Tereza Raquinová

Sílu tenhle film čerpá ze Zolova románu a zhostil se své předlohy opravdu se ctí. Všechny postavy zůstaly plastické, nic nevadilo přesazení do jiné časové roviny, neztratily se ani úvahy o společné vině, která destruuje všechny pozitivní vztahy, ve kterých už v době "po" nelze přes všechno úsilí pokračovat. Oba hlavní představitelé byli skvělí, bylo znát, že v každém okamžiku vědí, o čem hrají. (29.05.2011)

Díval jsem se na IMDb, abych zjistil, kolik modifikací a variací na "Thérèsu" bylo zpracováno. Udivilo mě, že mnoho ne. Ale jde to trochu do šířky: Émile Zola vytvořil v Thérèse Raquinové rámcový román, kteří různí spisovatelé a režiséři vyplňovali svými sny a představami. Nikdo by se asi nezlobil, kdyby se tento film Marcela Carného jmenoval jinak, a mnohé jiné filmy zase Thérèse Raquinová (třeba "Pošťák zvoní dvakrát" - a každý by jim mohl pár doplnit).... Samotným dramatem se zabývat nemá příliš cenu, je jasné, logické, perfektní. Proto jen dvě poznámky: 1. Italský herec Raf Vallone (herecky slabší ze zamilovaného páru) odmítnul nechat se dabovat a jeho part byl proto adaptován na "jednodušší verzi". 2. gudaulin ****mluví o rozvodové politice. Je to odpověď na hledání alternativního řešení pro oba milence. Zabití (zde i v knize vražda) Camille Raquina je však nezbytnou osou tohoto příběhu. A ještě jedna poznámka - 3: raroh ***** doplňuje k "Pošťákovi" navíc "Posedlost" Luchina Viscontiho (natočenou 10 let před Carném, právě v roce když James M. Cain vydal "Pošťáka"). Tak ještě jedna: 4: Podivně proslulý spisovatel Miloš Urban, dle jehož románů jsem v poslední době viděl několik filmů, by z toho mohl udělat další "nahlavupadlou" fantasy. (27.12.2018)

Výborná adaptace Zolova románu v režii Marcela Carného. Přiznávám, že s některými Carného filmy mám kapku problém, ale to se rozhodně netýká tohoto filmu. Děj sice není nijak složitý a Zola by se nejspíš divil, jak jednoduše se dá jeho román převést na plátno, ale i když dopředu tušíte, co bude následovat, stejně to nic nemění na tom, že tohle je dost dobře natočené a zahrané. (10.04.2011)

Terezu Raquinovou považuju s odstupem času za jeden z nejzajímavějších francouzských filmů 1. poloviny 50. let. Ten titul je plně funkční i dnes. Posunutím původní Zolovy literární předlohy o půl století dále vypadají motivace a duševní pochody (anti)hrdinů trošku zvláštně, ale aspoň si člověk uvědomí, jak zásadním způsobem se během několika desítek let proměnila společenská morálka. Rozvody a obecně rozpady rodin byly považovány v Zolově době za závažné selhání, za ostudu, které se každý ze všech sil snažil vyhnout. Dvě světové války tak otřásly společností, že rozvod se rychle stal něčím akceptovatelným a běžným. Celkový dojem: 80 %. (13.02.2013)

Zajímavě natočený film s našlapanou atmosférou. Ale nějak jsem se ztratil v tom, jestli hlavní pár měl vzbudit divákovy sympatie, protože u mě to rozhodně neproběhlo. Soustavně kamenná Simone Signoret a Raf Vallone, od pohledu násilník, mě bavili rozhodně míň než manžel hlavní hrdinky (týpek, kterej si o vyhození z vlaku úplně říkal - Jacques Duby) a jeho matka (stará, uštěpačná, jízlivá - Sylvie). Každopádně za tenhle výlet do francouzské filmové klasiky jsem moc rád. (02.06.2012)