Captain America: Občanská válka

Kde jsou ty časy, kdy jsem s pokorou vnímal každý další komiksák a vážil si Tobeye jako Spider-Mana. Pak jsem čekal půl rok, než se objevil X-Men a mezi tím vyskakoval sem tam nějakej béčkovej komiksák jako Dare-Devil nebo Electra, které si nikdy na nic nehrály, protože moc dobře věděly, co za příběhy vůbec vypráví. Nicméně dnešní doba už je jiná a filmy založené na komiksech mají obrovský boom. Tak obrovský, že si producenti bratrů Russo dovolí vložit tolik peněz do filmu, který kombinuje do nedávna nezkombinovatelné, roli Spider-Mana nabídnou třetímu hercovi a celé to zaobalí do klasického rádoby vtipného a digitálně vyspělého obalu, který se tváří hrozně draze a hrozně cool a bohužel i hrozně poplatný dnešní době. Ve skutečnosti se ale jedná o směsku nesmyslů, která kombinuje Avengers, Spider-Mana, Kapitána Ameriku, Ant-Mana nebo Iron Mana a není na ní vůbec nic dobrého. Spíš mi přijde až smutné, co se v dnešní době považuje za vrchol filmařské popkultury. Laciná kombinace komiksových hrdinů s nezajímavými postavami a podprůměrným příběhem. (05.01.2017)

Film by se klidně mohl jmenovat Avengers 3 (pokud oželíte Hulka a Thora). Zavádějící název je nicméně jeho nejmenší problém. K zemi táhne Občanskou válku kvantum postav, mezi nimiž bratři nedovedou vyvolat a udržet stejné jiskření jako Joss Whedon. U mnohých aktérů je příliš zjevné, že jsou zde jen proto, aby mohli sehrát větší roli v některém z příštích marvelovských filmů (stěží půlminutové WTF cameo Marisy Tomei, Martin Freeman, William Hurt). Nejnosnější antagonismus, přiživovaný při každém jejich filmovém setkání, tedy nevraživost Starka a Rogerse, je pak naplno rozehrán až v závěru, byť dost šikovně, abyste přinejmenším chvíli váhali, kdo držet pěsti. Poslední akt, kdy se různorodé vyprávěcí vzorce (týmová akce, whodunit, špionážně-politický thriller) spojí do poměrně ústrojného celku, výsledný dojem hodně vylepšuje i přes nezanedbatelnou idiocii padouchova uvažování (anebo proč dělat věci jednoduše, když svůj plán můžete založit na předpokladu, že se určitá postava po odhalení určité informace zachová určitým způsobem). Mnohem jistější než ve vztazích mezi superhrdiny jsou bratři v akčních scénách, uspokojivě rozmanitých a přehledných, a v promyšleném zatajování a odhalování informací (takže budete i se znalostí zbytečně moc prozrazujícího traileru až do konce něčím překvapováni). Akce na druhou stranu vždy trvá déle než je třeba a nejepičtější scéna je do filmu vsazena vyloženě jako odměna pro fanoušky, kdo zhlédli všechny dosavadní tituly z marvelovského univerza. Po chvíli se z ní stává únavně dlouhý superhrdinský showrell (co všechno umí, předvádějí hlavně Ant-Man a nový Spider-Man), který ani jeho aktéři neberou příliš vážně a za každou větší ránu se svému soupeři pro jistotu omluví (jen chudák Rhodes dopadne trochu hůř, než by odpovídalo celkovému pojetí scény). Hlavně, že při ní neumírají nevinní civilisté, jejichž existenci Avengers konečně vzali na vědomí. Po předchozích filmech tento záchvěv humanismu působí jako neupřímná snaha vyhovět poptávce proměňující se podle nálady společnosti. Občanská válka ani ničím víc než poctivou snahou vyhovět poptávce není. Kromě vyšších nároků na diváka, který se tentokrát musí orientovat v motivacích a cílech opravdu VELKÉHO množství postav, marvelovský vesmír obohacuje zejména o další postavy, méně již o neotřelé inspirační zdroje (a stylistické volby) a nečekanou organizaci vyprávění (jako Návrat prvního Avengera). 80% (05.05.2016)

Jedna z nejlepších marvelovek, ne-li ta úplně nejlepší. Trailery naštěstí nevyzradily vše, takže děj Občanské války je překvapivý, ať už předlohu znáte nebo ne, a přitom není ani trochu přeplácaný a navíc od začátku do konce plyne tak přirozeně, ani stopa po nějaké křeči... Zkrátka úplný opak (prvních i druhých) Avengers. Působivé tiché konverzační scény jako ze Singerových X-Men se střídají s akcí jako od Paula Greengrasse, vtipy nejsou nutnost, ale vítané koření, co má být dramatické a osudové, to takové je, a když dojde na emoce, je to stoprocentně dojemné a směšné ani trochu. Nové postavy mezi ty známé zapadají naprosto přirozeně (sympatický Spider-Man), Henry Jackman na rozdíl od minulého Captaina složil vážně poslouchatelnou hudbu a konečně někoho napadlo, že v epickém závěru filmu nemusí záplava digitálních triků ničit velkoměsta, aby se divákům svírala hrdla.___P.S. Až teď jsem si uvědomil, co všechno vlastně schází filmu Batman vs Superman, který má mimochodem velmi podobnou zápletku, ovšem podává ji prostě hůře. (05.05.2016)

Zápletka je zdánlivě logickým vyústěním elitářského a arogantního chování víceméně všech Avangers. Zdánlivě proto, neboť překlenout ohromnou propast mezi naivními a zábavnými bojůvkami z předchozích filmů a globálně sociálně politickým kontextem vyžaduje oslí velemost takových rozměrů, že ho prostě ani za nějakých pětačtyřicet minut filmové stopáže nelze postavit v potřebné kvalitě a pevnosti. Není divu, že když se pak scénáristé snaží po vratkém můstku převézt náklaďáky velkých myšlenek, většina nákladu skončí v propasti. A to torzo, které se dostane na druhou stranu, už budí pouze nervózní úsměvy na tváři. Ale vidět to lze celkem bez újmy, protože alespoň ty bitevní scény a spousta drobných vtípků za něco stály. (19.05.2016)

Marvel byl už skoro na odpis s těmi svými sterilními, stále stejnými filmy o superhrdinech. Civil War je ale trefa do černého a výrazný posun kupředu. Hraje se v rámci možností na temnou emocionální strunu, otevírají se zajímavé otázky mezinárodní bezpečnosti a zákonů, střílí se do vlastních a k tomu se divák velmi elegantním a nevtíravým způsobem seznamuje s dalšími borci do party. Je to téměř podobně zábavné jako první Avengers, jen to udělalo ten malinký půlkrok kupředu, protože přece jen během těch čtyř let jsme viděli minimálně pět velkých komiksovek, které byly stále na jedno brdo. Nechybí samozřejmě tradiční věci jako strhující akce - mimochodem ta přehlednost ze dvojky tady je a i tak to ještě boostuje, chemie hlavních hrdinů a byť je to stále stejně jednoduché a bez odboček, baví to velice, protože tolik parametrově zajímavých a různorodých postav na plátně jen tak neuvidíte. Zdaleka jedinou nejzajímavější a emocionálně skutečně plnohodnotnou postavou zůstava však pouze "Bucky" Winter Soldier. (07.05.2016)