Elle

Byla jsem moc zvědavá na (kdysi) démonického Verhoevena a stále dobrou herečku Isabelle Huppert. Což o Isabelle, ta dokáže zahrát cokoli a čím zápornější hrdinka, tím líp. Jenže tentokrát to moc nefungovalo. Složitá rodinná historie a propletence se míchaly s dravou osobností manažerky a navíc ještě více méně osamělé stárnoucí ženy. Hodně moc psychologických aspektů najednou. A do toho přepadení, znásilnění a šok. Film se mi tedy moc nelíbil, nevyvolal ve mně žádné očekávané emoce. Ani vášeň, ani zlost ani lítost, natož soucit. Jenom zmatek. (02.03.2017)

Nejpodstatnější důvod k natočení Elle byl jistě ten, aby sadista Verhoeven bolestně frustroval většinu mužského (a jistě i část ženského) diváctva, protože se v průběhu filmu nelze ubránit četným choulostivým fantaziím o třiašedesátileté (sic) dámě, a to je přeci jen poněkud nevhodné. Ale nic naplat, Isabelle je v roli zvrácené měšťky neméně sexy, než v o 15 let starší Pianistce, ta ženská snad musí být čarodějnice a koupat se v čerstvé panenské krvi. A svou roli si myslím dobře užívá. Ale dvě poslední scény (se synem a s přítelkyní) bohužel vrhly celý film špatným směrem a moje zvrhlá divácká rozkoš se rázem změnila v rozpaky z fádního středoproudového vyznění. (28.02.2017)

Neopodstatněně dlouhé (speciálně třetí čtvrtina je poněkud dýchavičná), ale jinak je to stará dobrá psychoperverzní na dusné erotické tenzi patologického vztahu a (nelaciné!) kontroverzi vystavěná ambivalentní "verhoevenovka" koketující hned s několika žánry, která tradičně pracuje se zdánlivě neslučitelnými tématy. Jakkoli to není pro každého, tak i přesto bych to všem doporučil. Když pro nic jiného, tak pro uhrančivý übervýkon Isabelle. Něco takového se vidí párkrát za dekádu; a to ještě kdo ví jestli. (15.10.2016)

S přehledem nejlépe napsaný, nejlépe zahraný a bohužel i vizuálně nejzaměnitelnější Verhoeven. Kamera ani střih nemají ksicht, barvy jsou vybledlé, doostřuje se automaticky v pohybu, takže to vypadá jako fakin současný Dardenni, což si fakt nezaměňujte s pochvalou. Konec je i verhoevenovskému vtěsnávání co největšího počtu informací do jednoho záběru a ono to je možná taky trochu důvod, proč ostatní filmové složky jsou jinak takřka geniální. Isabelle Huppert hraje bezchybně a osobitě jednu z nejlépe napsaných postav, co jsem snad kdy viděl. Je povědomá v pozici matky, zaměstnankyně, milenky i sadistické známé, přesto je v každé scéně naprosto nevyzpytatelná. Verhoeven obvykle nerad nechává herce improvizovat (po tom, co se mu to vymykalo z ruky ve Flesh+Blood), ale Huppert si údajně dost přizpůsobovala roli, protože si s postavou nevěděla rady. Její výkon je pak čistá esence toho, když se prolnou tři silné a zkušené charaktery do jednoho činitele a vznikne něco tak neuchopitelného a přitom skutečného jako je zdejší protagonistka. Nejlepší male-bashing film široko daleko, kterému se současní "strong women (TM) creators" z twitteru nemohou z principu ani přiblížit. Nejednoznačný Verhoeven, nepředkládající jednoduché odpovědi (pokud vůbec) bude v binární době hodně chybět. (05.05.2021)

Perverzné, ujeté, zvrátené, to sú tunajšie komentáre a každý to chváli do nebies. Tak potom aj vy ste asi zvrátení. Dopozerať do konca bolo utrpením. Vráskavá starena tam ukazuje kozy, sexuje alebo masturbuje na okne. Neštíti sa ukázať všetko, veď na ženu po šesťdesiatke sa to náramne hodí. Jej matka nad hrobom je tiež sexuálne aktívna. Jej dementný syn má priateľku, ktorá porodí černocha a jeho ani nenapadne, že to nie je jeho dieťa. Navyše nám tu pridali kvázi kriminálnu zápletku, ktorú rozlúšti malé dieťa za 5 minút. Film je zároveň vulgárny a násilný. Ďalší novodobý francúzsky odpad. (15.02.2017)