Otcové a dcery

Potřeboval sem si už fakt akutně ostříhat nehty na nohou a tahle ufňukaná píčovina přišla jak na zavolanou. Není to úplná urážka, leč jsem zaboha nedokázal přijít na to, o čem to je. Ale jako fakt. Navzdory tomu však mnoho jednotlivých elementů bylo celkem inspirativních. Například kdo kdy nakecal Aaronu Paulovi, že umí hrát? Proč o dvacet pět let starší Diane Kruger vypadá ve skutečnosti o dvacet pět let mladší? Kde Amanda Seyfried sebrala Homerovu make-up brokovnici? Proč Shane Hurtbutt kamerově exhibuje v tomhle velkolepě přízemním snímku? Otázky, samé otázky... (29.02.2016)

Slzopudné melodrama hallmarkovského typu, které na uzdě snesitelnosti drží vynikající obsazení a sympatický fakt, že se na pilu netlačí přespříliš. Což samozřejmě neznamená, že by se na city necílilo, protože cílí a ne zrovna málo. Ovšem nemůžu při své nejlepší cynické vůli říci, že by mi to bylo zcela ukradené. Jednoduše proto, že nebylo. (17.04.2017)

Důraz je tentokrát kladen nejen na prvoplánové emoce, ale i na psychologii hrdinů, na jejich vývoj a na dostatečné prokreslení vztahu mezi titulními postavami otce a jeho dcery, což je ostatně hlavní téma filmu. Výsledek díky tomu není tak příšerně melodramatický jako Muccinovy předchozí kousky, resp. pořád je melodramatický docela dost, ale tentokrát se to dá, mimo jiné i díky kvalitním hercům, s přehledem ustát. (07.07.2020)

Co chcete slyšet? Předvídatelné je to jak prase. Nečekejte žádný návod, co dál se zpackaným životem. Skvělý spisovatel a ještě o krapet lepší táta nezvládne řízení a zabije svou manželku sedící na místě spolujezdce. Sviňárny vždycky přicházejí od těch nejbližších, takže malou blondýnku chce adoptovat teta se strýcem, kteří se o ni starali, když onen skvělý otec zrovna odpočíval s následky nárazu do hlavy v psychiatrické léčebně. A lepší to nebude. Kromě toho sledujeme tuhle blondýnku i v dospělosti, kterak se její obtížné dětství podepsalo hlavně v navazování nových vztahů. Obě roviny se prolínají, dělí je asi dvě dekády. A každá je svým způsobem zajímavá. Rodák z italského Říma Gabriele Muccino ví, jak scénu slušně nasvítit, jak vést herce, jak a kdy udeřit na ta správná místa. Jeho předešlé filmové výlety byly úspěšnými útoky na divákovy city, poctivé, ale pořád okatě kalkulující. A tak záleží, zda mu to baštíme. Spolehnout se znovu může na herce, zejména na nadanou Kylie Rogers, která hraje naprosto přirozeně, jakoby sama někoho ztratila. Russell Crowe je samozřejmě jistota, naštěstí při svých kolapsech nevypadá směšně. Některé situace jsou pojaté komplexně, jiné působí odfláknutě a vyřeší se tak nějak samy. Já si ale výsledek užil. A to je přeci rozhodující. (31.01.2016)

Mně se nejvíc líbila ta scénka zkraje, kdy si jde táta pro Lupínka ke své švagrové. Tak upřímnou vítačku jsem dlouho neviděla. To byl opravdu táta se svojí malou holčičkou, kterou nade všechno miluje, nádherné a dojemné. Oba to hráli skvěle, do posledního puntíku jsem jim věřila. Russell taťku, který je na dně, ale dělá co může i s tou zákeřnou nemocí, aby mohli zůstat spolu a Lupínek byla jak jinak než roztomilá, tak nebyl žádný problém jí mít rád. A v té druhé časové linii byla Amanda alias Lupínek už velká, ale značně nevyrovnaná osobnost. Hrála to skvěle, to ano, ale scénář se ubíral směrem, který je mně silně proti mysli a proto zůstávám někde uprostřed, tudíž také nevyrovnaná. (28.01.2016)