Logan: Wolverine

Logan: Wolverin je taková pěkná tečka za tím naším příběhem. Celé osazenstvo kina to pochopilo jednotně a pochopila to i biletářka, když mi svítila baterkou do ksichtu a ptala se, kam jdu s tím kuřetem. A s tím salátem... Povídám jí, to není salát, ty vole, to je mangold! A ona prej, di do prdele s mangoldem, tady se smí žrát jen kukuřice. Ty kokot, povídám jí, Mangold je režisér toho filmu, né asi! Mangold je fakt borec, ale to už jsem jí neříkal, to říkám vám. Já ho fakt žeru. Vykřesal z komiksu film, který by mohl bavit i dospělý, aniž by vykřikovali "to je nereálný, pyčo!" vždycky, když Wolverínovi vyjedou z rukou nože Smart Clever z Horstova teleshopinku.Ne, vážně, je to peckovní podívaná, která nudí jen chvílemi. (04.03.2017)

O co syrovější, o to vyzrálejší. Komiksový ekvivalent Nesmiřitelných/Gran Torina aneb díky Bohu, že se nejedná o adaptaci Old Man Logan, ale o nekompromisní vyspělou neo-westernovou road movie z ranku "lépe už bylo, teď zbývá jen dožít". Prostě eastwoodovka o podzimu života ikony sužované vnitřními démony jak vyšitá, jen stopáží neopodstatněně přestřelená. (02.03.2017)

Převážnělý a rutinní blábol bez nápadu. Mangold je fakt sráč. Dostane eRkový rating, a tak snímá máchání drápama v close-upech, anebo stereotypně probodává lebky. O utrhaných končetinách se bohužel jen zpětně mluví a ta jedna v záběru ufiknutá kebule to moc nevytrhne. Ale to by bylo ještě v pohodě, kdyby měl film emoce. Ale nemá. 130 minut bez děje se pokouší tvářit jako Shakespeare, ale stejně je to celé o záchraně bandy nezáživných harantů, legračním superséru, které vede k berserku, se kterým si vytře zadek i cokoli z Posledního vzdoru, a záporácích bez osobnosti, jejichž ďábelským masterplánem je likvidace mutantů potravinami. Sorry jako, to už snad radši ty samurajské roboty než tuhle sbírku post-apo vykrádaček se scénářem, který každý zásadní script-hook zopakuje třikrát, aby vyústění očekával i úplný dement. Ale jak vidno, krev a těch pár srandovně mimózních fucků (hlavně od Stewarta) stačí většině ke štěstí. (01.03.2017)

Spoilery. „Ocko...“ Už po prvej scéne mi bolo jasné, že TO tam je. A bolo. Vedel som, akú víziu chceli Jackman s Mangoldom zhmotniť, ale napriek tomu som bol prekvapený, že sú AŽ TAKÍ pomalí a neakční. Iste, akčné scény v tomto skvelom, krásnom filme sú. Nie je ich najmenej a sú zvládnuté perfektne, dynamicky, pútavo. Ale Logan nie je akčný film. Viac času strávi rozhovormi, čo by mohlo byť strašné, keby... keby neboli všetky tie postavy skvelé. Najväčšia záťaž bola na úžasne „opustenom“ Jackmanovi, Stewartovi a od prvého momentu strhujúcej Dafne Keen, ale svoje si uhrajú aj záporáci, farmárska rodina a v neposlednom rade mrazivý Stephen Merchant ako nádherne desivý Caliban. Výborné postavy, vynikajúce dialógy, dobré hlášky. Plno výnimočných scén, parádne zvládnutá „apokalyptická“ atmosféra, suverénna réžia, nekompromisný prístup, viacero prekvapivých dejových vedľajších línií (deti, X-24) a v neposlednom rade nádherná (svojím spôsobom) krvavosť. Mínusov veľa nie je, snáď len občas hapruje logika (na konci toľko zázračných schopností a až na tri výnimky nie sú využité proti vojakom? Prečo Logan nezarábal tak, že Profesora X vzal do kasína? A s akým plánom vlastne išli vojaci prvý raz za Laurou? Pekne ju poprosiť, či pôjde s nimi?). Veľmi sa mi páči myšlienka urobiť z nezničiteľného Wolverinea smutného Logana, odvrhnutého a (polo)zabudnutého, samého, s nočnými morami, upíjajúceho bolesť a smútok v alkohole a v neposlednom rade s odporným adamantiom, ktoré mu predĺžilo život o desaťročia, ale teraz ho pomaly, ale o to zákernejšie, zabíja. Eriq La Salle! „Ešte nie je neskoro.“ (02.03.2017)

Na žádný díl univerza mutantů, včetně Wolverinových sólovek nebo neoblíbené Apokalypsy, nedám dopustit, a když už mám k danému filmu výhrady (Poslední vzdor), stejně si ho dokážu užít i opakovaně. Přesto si teď, půl dne po projekci, nedokážu představit, že se dále budou vyprávět příběhy z tohoto světa. Logan totiž ve sto a jednom způsobu funguje jako poslední kapitola a to ta nejlidštější a nejuvěřitelnější. Je to kapitola krvavá, nekompromisní, depresivní, ale právě proto v ní jasné poselství celé x-menovské ságy vyznívá mnohem hlasitěji, než bych se odvážil čekat. Při vzpomínce na takřka libovolnou scénu se mi svírá srdce a nostalgicky se utápím v časech, kdy jsem před sedmnácti lety vyrazil jako komiksu neznalý teenager do místního kina na cosi jménem X-MEN a v prázdném sále poprvé poznával, zač je toho adamantium. Mohl za to Hugh Jackman a ještě mnohem víc za to může i dnes. Jenže tehdy poprvé a dnes (i kdyby jen v rámci dané éry) naposledy. (04.03.2017)