Režie:
Gabriele MuccinoScénář:
Brad DeschKamera:
Shane HurlbutHudba:
Paolo BuonvinoHrají:
Russell Crowe, Amanda Seyfried, Aaron Paul, Diane Kruger, Quvenzhané Wallis, Bruce Greenwood, Janet McTeer, Kylie Rogers, Jane Fonda, Octavia Spencer (více)Obsahy(2)
Jake Davis (Russell Crowe) se musí po tragické smrti své manželky sám postarat o jejich pětiletou dcerku Katie (Kylie Rogers). Jake je slavný spisovatel, držitel Pulitzerovy ceny, který trpí depresemi a duševní poruchou. Po smrti ženy svádí boj nejen sám se sebou, ale i s výchovou Katie. O 25 let později. V dospělosti Katie (Amanda Seyfried) žije se svým přítelem Cameronem (Aaron Paul) na Manhattanu. Jejich vztah se potýká s problémy. Amanda bojuje s vnitřními démony, kteří ji pronásledují od jejího problematického dětství. Film Otcové a dcery zachycuje vztah dítěte a rodiče, kteří se v průběhu let odcizili. Přes staré křivdy a rány, které během života utržili, se snaží znovu k sobě najít cestu... (Bioscop)
(více)Videa (25)
Recenze (195)
Příběh Otcové a dcery v tomto psychologickém dramatu za kvakerské účasti gladiátorského Russella jsem vsákl na jeden dlouhý zátah, který ve mně zanechal pocit přemýšlivé trudomyslnosti. Aaron Paul ukázal, že nepotřebuje nijak výraznou rychlost k tomu, aby dokázal, že umí i hrát. Amanda Seyfried je jako vždy se svými vyboulenými kukadly kouzelná a z Kylie Rogers roste velká herečka, u níž doufám, že její dětský talent nezanikne ve světě drog a jiných opojných látek. Byla by to škoda. Russell Crowe si vybral látku, která není pro všechny, zhostil se jí velmi dobře a já jsem v potěše, že tuhle roli na svoje ramena nasadil, neb to bylo v jeho podání srdcervoucí herecké opojení. ()
Po čase Russell ako normálny človek a milujúci otec a žiadny obtlstlý agent či bojovník. Celkom mu to sadlo. Film sledoval dve línie "Russell a malá Katie" a druhá línia "Veľka Katie" čoby psychologička sama majúca problémy, po filme sa jej ani nedivím vyrastať bez rodičov v rodine divnej tetky silno egocentrickej, závislej na alkohole, prepychu a ... manželovi . Z toho by hocikto bol po citovej stránke "na vety" a mal v sebe také divné bojazlivé citové prázdno. :) ()
Muccino opět z diváků tahá cíleně slzy, ale opět se mu daří zabalit to do příběhu, který zaujme a divák je zvědav, jak to s hrdiny dopadne. Herci jsou navíc opravdu fajn a režie je občas až nečekaně přirozená a lidská (2 scény natočené na jeden záběr jsou tím nejlepším co film nabízí) a film naštěstí netlačí tolik na pilu a citové vydírání není samoúčelné. ()
Je to velice zvláštní film, protože to ubíhá docela pomalu, ale Russell Crowe, Amanda Seyfried a Kylie Rogers hráli tak dokonale emotivně, že to vůbec nevadilo. Dokázala jsem se vcítit do postav, brečela jsem společně s malou Katie i velkou Katie a bylo mi líto Jacka Davise. Prostě jsem jim věřila všechno a proto se mi to tak moc líbilo. ()
Galerie (150)
Zajímavosti (3)
- Russell Crowe má, kromě své závěrečné scény, po celou dobu filmu oblečené světlemodré džíny, tričko a košili, místy doplněné buď koženou bundou nebo kabátem. Jiný oděv na něm nevidíme. (funhouse)
- Konkurzu na Teddy Santon (Jane Fonda) sa zúčastnila aj Christine Baranski. (Keithe)
- Natáčalo sa od 15. marca do 9. mája 2014 v Pittsburgu. (Erik7595)
Je propastný rozdíl mezi jednoduchým a banálním. Jendoduchost je geniálním vystižením podstaty třeba i složitých situací, je průzračná a zakládá empatii a možnost spoluprožití, třeba i něčeho originálního. Banálno je zjednodušením bez porozumění této podstatě. Eliminací na pouhá povrchní a tuctová konstatování. Která jsou nepřesvědčivá. A neumožňují konkrétní spoluprožití. Potíže a duševní hnutí všech postav ve filmu jsou nelogické, nespecifické, nekonkrétní a nijak se nepropojují ani nevyvíjejí s ohledem na rozdílné situace a životní fáze, jimiž postavy procházejí, ani s ohledem na to, co tvrdí, že k sobě cítí. Maniodepresivní pychotické záchvaty otce nemají žádný smysluplný spouštěč, nijak nelze porozumět tomu, co se v něm odehrává a proč. U černé holčičky vůbec není jasné, proč na Katie v parku nakonec promluví, po všech těch iritujících a trapných blábolech o kreslení a o kachnách, které na ni Katie vyplácá, navíc poté, co sama přiznává u vlastní terapeutky, že k nikomu nic necítí, by se dalo spíš čekat, že ta holčička se jen utvrdí v tom, že jí nikdo nerozumí a dospělí jsou nevnímaví užvanění pitomci. Přístup Katiiny nadřízené k dětské psychoterapii je vyloženě debilní (holka ještě nemluví, i když vás chytla za ruku, no tak to není žádný progres, předáme ji někomu zkušenému; později: totální a náhlé odstřihnutí od někoho, komu začala důvěřovat, je pro ni teď nejlepší a je to standardní postup etc.) a film to nijak zvlášť nerozporuje. Dalo by se pokračovat, jak se tam bez solidního podkladu jen kumuluje klišé na klišé a žádný příběh nenese punc osobitosti. Strýc a teta, kteří - opět bez srozumitelných, filmem konkrétně vybudovaných motivací - si chtějí Katie urvat pro sebe, se o to přestanou snažit, protože on ji podvede se sekretářkou, která otěhotní, a ona požádá o rozvod. Ehm. Existuje provařenější klišé? Ale jo, hned v dalším dramatickém zvratu (které lze čekat každou chvíli), jsme toho svědkem. Atd. Navíc i zvolený způsob vyprávění příběhu je příšerně polopatický: nejprve se ve zkratce podíváme, že byla hádka v autě, že se stala nehoda, že jedno tělo se přenáší v černém pytli, že holčička pláče v sanitce, že volá tatínka... A pak střih na dceru s tatínkem doma, na fotografii mrtvé maminky na stolku. A tak to pokračuje dál, jedna linie odkrývá, jak to bylo s tátou a výchovou dcery, druhá, jak se nevyrovnaná dcera stejěn klišovitě potýká s odmítáním být znovu někým milována. Co jednoduššího si lze pro červenou knihovnu vymyslet, že? Na filmu není ani jediný rys, kterým by se z klišé červených knihoven vymaňoval - není mi jasné, jak si tenhle režisér mohl najít cestu na filmové festivaly, ani proč s ním dál ztrácet čas. To není nic proti romantice. Kvalitní romantický film je třeba Cena za něžnost, nebo klidně i Láska nebeská, ale tohle rozhodně ne. Filmy s omluvnou větou "Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo," po níž si hlavní hrdinové jako na povel šťastně padnou do náruče a je to, by měly mít na obalu důrazné varování, že snižují psychickou odolnost a poškozují mentální zdraví. *~ () (méně) (více)