Fanfán Tulipán

V minulosti sme na tomto filme dosť fičali. Len nechápem, prečo všetci horekujú nad násilím v amerických filmoch, keď hneď niekedy na začiatku Fanfána je šermovačka, pri ktorej kladný hlavný hrdina prepichne niekoľkých protivníkov a stále sa po zvyšok filmu usmieva, je predsa v romantickej dobrodružnej komédií. Podobné je to ale aj vo Vinnetouovi atď. Mne to nejako nevadí, len treba byť viac objektívny. Veľkým fanúšikom tejto oddychovej hovadinky som nikdy nebol. (11.01.2013)

Režisér filmu „Fanfan Tulipán" Christian Jaque je jedním z nejosobitějších představitelů soudobého francouzského kinematografického umění. Naši diváci měli v posledních letech možnost seznámit se s některými význačnými filmy tohoto umělce, jako je ku příkladu zpracování povídky francouzského klasického spisovatele Guy de Maupassanta „Kulička", filmový přepis známého Stendhalova románu „Věznice parmská", nebo životopis zakladatele Červeného kříže Henri Dunanta „Člověk člověku". Tentokrát si Christian Jaque zvolil za hrdinu svého nového filmu legendární postavu francouzských lidových písní — Fanfana Tulipána, čestného, nespoutaného a neohroženého vyznavače volnosti a radosti ze života. Scénáristé filmu zpracovali motiv známé písničky o bubeníkovi, který se chce oženit s královskou dcerou, v ucelenou historii dobrodružných osudů Fanfana Tulipána, která se stává nejen oslavou tohoto lidového hrdiny, ale která též svou ostrou, satirickou formou je výrazem nenávisti autorů k nesmyslným válkám, vedeným mocnými tohoto světa na účet lidu. Tuto vůdčí myšlenku filmu správně postřehla nejen pokroková francouzská kritika, ale i široké vrstvy diváků, které přivítaly Fanfana Tulipána s takovým nadšením, že se tento film rázem stal jedním z nejúspěšnějších děl francouzské kinematografie v roce 1952. — Pro nás je „Fanfan Tulipán" novým, přesvědčivým důkazem, že francouzská kinematografie se dokáže ve svých nejlepších dílech oprostit od vlivů dekadentní existencionalistické filosofie, že je schopna vybřednout z beznaděje, pesimismu, formalistických hříček a vytvořit dílo plné optimismu a zdravého lidového veselí, dílo, které svým způsobem vyjadřuje pravé smýšlení a cítění zdravé části francouzského národa a napomáhá jeho mírovému úsilí. Filmový přehled 30/1953 (12.03.2003)

Však ano, klasika... Tento status se neopovážím strhnout, ale mě osobně ten film ze zvláštního důvodu zcela nesedne. Taková pohádková romantika s charismatickými herci a výpravností na druhou se stává klasikou lehce. Na druhou stranu ten film nemá nějakou výraznou slabinu. Bohužel , mnohé Francouzské filmy jsou méně proslulé, ale mnohem lepší (10.05.2006)

Neříkám, je zde mnoho vtipných, ironických a sarkastických momentů, jež si Francouz nejspíše vychutná několikanásobně lépe, protože ze svých dějin ví, která bije, Gérard Philipe jako rozjívený mladík je fajn, ale ten děj je nějaký divný. Pořád jsem si říkal, proč by komoří jel s kočárem přes nepřátelské území, proč by trvalo tak dlouho, než ho dohoní, když vyráželi chvíli po něm, proč nakonec král holku neojel, jak chtěl, ale udělal z ní adoptivní dceru či co... moc mi to nedávalo smysl. Navíc jsem vlastně nevěděl, čím je Fanfán Tulipán pro holky tak zajímavý - nezodpovědný floutek, který se často zachová jak poslední blb a věci mu dojdou až na poslední chvíli. Film jsem po letech viděl kolorovaný, možná jej Francouzi měli nechat černobílý, měl by větší patinu. (23.11.2014)

Ne zcela doceňovaný francouzský režisér Christian Jaque reprezentuje z toho mála, co o něm vím, ve francouzském hraném filmu XX. století nápaditou komediální linku, která vzdor lehkému žánru, do nějž se při povrchním pohledu zdá hlásit, nerezignuje na myšlenku a satiru (MADAME SANS GENE). Gigant herecké Francie, tragicky předčasně zesnulý Gérard Philipe spolu s divokou, krásnou a hladivě mladou Ginou Lolobrigidou rozpoutávají gejzír gagů, bláznivých nápadů, ale také vážných chvil a nezastírané ironie v pohledu na stavitele Versailles a vůbec rádobyelitu francouzského předrevolučního "starého režimu". Levicový poválečný radikalismus, stále živený doznívající hrůzou z nedávné války, která zůstávala živou vzpomínkou, i přetrvávajíci poválečnou hospodářskou krizí, se projevuje v až parodickém pojetí klíčových válečných scén, karikaturním zpodobením velících generálů obou válčících stran i nezastíranou sympatií tvůrců filmu pro lidové hrdiny-francouzské vlastence. Zdá-li se někomu patos slavné Vávrovy husitské trilogie nepatřičný, zde nalézá důkaz, že se nejednalo o deviaci, ale o všeobecný stav duše tehdejšího evropského člověka. Dobrodružno sloučené s nezpochybnitelnou uměleckou kvalitou již dávno tomuto proslulému skvostu francouzské kinematografie propůjčily nadčasovou, klasickou hodnotu. Hodnotu stále živou a podnětnou. (20.10.2007)