Otcové a dcery

Natočené je to hezky, zahrané výborně a těší mě, že vzdor tématu se nejedná o účelovou citovou ždímačku. Ale měl jsem tu celkem problém s interakcí obou linií. Máme tu dítě, které přijde o matku a zůstává s otcem, který sice má svoje mouchy, ale v zásadě se mu daří dceru v pohodě vychovávat. Jasně, že jí nemůže dát to nejlepší, co svět nabízí, ale neviděl jsem tu nějaké extra strádání. A pak tu je už dospělá Katie s psychickými problémy, které by snad měly pocházet z dětství, ale já nedokázal ty spouštěče nikde najít. V tomhle ohledu to vidím jako trošku odfláklé, ačkoliv na papíře to mohlo vypadat jinak. Ale bavil jsem se i tak a o tom to vlastně celé je. 75% (04.02.2016)

Výborný postup vyprávění. Zprvu jsem filmu nevěnoval pozornost, začátek mě totiž nijak neohromil, když se ale poskládaly všechny rozházené dílky skládanky dohromady, vyplula na povrch celá pointa příběhu a jednání postav. Po shlédnutí filmu jako celku, kdy si předtím tvůrci s divákem jen pohrávali, mám skoro chuť udělit plný počet bodů. (29.03.2016)

Potřeboval sem si už fakt akutně ostříhat nehty na nohou a tahle ufňukaná píčovina přišla jak na zavolanou. Není to úplná urážka, leč jsem zaboha nedokázal přijít na to, o čem to je. Ale jako fakt. Navzdory tomu však mnoho jednotlivých elementů bylo celkem inspirativních. Například kdo kdy nakecal Aaronu Paulovi, že umí hrát? Proč o dvacet pět let starší Diane Kruger vypadá ve skutečnosti o dvacet pět let mladší? Kde Amanda Seyfried sebrala Homerovu make-up brokovnici? Proč Shane Hurtbutt kamerově exhibuje v tomhle velkolepě přízemním snímku? Otázky, samé otázky... (29.02.2016)

Slzopudné melodrama hallmarkovského typu, které na uzdě snesitelnosti drží vynikající obsazení a sympatický fakt, že se na pilu netlačí přespříliš. Což samozřejmě neznamená, že by se na city necílilo, protože cílí a ne zrovna málo. Ovšem nemůžu při své nejlepší cynické vůli říci, že by mi to bylo zcela ukradené. Jednoduše proto, že nebylo. (17.04.2017)

Ďalší film, v ktorom Russell trpí duševnou poruchou a máva záchvaty, asi nezvládnem. Už teraz ma chytá triaška, len čo vidím jeho tvár. Ale asi sú mu tieto role súdené. Rovnako tak má zas Amanda veľké smutné oči, aby človeka rozplakali. A ja som veru plakala. Áno, ja osobne. A to mi naposledy tiekli slzy, keď sa Leonardo ponoril za Titanicom na dno. Celý príbeh bol pretkaný spomienkami na minulosť a bolo z neho cítiť silné emócie. Tú ťažobu na hrudi som prežívala s ňou a bola čím ďalej, tým vačšia. S blížiacimi sa titulkami sa moja nálada presúvala do záporných hodnot a jediné, po čom som túžila, bolo vziať flašu chlastu, zavrieť sa do spálne a s nikým aspon týždeň nekomunikovať. (20.01.2017)