Marvel's Luke Cage

Daredevil byl (minimálně ve své první sérii) akčňákem o dilematech rodícího se undrgroundového superhrdiny. Jessica Jones byla mrazivým horrorothrillerem. A Luke Cage je skoro až sociálněpolitické thrillerodrama.. Jinými slovy.. Luke Cage se neveze na funkční šabloně, ale má svůj vlastní specifický face. Chvilkama to má takovou lehkost a hravost, že to působí jako luxusní pocta starým blaxploitationům o kterou se křečovitě snažil Tarantino v Djangovi... Funkovo-soulovo-hiphopový Harlem tu hraje jednu z hlavních rolí a atmošku má takovou, že by se tam jeden hned jel nastěhovat... Cage je sympaťák kterému člověk prostě fandí.. Záporáci zabírají celou škálu od psychopatických sviní až po týpky s relativně "lidskou tváří".. A celé se to zase hezky propíjí do okolního defendersovského světa ve kterém jsou šášulové poletující v oblacích spíše jen pro smích..... Dobrý.. (10.09.2017)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)

Luke Cage je vlastně harlemský Superman, protože je správňákem od kosti, všechno chce dělat podle pravidel, takže i když má jednoho z padouchů na lopatě, snaží se ho za každou cenu dostat do kriminálu a i když je zdánlivě nesmrtelný, tak i tady je něco jako kryptonit. A samozřejmě je díky tomuhle poctivému přístupu adekvátně na pěst. Ne pořád, ale dost často. Ale to není jediný kámen úrazu. Když odhlédnu od toho, že černošské záležitosti zase tak moc nemusím, tak je tu nesmyslných třináct dílů, které, podobně jako u dalších dosavadních marvelovek, vyjma Daredevila, totálně pohřbívají tempo i další pozitivní věci, které se tu najdou. Nejvýraznějším plusem tak zůstává casting, ale z mého pohledu je tohle seriál vedlejších postav, protože představitel té hlavní mi vůbec neseděl. Nicméně záporáků i klaďáků tu kromě Luka Cage bylo víc než dost a tahají to alespoň na průměr. 50% (02.04.2017)

Marvel si opět šel svojí cestou,kdy sází hlavně na prostředí a postavy,než opulentní akci a podobně jako v případě Jessicy Jones mu to i tentokrát vychází tak na půl.Luke Cage je hodně specifický a v rámci blaxploitation žánru asi nemá moc velkou konkurenci,ale třeba ve srovnání s Daredevilem je to pořád o třídu níž.Za mě by (hodně podobně jako u J.J.) seriálu pomohlo jeho zkrácení na max 8 dílů.Nic podstatného by neuteklo a značně by to omezilo hluché pasáže,kde se dost filozofuje o Harlemu a vůbec se mluví víc než by bylo potřeba aniž by to k nečemu bylo.Narozdíl od Jessicy tu navíc chybí charismatický záporák,protože jakkoliv se jím Diamondback snaží být,není jim ani omylem a mnohem větí repsekt vzbuzuje ve chvíli kdy se o něm pouze mluví...70% (27.12.2016)

Předchozí komiksové série od Netflixu jsou skvělé, ale Luke Cage mě v nich jako vedlejší postava moc nezaujal - ale jako vždy to tady dohání výborně propracovaní záporáci, většina z nich s velmi plastickým a nečernobílým charakterem. "Většina" - takže to nevydrží až do konce, jak v jejich týmu dojde k obměně a objeví se hlavní boss, tak příběh od "docela zajímavý" rychle směřuje k "full-blown stupid", a ke konci už je vážně bolestivé se na to dívat. Hlavně když pak už selhává i vykreslení Luka Cage jako obyčejného chlápka který je přes svou sílu tak trochu posera, a čím dál blbější je i zaměření na problémy černochů v Harlemské komunitě. I s tím vším by to byl dobrý materiál na výživný blaxploitation, ale právě tomu se seriál ze všech sil brání a tlakem na vážnou notu přiškrcuje veškerou zábavnost - až na pár vyloženě parodických zkratek, které tu tak působí jako pěst na oko. Tenhle výstřel Netflixu se, na rozdíl od obou řad Daredevila a Jessicy Jones, místo zavrtání se pod kůži odrazil, a skončil dost mimo. 6/10 (03.02.2017)