Jessica Jones

Další podařený příspěvek do komiksového světa Marvelu. Po Daredevilovi druhý seriál od Netflixu. Je to úplně jiný než Daredevil. Komornější, osobnější, temnější, depresivnější, ... ale na druhou stranu ne tolik strhující (alespoň ne první polovina seriálu). I tak ale příjemně strávených 13 hodin a těším se na další seriál, který se tentokrát bude věnovat postavě Luka Cage (a samozřejmě na druhou sérii Daredevila). Nicméně ty schopnosti, co měl Kilgrave by se dost často hodily :-) (18.12.2015)

Marvel se toho nebojí. Neskrývaná brutalita na každém rohu (až se někdy obracel žaludek i mně), netradiční hrdinka a všudypřítomná psychóza. Záporák se povedl a má co nabídnout. Intro opět jako u Daredevila poutavé a celkově to mělo švih. U Jessicy jsem každopádně jako u ničeho jiného měnil hodnocení. Ve většině případů byly epizody atmosférické a skvělé, ale několikrát mě to vůbec nebralo... Ale ve výsledku jsem dostal fantastický zážitek, který jsem neočekával. Druhá řada ukáže, co dál. (20.11.2016)

Líbí se mi, že Jessica Jones nedá divákovi na začátku nic zadarmo. První díl je nepřehledný, se spoustou informací, které začnou dávát smysl až později. Zároveň jde o změnu paradigmatu v pojetí superhrdiny - Jessica Jones a Luke Cage se neschovávají za barevné pláště a rádoby-cool aliasy, naopak se na celé to komiksové paradigma dívají s nadhledem ("Kdo kruci pojmenuje sám sebe Killgrave? Proč ne třeba Zdechlá mršina?"). Je příznačné, že revize superhrdinského žánru přichází zespodu - ze seriálového média a od hrdinů, kteří nejsou polobohy. Koneckonců hlavní padouch není ve výsledku ničím, než zvláštní schopností obdarovaným sociopatem, který netouží kontrolovat svět, ale ovládat jen jednu konkrétní ženu, na kterou je fixovaný. Jenom dvě věci mi na seriálu vadily - jednak zaměření na Kilgravea (Tennant je v roli brilantní, ale děj byl díky němu až moc natahovaný) a jednak ta hrozná generická "jakože-jazzová" hudba, která se vynořila ze stejně generických televizních produkcí devadesátých let. (10.01.2016)

Největším kladem je bezpochyby to, že se Jessica Jones veze na stejně temné noir vlně jako Daredevil, to jest opět žádné veselé barvičky, bezbolestné souboje nebo striktně černobílé charaktery, díky čemuž jsem neměla nejmenší problém uvěřit, že hlavní hrdinka obývá stejný vesmír (a město) jako slepý právník Matt. Jessica sama je sice dost nabručená mladá žena, ale určité charisma má (i když zase ne takové, abych chápala Kilgraveovu posedlost) a já si ji postupem času celkem i oblíbila, stejně jako její slavnou kamarádku nebo přítele Luka Cage (jsem zvědavá na jeho seriál). David Tennant je v roli Kilgravea výborný, ale já mám s jeho postavou pár problémů. Jeho excentričnost působí v civilně stylizovaném komiksovém světě tak trochu jako pěst na oko, ale co mi vadí především je jeho motivace, která z něj nedělá nic víc než jen extrémně nebezpečného úchyláčka, bez jakékoliv vize. Ve chvílích, kdy chladnokrevně manipuluje s lidmi a nechává je umírat obzvlášť krutými způsoby, je jako záporák skvělý a mrazivý, jenže pak se v rozhovorech s Jessicou chová jako zhrzený zamilovaný idiot. A někdy bohužel i hloupě, což jde na vrub největší slabině celého seriálu a tou je scénář. Co je platné, že nechybí atmosféra i povedené jednotlivé scény, když je děj hodně přeplácaný a překombinovaný, postavy se často chovají nelogicky a spousta situací se dá odhadnout předem. Netvrdím, že jsem se v průběhu sledování nudila, naopak mi jednotlivé díly uběhly poměrně rychle a docela bych se do seriálu zas ráda vrátila, jen stačí vyhodit scénáristku (Twilight jsem neviděla, ale stejně tu volbu nechápu), najmout někoho schopnějšího a bude to fajn. (28.12.2015)

Jak tu někdo poznamenal, hrozně se to táhne. Už ho máme, zase ne, už zas jo a pak zas nic. Hlavní hrdinka je zastydlá grungeová puberťačka s iksovkama a v křiváku, která má špatné svědomí. Takže hrozně pije, chodí doma takříkaje ve slipech a nátělníku a trousí kolem sebe drobky. Taky se tam dost souloží, na dětský seriál hrozně naostro, totiž hejbe se deka a myslím, že jsem zahlídl stehno. Ale to bylo asi při tom chození ve slipech. Vždycky mě fascinuje, jak se na tyhle věci dbá, a pak se tam strkají ruce do mixéru, jako by se nechumelilo. Zkrátka drsná noir škola podle návodu z Bravíčka. Na druhou stranu se na to pěkně kouká, protože jakožekomiksová kamera se záběry z podivných úhlů a většinou zpoza něčeho, přebarvená a doprovázená tou správnou hudbou tomu dává zajímavou atmosféru, která přebije i nevyváženost násilnických schopností hlavní hrdinky (a nejen jich, je tajemná jak třináctka, která ráno zjistila, že už není, co bývala, a hodlá svoje tajemství řádně prodat). Atakdáleatakpodobně, vlastně jsem chtěl tenhle komentář napsat takhle: „Dobrý den, prosím vás, nemáte špunty do uší?“. 2¾. (12.02.2016)