Pod zemí

Robert Langdon v sukni pátrá v indianajonesovském stylu v pařížských katakombách po tajemné komnatě s kamenem mudrců. Na rovinu - ačkoli v sobě As Above, So Below míchá přesně ty motivy (podzemí, stará tajemství, démoni, mystika, historie), které mě baví, výsledek příliš přesvědčivý není a John Erick Dowdle své Poughkeepsie Tapes stále nepřekonal. Může za to hlavně scénář, který je opravdu strašně slabý. Postavy jsou apatické, vůbec adekvátně nereagují na ty srance, které se jim po cestě přihodí. Něco se stane - "musíme pokračovat dál" - stane se ještě něco horšího - "musíme pokračovat dál" - něco se stane - "jejda, zabilo nám to kamaráda, brek brek, no ale neva, musíme jít dál". A takhle to jde v podstatě celou dobu. Plus kopa nedořečeností, samoúčelně tajuplných zbytečností či nesmyslů k tomu (Kdo vlastě byl ten mysteriózně zmiznuvší týpek, který je při turistické prohlídce odkázal na Papillona? Ta mysteriózní dívčina odcházející z klubu měla jiný účel, než pak v podzemí spolu s dalšími divnými lidmi divně zpívat?) Někdy to vyloženě bije do očí - proč třeba ten fejkovej kouzelnej kámen poprvý, když uzdravovali zranění té holce, fungoval? Dávný alchymista musel provést asi takovýhle myšlenkový pochod: "tak já vyrobim beta verzi kamene mudrců, takovou jednorázovou, kdyby chtěl nálezce zjistit, jestli funguje. Tak ho pěkně převezu a až potom když chudák zloděj vyleze na povrch, tak zjistí, že si přinesl jen bezcenné šméčko, muhaha". Jednotlivé strašidelné výjevy jsou ale zrealizovány docela funkčně, tempo je vysoké, takže nuda nehrozí a člověka to těch 90 minut celkem baví (řešení rébusů naopak skoro vždycky působí až příliš uspěchaně). Celkově není film ničím víc než pouhým řetězením tu slabších, tu silnějších hororových atrakcí, kdy jediný lehce ambicióznější motiv se smýváním svých hříchů je osekaný až na kost a zcela nefunkční, protože chybí pouto k postavám. (06.09.2014)

Za mě bezvýhradné nadšení, ten film mě zcela dostal a umíral jsem u toho strachy (a nechápal jsem, jak to vlastně mohli natočit). Už režisérův předchozí film Ďábel se mi strašně líbil, ale to, s čím přišel zde, absolutně nemá chybu. Fantastická atmosféra, neuvěřitelně zlověstné výjevy, a dokonalé zvukové a speciální efekty. Lepší found footage jsem asi neviděl, už jenom ten plakát je dokonalý. Obrovský hororový zážitek, který mi naservíroval netušenou porci čiré filmové hrůzy a blaha současně; John Erick Dowdle je můj nový velký oblíbenec. (26.01.2020)

Vševědoucí dívčí verze Indiany Jonese prolézá Pařížské katakomby, hledá Kámen mudrců a chová se jako smyslů zbavená kráva. Každé postavě tohohle filmu je absolutně šumák, že se kolem odehrávají extrémně děsivé a zjevně nadpřirozené věci. Tajuplní zpívající ritualisté, zatarasený východ, zázračné léčivé šutry, nerozkládající se mrtvoly, věčně planoucí pochodně, infernální labyrint s ožívajícími sochami a zhmotňující se traumatické vzpomínky - na všechno nadšení speleologové a archeologové reagují kombinací lhostejnosti a ignorace, s ničím si výrazněji nelámou hlavu a vlastně jim poměrně záhy nepřipadá vůbec nic divného na tvrzení, že "jediná cesta ven z podzemí vede dolů". Příběh je příšerně odvyprávěn - ač je plus mínus zřejmé, že "kdosi" chtěl, aby se Papillonova skupina vydala do katakomb, nikdy se nedozvíme, o co přesně jde. Víme, že se v podzemí ztratil Papillonův kamarád, který se teď tajemně objevuje, aniž by se kdokoliv podivoval nad faktem, že před ním stojí dva roky pohřešovaný člověk a na první pohled je s ním něco silně v nepořádku. Chtěl se pomstít? Těžko, protože jím ukázaná cesta se ve finále ukáže být správnou. Chtěl jim ukázat cestu? Možná, každopádně je nikterak nevaroval před všemi drsnými nástrahami. Byl také jen řadovou halucinací, případně pohůnkem samotných pekel? Pak už vážně nerozumím tomu, proč se všichni chovají jako magoři a ani jednou nevypadají, že se v nejbližších pěti sekundách racionálně podělají hrůzou. Žádná vedlejší linka s traumaty není nikterak rozvinuta, nedozvíme se, kdo je ta podezřelá ritualistka ze začátku a co je nejhorší, nic moc se nedozvíme ani o minulosti hlavní hrdinky, jež se v závěru filmu ukáže jako klíčová. Proč tedy tři hvězdy? Inu, v rámci handycam filmů funguje tenhle kus dost dobře - zůstává přehledný, pořád se něco děje a zejména ve druhé půli má naprosto unikátní infernální atmosféru, přičemž pochvalu si zaslouží zvuk a výborně zvolené prostředí i rekvizity. Bavilo - být ale přisluhovačem pekel, jsem pěkně rozčarován z toho, jaká banda trotlů mi to leze na dvorek. (03.01.2015)

Má fůru titulů, hovoří plynně několika jazyky a je sakra zabraná do symboliky, alchymie, archeologie a zřejmě má sklony i k sebetrýznění. Obklopuje se samými chytrými mlaďochy, kteří dobře vypadají a ke všemu jsou náklonní k jejím pološíleným nápadům. Teď se rozhodla prozkoumat francouzské katakomby, kde beztak najde nějaké pojítko k mrtvému otci a kde se ukrývá kdejaký bubák. A objekt jejího zájmu je samozřejmě hodně hluboko. Jenže k postavám si nevytvoříme pražádný vztah, motiv o smývání dávných hříchů je spíš úsměvný a atmosféra s přibývajícími minutami nepěkně klesá. Mizerná dramaturgie. Hlavně, že se pořád něco děje, že? Jsem rád, že to mám za sebou. (04.01.2015)

Jsem utahaná, že sotva vleču končetiny (revizi provedu později). Špínu mám zalezlou ve všech otvorech - i těch skrytých (zalezl tam snadno, potvorák). Páchnu jako dlouho přehlížená žumpa v horkém (nebývá to pravidlo, jak víte) létě. Jsem promočená na kost - ale zjišťuju, že ne všechny jsou moje. A je mi zima. Vážně svinská zima! A mám nehováznou výmu. Ep čík!! Konečník jsem zatím nekontrolovala. Sakra .. tohle natuty vodstůňu. Ale jinak jsem si ty nejtemnější hloubky Paříže užila. (22.10.2015)