Volání netvora: Příběh života

Jakožto zdejší hororový expert nemohu být s prací Juana Antonia Bayony v žádném případě spokojen. Vzhledem ke kvalitám režiséra jsem se těšil na ponurou hororovou fantasy na způsob del Torova Laberinto del fauno, jenže Monster Calls má mnohem blíže k pohádkovému příběhu pro děti. Bayona se bohužel ani náznakem nedokázal vrátit ke svým hororovým kořenům, ze kterých například vyrostl jeho působivý Sirotčinec. Místo toho s diváky vyrazil na bezpečnou vyjížďku do slzavého údolí, v kterém hrály prim skvělé herecké výkony a znamenitý audiovizuál se zajímavou akvarelovou animací. I přes mírné zklamání snímku udělím poctivé tři hvězdy a doporučím ho ke zhlédnutí. (21.01.2017)

Nevěděl jsem, že rejža předtím natočil jen 2 filmy, ale za to moje oblíbené a to horor Sirotčinec a skvělý katastrofický film Nic nás nerozdělí. Tenhle fantasy doják nedosahuje kvalit těch předchozích, ale rozhodně má co divákovi nabídnout. Od skvělé kamery, zajímavých kreslených příběhů až po dojemný konec. Škoda, že hlavní postava Connor je dost nesympatický a myslím, že z toho šlo vytáhnout víc. Nicméně mírný nadprůměr a pro lidi, kteří si prošli rakovinou v rodině možná i něco navíc. 65% (26.10.2020)

Až půjdu příště na nákup, zeptám se, jestli náhodou nemají hlas Liama Neesona. Tenhle chlap by mě dokázal ukecat i do práce v kanceláři, hezčí hlas nemá ani polovina mých oblíbených hereček. Film Příběh života je na tom stejně jako tvůj vlastní životní příběh. Sám se rozhodneš, komu bude patřit. Na mě působila trošku šroubovaně pointa všech těch příběhů, taky by mně vůbec nevadila větší sonda do pohádkového světa, ale když to vezmu tak, že jsem vlastně hodinu čtyřicet čuměl na strom, tak to byla dobrá zábava. (13.04.2017)

Jémináčku, máme tu další ufňukaný, sebelítostivý a rádoby slzopudný výron z dílny pana Bayony, jehož filmové produkty mají neomylně klesající hodnotu a kvalitu. Opět megaporce uslintaného pathosu, opět zfilmovaná fantazie nějakého útlocitného človíčka, kterého v dětství spolužáci šikanovali a on si to s nimi v dospělosti chlapácky vyřizuje prostřednictvím svých pohádkových knih/scénářů/filmů, ve kterých to hlavní hrdina, outsider a otloukánek, nakonec všem pořádně nandá díky svému vhledu, zvláštním schopnostem a nadpřirozeným kamarádům. Kde (a kolikrát) už jsem jenom takovouhle sračku viděl...? A aby to celé bylo ještě dojímavější a slzopudnější, přihodíme k tomu jako leitmotiv smrtelně nemocnou maminku. Takže: Umírající milovaná matka, lhostejný otec, zlá babička, zlí spolužáci, nadpřirozený kamarád a útěky do svého vnitřního světa - zkrátka koncentrované klišé a sladkobolný eintopf jak se patří. Dva body za tuze hezké animované sekvence a za vizuál vůbec, zbytek ovšem stereotypní, sterilní, prvoplánově dojímavá (a tedy nedojímavá) nuda. (17.02.2017)

Další film o smrti.. akorát jako v Arrivalu matka neztrácí dítě, ale dítě matku. Kombinace fantasy a dramatu celkem funguje, bez "monstra" by to tak zábavné určitě nebylo a zapadlo by to mezi filmy podobného stylu. Překvapivě více funguje druhá polovina a konec.. prostě ve chvíli kdy se máte dojmout se opravdu dojmete. Asi důležitá poznámka, kterou tu uvádí snad každý druhý.. pro děti to není, téma smrti v takhle depresivním podání by nemuselo být pro ně snadno stravitelné. (27.01.2017)