Otcové a dcery

Z chování té potřeštěné ženy musí být každému normálně smýšlejícímu jedinci poněkud nevolno. Taková by zasloužila přehnout přes koleno a dál už to znáte. P.S. Jak jsem očekával - "dospělá" verze bude buď lékařkou, nebo psycholožkou. Od Američanů se holt jeřábnice, prodavačky nebo soustružnice asi nikdy nedočkáme. (22.04.2016)

Muccino opět z diváků tahá cíleně slzy, ale opět se mu daří zabalit to do příběhu, který zaujme a divák je zvědav, jak to s hrdiny dopadne. Herci jsou navíc opravdu fajn a režie je občas až nečekaně přirozená a lidská (2 scény natočené na jeden záběr jsou tím nejlepším co film nabízí) a film naštěstí netlačí tolik na pilu a citové vydírání není samoúčelné. (30.07.2016)

Otcovia a dcéry ma oslovili, ich atmosféra a tempo rozprávania mi sadli, napriek tomu mám dojem, že v nich niečo málo chýbalo. Dve dejové línie v dvoch časových rovinách sú dobrý nápad. Každá má svojho hlavného hrdinu, ktorý sa tak trochu chová ako slon v porceláne. Väčší problém je s dospelou Katie, ktorá mala množstvo času sa vyrovnať so životnými stratami ale nestalo sa tak, čo najviac cítiť v momente, kedy sa neuvážlivo vzdáva všetkého pekného, čo si vybudovala a mal som dojem, že scenárista proste potreboval mať hrdinku v druhom obrate na dne, namiesto toho, aby bol tento čin dostatočne zmotivovaný. Oba príbehy sú aj mierne predvídateľné, ale funkčné. Mierna dilema v hodnotení, sme ale vysoko v červených číslach, tak si dovolím dať iba tri hviezdy. (18.01.2021)

Emočně komplikovaný příběh, přesto ubíhá zcela přirozeně ... tak jako voda v řece ... tak jako vítr po planině. Odehrává se ve dvou časových rovinách, které se střídají stejně prostě jako noc a den - jako dva protipóly jednoho nebe a jednoho světa ... a všech jeho bolestí. Vypráví o tvrdých a nečekaných úderech pod pás s trvalými následky, s nimiž musíte žít, protože nemáte na výběr - protože osud na vás a na vaše traumata zvysoka kašle a žádnou alternativní realitu vám nenabídne. Berte - nebo nechte být. (05.07.2018)

Co chcete slyšet? Předvídatelné je to jak prase. Nečekejte žádný návod, co dál se zpackaným životem. Skvělý spisovatel a ještě o krapet lepší táta nezvládne řízení a zabije svou manželku sedící na místě spolujezdce. Sviňárny vždycky přicházejí od těch nejbližších, takže malou blondýnku chce adoptovat teta se strýcem, kteří se o ni starali, když onen skvělý otec zrovna odpočíval s následky nárazu do hlavy v psychiatrické léčebně. A lepší to nebude. Kromě toho sledujeme tuhle blondýnku i v dospělosti, kterak se její obtížné dětství podepsalo hlavně v navazování nových vztahů. Obě roviny se prolínají, dělí je asi dvě dekády. A každá je svým způsobem zajímavá. Rodák z italského Říma Gabriele Muccino ví, jak scénu slušně nasvítit, jak vést herce, jak a kdy udeřit na ta správná místa. Jeho předešlé filmové výlety byly úspěšnými útoky na divákovy city, poctivé, ale pořád okatě kalkulující. A tak záleží, zda mu to baštíme. Spolehnout se znovu může na herce, zejména na nadanou Kylie Rogers, která hraje naprosto přirozeně, jakoby sama někoho ztratila. Russell Crowe je samozřejmě jistota, naštěstí při svých kolapsech nevypadá směšně. Některé situace jsou pojaté komplexně, jiné působí odfláknutě a vyřeší se tak nějak samy. Já si ale výsledek užil. A to je přeci rozhodující. (31.01.2016)