Drákula

Úplnou náhodou som sa dostala k tejto verzii a v závere zistila, že je to práve tá, ktorú mi rodičia v detstve zakázali sledovať, čo som ale vďaka benevolentnému strýkovi veselo porušila a k smrti sa bála ešte dlhé roky, čo i len pri spomienke na záver. Nuž, po rokoch to síce už nie je úplne ono, ale miestami to stále desí a vidím dokonca určitú inšpiráciu u Brooksových Drakulovinách. :-) (05.05.2011)

Prekvapivo slušný film. Adaptácia si síce robí s postavami čo chce (Mina je tuším Van Helsingovou dcérou a pod...), ale inak ide o solídne odvedenú robotu. Veľmi sa mi páčaila práca s (ne)farebnosťou a niektorými obrazmi (biely kôň). Vo finále sa síce opäť nepozrieme do Transylvánie, ale mne sa záver páčil viac niež v NOSFERATU... Z moderných adaptácii (vrátane Coppolovej) ide o tú najlepšiu... (29.06.2014)

Mě tahle verze přišla taková nemastná neslaná, takže celkově na mě ten film neudělal výraznější dojem až na jednu scénu, kdy jde van Helsing po svojí dceři a narazí na ní v tom podzemí - musim se přiznat, že napoprvé (bylo mi asi 11) mě Mína neskutečně vyděsila a ani v pozdějších letech jsem z ní neměl dobrej pocit, ale to bylo asi tak vše, co mi ten film dal. Je to průměr. (22.03.2008)

U tohoto Drakuly by měla být poznámka: volně podle předlohy Brama Stokera, slovo volně zvýrazněné třemi podtržkami a velkým vykřičníkem. Chápu, že každý autor touží zaujmout svým osobitým pojetím.. Potom záleží na tom jak. John Badham pojal draculovskou klasiku stylem…“tlačit na pilu“ – bez nabroušené pily(a bez pravidla ukázat Draculovy špičáky). Prohození Miny „Van Helsingové“(považte: ta zaslepenost) s Lucy… ale i mnohé jiné závažnější zásahy, které už nelze přehlédnout; a o co obsáhlejší změny se pokouší, tím rychleji se vytrácí míra tolerance. Jakékoli „inovátorství“ podobného ražení nezachrání ani tak zvučná jména hereckých představitelů, jakými jsou Laurence Olivier, nebo Donald Pleasence. To je smutná bilance pro tak vděčný a stále přitažlivý námět. (11.10.2010)

Zatímco se leckterý muž musí za ženou obrazně řečeno připlazit, aby měl sex, tady hrabě se připlazí hlavou dolů po zdivu a vezme si, co chce.. Williamsovy tóny, z kterých dle mého čerpal i Kilar, s ohledem na dobu vzniku výtvarná stylizace a všechno to prostředí se svícemi, pavučinami a mlhou, co nesvědčí revmatikům, se trošku perou se změnami ve Stokerově klasice a vůbec uchopením společností nepochopeného elegána, co nepije víno a zrcadlo považuje za marnivost. Langellu mám docela rád, ale tady s tím „jenom mukni a máš ho v sukni“ směrem k rajdě Lucy a valením bulv moc nebodoval. O charismatu Oldmana si mohl nechat zdát, když si přes den dával pod hliněnou duchnou sedm set dvacet.. (12.09.2023)