dostala do takové situace, ve které se poté plácala....Určitým způsobem jsem té dospělé Katie rozuměla...Něco mi na ní bylo neskutečně blízkého, ale zároveň to muselo být ohromně destruktivní...Na to, jak dopadne otec, jsem s napětím čekala a měla jsem trošku jinou představu..ale na druhou stranu - ok, možná lépe. Ten film je hodně smutný, hodně k zamyšlení, ale za mě zároveň průměr. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Je propastný rozdíl mezi jednoduchým a banálním. Jendoduchost je geniálním vystižením podstaty třeba i složitých situací, je průzračná a zakládá empatii a možnost spoluprožití, třeba i něčeho originálního. Banálno je zjednodušením bez porozumění této podstatě. Eliminací na pouhá povrchní a tuctová konstatování. Která jsou nepřesvědčivá. A neumožňují konkrétní spoluprožití. Potíže a duševní hnutí všech postav ve filmu jsou nelogické, nespecifické, nekonkrétní a nijak se nepropojují ani nevyvíjejí s ohledem na rozdílné situace a životní fáze, jimiž postavy procházejí, ani s ohledem na to, co tvrdí, že k sobě cítí. Maniodepresivní pychotické záchvaty otce nemají žádný smysluplný spouštěč, nijak nelze porozumět tomu, co se v něm odehrává a proč. U černé holčičky vůbec není jasné, proč na Katie v parku nakonec promluví, po všech těch iritujících a trapných blábolech o kreslení a o kachnách, které na ni Katie vyplácá, navíc poté, co sama přiznává u vlastní terapeutky, že k nikomu nic necítí, by se dalo spíš čekat, že ta holčička se jen utvrdí v tom, že jí nikdo nerozumí a dospělí jsou nevnímaví užvanění pitomci. Přístup Katiiny nadřízené k dětské psychoterapii je vyloženě debilní (holka ještě nemluví, i když vás chytla za ruku, no tak to není žádný progres, předáme ji někomu zkušenému; později: totální a náhlé odstřihnutí od někoho, komu začala důvěřovat, je pro ni teď nejlepší a je to standardní postup etc.) a film to nijak zvlášť nerozporuje. Dalo by se pokračovat, jak se tam bez solidního podkladu jen kumuluje klišé na klišé a žádný příběh nenese punc osobitosti. Strýc a teta, kteří - opět bez srozumitelných, filmem konkrétně vybudovaných motivací - si chtějí Katie urvat pro sebe, se o to přestanou snažit, protože on ji podvede se sekretářkou, která otěhotní, a ona požádá o rozvod. Ehm. Existuje provařenější klišé? Ale jo, hned v dalším dramatickém zvratu (které lze čekat každou chvíli), jsme toho svědkem. Atd. Navíc i zvolený způsob vyprávění příběhu je příšerně polopatický: nejprve se ve zkratce podíváme, že byla hádka v autě, že se stala nehoda, že jedno tělo se přenáší v černém pytli, že holčička pláče v sanitce, že volá tatínka... A pak střih na dceru s tatínkem doma, na fotografii mrtvé maminky na stolku. A tak to pokračuje dál, jedna linie odkrývá, jak to bylo s tátou a výchovou dcery, druhá, jak se nevyrovnaná dcera stejěn klišovitě potýká s odmítáním být znovu někým milována. Co jednoduššího si lze pro červenou knihovnu vymyslet, že? Na filmu není ani jediný rys, kterým by se z klišé červených knihoven vymaňoval - není mi jasné, jak si tenhle režisér mohl najít cestu na filmové festivaly, ani proč s ním dál ztrácet čas. To není nic proti romantice. Kvalitní romantický film je třeba Cena za něžnost, nebo klidně i Láska nebeská, ale tohle rozhodně ne. Filmy s omluvnou větou "Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo," po níž si hlavní hrdinové jako na povel šťastně padnou do náruče a je to, by měly mít na obalu důrazné varování, že snižují psychickou odolnost a poškozují mentální zdraví. *~ () (méně) (více)

Galerie (150)

Zajímavosti (3)

  • Natáčalo sa od 15. marca do 9. mája 2014 v Pittsburgu. (Erik7595)
  • Russell Crowe má, kromě své závěrečné scény, po celou dobu filmu oblečené světlemodré džíny, tričko a košili, místy doplněné buď koženou bundou nebo kabátem. Jiný oděv na něm nevidíme. (funhouse)

Reklama

Reklama