Daredevil

Kdo by řekl, že zrovna z Daredevila se stane nejpříjemnější komiksové překvapení roku na seriálovém poli. Nevinnému obličeji Charlieho Coxe jsem zprvu vůbec nevěřila, že by dokázal jako maskovaný mstitel nějak zaujmout, ale nakonec se tak stalo. Je trochu škoda těch některých zbytečně natahovaných scén, ale ty vám rozhodně zážitek nezkazí. Daredevil se od ostatních seriálových marvelovek trochu liší, není tak pompézní, sází na komornější prostředí a více se zaměřuje na vztahy mezi postavami. I kvůli jejich vývoji je jen dobře, že se dočkáme další řady. 1. série - 90% Nebýt Punishera, tak se u druhé řady asi unudím k smrti. Daredevilovy věčné moralisticky kecy už mi lezly v druhé polovině krkem, stejně jako stále stejný výraz Karen a hádky mezi celým ústředním triem. Elektra tomu moc nepomohla a úroveň ve výsledku pozvedali jen Punisher a Stick. Oproti první řadě kvalitativní sešup dolů. 2. série - 70% (26.05.2015)

Daredevil se veze na podobné vlně jako Gotham, tudíž rezignuje na padouchy a hrdiny se superschopnostmi a jiné obskurní postavičky, ale podává příběhy slepého strážce spravedlnosti jako drsnou kriminálku z ještě drsnějšího prostřed newyorské čtvrti Hell's Kitchen. To se možná nebude líbit ortodoxním fanouškům barevných marveláků, kteří se těšili na týmovky se Spider-Manem, ale já jsem tímto zpracováním zcela spokojen a to ve všech aspektech akcí počínaje, atmosférou konče. Kapánek horší je to s obsazením. Charlie Cox, jakkoliv jsem si ho nejdříve nedokázal jako Matta Murdocka alias Daredevila představit, je zásahem do černého. Absolutorium zaslouží i výběr Vincenta D'Onofria do role Kingpina. Horší je to s týmem v Murdockově kanceláři. Deborah Ann Woll je mi místy až moc protivná a Elden Henson mi leze na nervy téměř neustále, což platí jak pro herce samotného, tak pro jeho postavu. Ale to si třeba časem sedne. Daredevil mě baví. 80% (15.04.2015)

Bohové pohanských předků, konečně se to stalo, KONEČNĚ někdo spáchal komiksový seriál, který je dobrý, tohle je o dvě a půl miliardy levelů lepší, než telenovela muže v zelené pláštěnce a všichni š.t.í.t.o.v.í. agenti by se při zjevení divoďábla rozhodli deailně prozkoumat svou schopnost prchat nadzvukovou rychlostí. Výborné je tu snad vše, ale jedna věc přece jen ční nad vším ostatním, padouch Vincenta D´Onofria, není žádným tajemstvím, že je to skvělý herec, kterému v získávání velkých rolí překážel jen strach z obsazení někoho, kdo nevypadá jako fešák z obálek, ale to co zde předvádí (i díky tomu, jaké dialogy mu scénáristé dali do vínku) je něco neskutečného, ještě nikdo lépe neztvárnil padoucha tak, aby byl zároveň sympatický. a přesto zůstal děsivou hrozbou. Ovšem pozor, nejen on, i většina vedlejších postav je tu skvěle zhotovená (právnickej sidekick, zrzka z True blood), bojová choreografie je často velmi dobrá (i když by mohla být trochu víc efektivní a méně efektní), ale kurník, v kombinaci se skvělým řemeslem (kamera obzvlášť) ani nevadí pár kiksů v ději. All hail the Daredevil. (12.04.2015)

Marvel prekonal konkurenciu, ale hlavne sám seba. Diabol z Hell´s Kitchen je späť a až netflixovská reinkarnácia naplno odhaľuje potenciál tejto látky a súčasne nedostatky pôvodnej filmovej verzie. V menej podstatných detailoch možno tesne prehráva (kostým, vnútorný zrak hlavného hrdinu), ale inak ide o nečakane pôsobivý vstup do temnejších vôd, kde vládne o niečo väčšia civilnosť a realizmus. Partia okolo Drewa Goddarda si však nezaslúži uznanie len preto, že im to takto vyšlo na prvýkrát. Zaslúži si ho hlavne preto, že seriálový formát a supehrdinská tematika nikdy predtým neboli v tak dokonalej symbióze. (11.06.2015)

He’s a lawyer who breaks the law. A Catholic who dresses as the devil. Největší výhoda netflixáckého Daredevila je do značné míry i jeho největší slabina. Tvůrci se zcela nepokrytě inspirovali u nejlepších autorů Murdockovské ságy; Franka Millera, Briana Bendise a Marka Waida. Čili je toto zpracování přesně tak temné, nekompromisní, neustálým deštěm i krví smáčené, na ponuré atmosféře stavící, nikam se neženoucí, s bitkami kde každá rána bolí a pracující s ryze dospělými tématy stírající veškeré rozdíly mezi černou a bílou, jak by se dalo čekat. Středobodem a hlavním tahounem je pak obhájce Murdock (v tomto ohledu je to jediný hrdina, který má co zajímavého dělat i v civilu a je škoda, že toho tvůrci nevyužili více) a nikoli jeho maskované alter ego. Není to prostě ona standardizovaná rozjuchaná barevná popcornovka pro celou rodinu, kterou doteď Marvel na plátnech i televizních obrazovkách střihal jak Baťa cvičky. Daredevil je temná kriminálka o organizovaném zločinu a korupci. Je to tedy poprvé, kdy Marvel více zajímají postavy než (super)hrdinské pozlátko. Problém je, že jak tvůrci adaptují jednotlivé linie/motivy od výše uvedených, tak je zároveň nezvládají z(a)pracovat stejně tak sofistikovaně a tak tu mnohé z nich působí tu a tam přes koleno lámané či v nejednom případě až do ztracena vyznívající. Ambiciózně se tak sice nakousne mnohé, ale ne vše se podaří i uspokojivě dotáhnout. Navíc to není mezi Murdockem a zásadně ze zákulisí jednajícím Fiskem tak osudově vyhrocené, jak by se slušelo s ohledem na to, jak výteční oba jsou (a to je D'Onofriův Kingpin vůbec prvním fungujícím, zajímavým a respekt vzbuzujícím "záporákem" marvelovského universa). Což je zádrhel o to nemilejší, že jiní to již zvládli podobně kvalitně, ne-li v lecčem i lépe. A to nejen na filmovém poli, ale i na tom televizním a jakkoli se srovnání s Arrowem přímo nabízí, tak Daredevil má více společného spíše s Person of Interest; stylem, přístupem k akci, prací s morálkou i záporáky; ostatně tamní Elias je Kingpinem jedna k jedné. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 (13.04.2015)