Jessica Jones

Další podařený příspěvek do komiksového světa Marvelu. Po Daredevilovi druhý seriál od Netflixu. Je to úplně jiný než Daredevil. Komornější, osobnější, temnější, depresivnější, ... ale na druhou stranu ne tolik strhující (alespoň ne první polovina seriálu). I tak ale příjemně strávených 13 hodin a těším se na další seriál, který se tentokrát bude věnovat postavě Luka Cage (a samozřejmě na druhou sérii Daredevila). Nicméně ty schopnosti, co měl Kilgrave by se dost často hodily :-) (18.12.2015)

Tato série o komixové hrdince je celkem pecka. Další seriál ze stáje Defenders od Netflixu se mi dost líbí. Ale samozřejmě to není tak dobré, jako Daredevil. Přesto že Jessica Jones disponuje opravdu slušnými schopnostmi. Zažila podobnou nehodu jako Matt Murdock. Nyní pracuje v New Yorku jako soukromá detektivka. Dělá svou práci po svém a s ničím se neštve. Taky se potkala se svým nastávajícím partnerem Lukem Cagem, který je také členem Defenders. Hlavní záporák Kilgrave je opravdu drsný. Umí ovládat lidskou mysl a lidský život pro něj absolutně nic neznamená. Je opravdu hodně bezohledný. Jessica to s jeho poražením vůbec nemá jednoduché, protože proti neustále někoho posílá. Jinak si myslím, že volba Krysten Ritter do role Jessicy Jones byla docela povedená. David Tennant jako Kilgrave taky exceluje. Hraje tam i Trinity. :) Bohužel to s Daredevilem moc propojené není. 2. série je tu a s ní i pohled do Jessičiny historie. Přesto že se v této sérii dozvíme mnoho o její historii, chybí zde pořádný záporák, takže je tahle série o dost slabší. 3. série přináší nového záporáka. Nemá sice žádné schopnosti, ale je dost chytrý. Jessice a Trish dost zkomplikuje život. Další série už bohužel nebudou... "Jestli se do dvou hodin nevrátím, uřežte si obličeje!" (26.11.2015)

Možná jsem chtěla nějaký seriál, kde je v hlavní roli ženská "superhrdinka", nebo jsem možná chtěla vidět další počin Krystern Ritter, nebo jsem se na to chtěla podívat kvůli pozitivním ohlasům. Těžko říct. Po pilotním díle jsem moc nadšená nebyla, celý seriál na mě působil značně depresivně, navíc jsem netušila o co jde. Druhý díl byl lepší, třetí ještě lepší a tam to nějak zůstalo. Nemůžu tvrdit, že by mě to vyloženě nadchlo, ale na druhou stranu jsem byla zvědavá co bude dál a jak to bude pokračovat. Všech třináct dílů jsem tak zhltla poměrně rychle a jsem víceméně spokojená. Jessica Jones má sympatické postavy (a obsazení) a zároveň zajímavou zápletku. Vzhledem k tomu, že má první řada "pouze" 13 epizod to nepůsobí natahovaně, naopak je každý díl nadupaný akcí. Některé díly se mi líbily víc, některé míň. Možná změním hodnocení, až se mi to trošku rozleží v hlavě, ale zatím je to pro mě slabší 4* (20.12.2015)

- Look, I'm not gonna talk about my shitty story because there's always someone who's had it worse, someone's life who is ruined worse. - It's not a competition. Ač filmový noir a hard-boilovky obecně můžu, je imho dost nepopiratelné, že co se zahlcenosti narativními/charakterovými klišé a tropy týče, hůř na tom bývají už jen romantické komedie. Nejspíš právě proto Jessicu Jones (především v první polovině) tolik žeru: ona totiž bere typickou podobu noirových postav a skloubením s tématem psychologického traumatu jim dodává nebývalou hloubku a obsah, což je nejvíc vidět právě na ústřední postavě. Jessica je otravná, cynická, uchlastaná, odtažitá, zahořklá a neochotná chovat se s tou nejzákladnější mírou slušnosti i ke svým nejbližším – jinými slovy přiznaná a nepokrytá kráva, rovněž známá jako každý protagonista noirovek evar. Novinka je, že Jessica nejenom má ke krávovitosti (ač je k ní zjevně náchylná od dětství) legitimní důvod, ale tenhle důvod na rozdíl od klasických noirovek nepůsobí jako letmý náčrt z nutnosti, který je okamžitě odsunut do pozadí a jehož vliv na děj je přinejlepším minimální a skoro nikdy neobehraný. Dopady traumatu jsou tu naopak detailně rozebrány jak s ohledem na hlavní hrdinku, tak i na lidi okolo ní. Osvěžující taky je, že tímhle laděním se Jessica vymyká doznívajícímu trendu nesnesitelně kůl tomboyů, jelikož když už nic jiného, její vady a problémy jsou přinejmenším explicitně pojmenovány a glosovány, nikoli podávány jako rádoby unikátní a mentálně zdravý způsob, jak vyvstat nad šedý průměr. A jako přidaný bonus, superschopnosti hrdinů jsou zde vzhledem k charakterovému pojetí seriálu v podstatě irelevantní, takže pokud má někdo chuť narvat z té přehršle marvelovek, které jsou všechny jak přes kopírák, hlavu do drtiče na odpadky, tohle je dobrý kompromis. (13.11.2017)

1. série - 90% - Psychologickou propracovaností snad ještě dál než Daredevil. Stačilo pár epizod a o všech postavách, i těch sebevedlejších, jsem věděl tolik, že by na to jiné seriály potřebovaly minimálně dvě sezóny. Jedinečný počin, který se svou podstatou zásadně vymyká všem superhrdinským zvyklostem, ale z Jessicy Jones dělají dvě vztahové dynamiky. Tou překvapivě silnější a emocionálnější je girl power mezi Jess a Trish, pouto, které je dost možná nejuvěřitelnějším a životně nejpotřebnějším komiksovým přátelstvím všech dob. Tou druhou je pak samozřejmě toxická síla mezi Jessicou a Kilgravem, pnutí, které hlavní postavu z velké části definuje. Právě tam ale směřuje moje jediná obava. I v rámci úspěchu Netflixem budovaného vesmíru je plánovaná druhá série zapotřebí, ale její nezbytností si díky příběhu o překonávání limitů vlastního já a odpouštění jiným i sobě samé nejsem jistý ani trochu. Jako samostatný příběh rozhodně za pět, takhle na poslední chvíli cukám zpátky a počkám, co přinesou věci příští. 2. série - 85% - Zatímco ostatní Defenders mají svoje typické prostředí nebo rozpoložení a Daredevil válčí s morálními dilematy, Luke s těmi sociálními a takový Iron Fist zase s mystickými, Jessica stále nejvíc bojuje sama se sebou. Právě ona nepotřebuje kulisu New Yorku, nepotřebuje, aby jí protivníka dělal Kilgrave, nepotřebuje vlastně nic a díky tomu je tak nejsamostatnějším počinem Marvel-Netflix aliance i nejzajímavějším a nejsilnějším charakterem. Sám jsem byl v šoku z toho, že celá sezóna si vystačí i s absencí dlouhodobého záporáka, protože nově příchozí buď jen nenápadně přihrávají (Pryce) nebo antagonisty nejsou (Alisa). Překvapivě nejnenáviděnější postavou druhé sezóny je tak jednoznačně Trish. Ne kvůli zpěvu oblíbeného megahitu It's Patsyyy, ani kvůli rozporuplným vztahovým rozhodnutím, ale kvůli spoustě činů, které působí, jak kdyby dělala naschvály svým blízkým, Jessice i sama sobě. Právě kvůli ní je zážitek tentokrát o malý krůček slabší, ale už to, že dokáže seriál i bez vy-víte-koho držet krok s napětím nacpanou první třináctkou epizod, je pochvalou samo o sobě. 3. série - 80% - Nepřekvapivě pořád velmi teskné, na správných místech až bolestivě pravdivé a v první řadě vypovídající o tom, že někdy ti nejpalčivější vnitřní démoni vystupují na povrch ve společnosti zdánlivě banálních problémů. Poslední sezóna bloudění titulní hrdinky je zdaleka nejcivilnější a ačkoli žádnou dlouhodobou linku celého Defenders univerza nerozvíjí a o svých souputnících hovoří jen velmi sporadicky, líbí se mi, že právě konec je jaksepatří melancholický. Opět s Jessicou, jejíž nejlepší kamarádka je buď lahev dobrého pití nebo nevlastní sestra, se kterou je víc starostí než radostí. Čistě komiksových prvků se tentokrát vyskytuje naprosté minimum, což je snad ten důvod, proč si to rozlučka od kritiků i diváků docela slízla. Já si ale budu ten posměšný úšklebek Krysten Ritter pamatovat s patřičnou vděčností. (29.02.2016)