Země, odkud přicházím

Povedený a hezký film, který dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Tempo je zpočátku pomalejší, ale jakmile se rozjede hlavní zápletka, tak o úsměvné momenty není nouze. Film má krásnou vánoční atmosféru, inteligentní humor a okouzlující hlavní hereckou dvojici. Gilbert Bécaud si užívá obě herecké polohy a umí být okouzlující i parádně nesmělý. Françoise Arnoul je neskutečně půvabná a předvádí moc krásný herecký výkon a s Bécaudem mají výbornou chemii. Země, odkud přicházím je pohodový a příjemný film na vánoční svátky. (14.12.2023)

Tohle není film pro děti, aspoň ty naše ho odzívly i přes všechno ježíškování (ve skutečnosti pèrenoëlování čili santaklausování, viz příchod krbem a reklamní papundekl s červeným tlusťochem na ulici, to jen ten dabing je z dob, kdy ještě bylo s ohledem na Hollywoodem dosud nepřeválcované české publikum přirozenější říkat Ježíšek místo Santa), ani pro normální dospělé, pro ty je tam zase toho Ježíška moc. Nacházíte-li se ovšem někde na pomezí těch dvou světů, tj. jste-li dospěláci s náladou na něco infantilně hravého, a máte-li navíc slabost pro francouzské šansony, užijete si to velmi. (25.12.2012)

Opětovně podávám Gilbertovi ruku, abych mohla štěstí prožít, nejen vysnít. A znovu jsem hodinu a půl v ráji plném blažených úsměvů. Bécaud zde vydává nejen svých pověstných 100.000 voltů, ale přidává k nim i neskutečnou radost z bytí. Tolik pozitivní energie mi zase vystačí na celý rok. Kdyby náhodou ne, vím, kam si mám dojít pro další dávku dopingu (05.05.2011)

Tohle je opravdu nejlepší si pouštět o Vánocích, kdy jste v té správné atmosféře, nechcete se nechat ničím trápit a prostě si jen chcete užít příběh, který je hezký, vtipný a navíc se v něm něco děje. Poetika tohoto filmu vás ale může potěšit i mimo vánoční čas, protože je prostě milé a lidské. To už není jen Vánocemi. (05.03.2015)

"Aha, tak vy mi prikazujete?" "Nie, nie!"     Nesmierne pohodova romantická (hudobná) komédia (nemyslím si, že by tam bolo niečo fantazijného) s podmanivo rozprávkovou atmosférou. Spočiatku som síce dosť nedôverčivo pozeral na tie gýčovo pestré farby (ako v kreslenom filme) a vnímal tú celkovú "presladenosť", lenže ten film má priam neodolateľný pôvab (alebo ak chcete, francúzsky šarm), ktorým si ma dokázal postupne získať. Príbeh založený na zámene identít je síce veľmi prostý a mnoho krát videný, dokáže však neustále prinášať zábavné momenty s veľmi milým humorom. Hoci tu nie sú žiadne herecké esá, herecké výkony sa mi v rámci daného žánru aj tak celkom páčili: Gilbert Bécaud je na hudobníka pomerne presvedčivý v oboch polohách dvojroly (ako nesmelý a roztržitý Julien a aj ako šarmantný a sebavedomý Eric), pôvabná Françoise Arnoul pôsobí v role Marinette veľmi milo, na zahodenie (čo sa týka pôvabu) nie je ani Madeleine Lebeau v role zvodnej lekárničky a tie deti sú veľmi zlaté. A napokon musím vyzdvihnúť aj výbornú, do džezu ladenú hudbu (Gilbert Bécaud sa vyznamenal ako spevák i autor hudby), z ktorej sa mi okrem titulnej skladby najviac páčila detsky hravá "Patte Blanche".     "Viem, že dokážete použiť silu." "Tiež som to začul." (26.07.2023)