Bouřlivá svatba

První „pure India“ film, který jsem viděl. Vím, že nejde o typický produkt Bollywoodu, přesto šlo o unikátní kulturní zážitek, který se těžko bude opakovat u nějakého dalšího filmu z tamějších končin. Mira Nair vyšlechtila bohatě rozvětvený strom, osypaný spoustou barevných a voňavých květů. Pravda, některé jsou jenom barevné a voňavé, ale pár z nich… Konkrétně třeba „spojovací“ záběry z rušných Dillijských ulic, při nichž mě mnohokrát napadlo „jak v tom, s odpuštěním bordelu, může někdo žít?“. Nuž, jiný kraj jiný mrav a ti lidé vypadali šťastně. Neštěstí do filmu vnáší „zlo z kapitalistického západu“, ať v podobě pedofilního strýčka z Ameriky či babylónského zmatení jazyků, kdy může být lámaná angličtina na jednu stranu vyžadována a na stranu druhou považována za snahu „machrovat“. Bouřlivá svatba mi však v paměti neutkví jako (snaha o) sociálně-kritické drama, nýbrž jako pestrobarevná hříčka přírody, nejúchvatnější v momentech, kdy se nic neřeší, jenom tančí a zpívá. Ty dva paralelně probíhající a hrůzostrašně kýčovité románky nebudu režisérce, jakožto rodilé Indce zazlívat, pouze jim věnuji dva jízlivé úšklebky. 80% (10.02.2010)

Aditi konečně pochopila, že nekonečné rozvodové sliby svého milence Vikrama nelze brát zcela vážně a rozhodla se vdát. Rodina jí v duchu nejlepších indických tradic dohodila perspektivního ženicha Hermanta, pozvala nejbližší tisícovku přátel a čtyřdenní svatební veselí může začít. V ohromném množství svatebních hostů lehce vznikají další milostná zakoukání, rodinné problémy jsou propleteny nepříliš veselou pedofilní linkou a zmatená Aditi si to (asi pro pocit jistoty) ještě jednou běží rozdat s Vikramem. (02.09.2009)

Aj keď by sa zdalo, že indické zvyky, tradície sú v mnohom odlišné tým našim, láska má všade na svete rovnakú podstatu. Takýmto nenásilným príbehom nasiaknutý film som naozaj nečakal. V prvej polke sa náramne vydaril film aj po vtipnej stránke, čo v druhej polovici upadá a začnú viac dominovať ľudské vzťahy. To samozrejme nie je na škodu, ale ja som sa chcel zabaviť viac. Prekvapilo ma aj vkusné vybratie hercov, takmer všetkých, okrem (takmer najdôležitejšej) Vasundhari Das. Ale všetko ospravedlňuje rytmická a chytľavá indická hudba. 80%. (07.02.2008)

Monsoon Wedding je jeden z těch projektů, který západu připomněl, že by bylo zajímavé sledovat také indické filmy. Společně s filmy Dil Chahta Hai s Lagaan: Once Upon a Time in India se ledy pohnuly a lidi se začali víc zajímat. Byly z toho najednou festivalové projekce a ceny, distribuce na DVD, tu a tam film v televizi. Indický film přestal být prázdný pojem, indické celebrity prorazily, začaly se objevovat i v různých jiných mezinárodních a nadnárodních produkcích, staly se tvářemi globálních kampaní. A stalo se to právě včas. Jednotlivé indické kinematografie totiž po roce 2000 dozrály a začaly být konkurence schopné. To, jak se zejména Bollywood změnil v následujících 20 letech se zcela vymyká praxi pomalého vývoje indických kinematografií v celém 20. století. A musím říct, že to byla radost sledovat. A stále je. Mira Nair se stala tváří celé generace emancipované indické diaspory, která konečně dokázala svou kulturu komunikovat natolik srozumitelně, že díky ní padlo mnoho tabu. A přitom základní příběh svatby, kterou definují monzunové deště, se zdá být v jádru tak banální. Ve skutečnosti ale není. (17.11.2023)

Indická režisérka Mira Nair, které se podařilo proniknout i do Hollywoodu, natočila během několika málo dní roku 2001 podobenství o chystané indické svatbě a co se okolo ní dělo. Snímek získal řadu ocenění a vypráví o osudech mladé ženy, které rodiče vybrali manžela, jehož nikdy neviděla. Chystá se velkolepá svatba, jenže dívka má poměr s televizním reportérem a musí si tedy dát život do pořádku. Navíc začínají drobné rozmíšky mezi svatebčany a do té doby suché počasí se mění v déšť. (31.03.2012)