Muž, který zabil Dona Quijota

Téměř 30 let ale Terry Gilliam to dokázal- Natočil film Muž, který zabil Dona Quijota. Pro Gilliama se jednalo o důležitý osobní projekt, kvůli které hodně riskoval, dělal kompromisy, které ho občas mrzeli a za spoustu let se na něm vystřídalo spoustu slavných osobností. Robin Williams, Johnny Depp, Ewan McGregor, John Cleese, Robert Duvall, John Hurt (kterému je tento film věnován).... nakonec když už tomu nikdo nevěřil se to nakonec Gilliamovi povedlo. I přes to, že musel škudlit na rozpočtu a do filmu se v podstatě nakonec žádná herecká hvězda nedostane. To ale podle mně není na škodu. Ať Adam Driver nebo Jonathan Pryce v hlavních rolích jsou totiž perfektní. Zatím co Driver dokazuje svůj status jakožto jeden z nejlepších mladých herců, Pryce předvádí nejlepší herecký výkon za posledních pár let. A tím se nekončí... Stellan Skarsgard je jako vždy fajn, Olga Kuryenko je zase jednou fajn a Jordi Mollá je pořád neskutečně cool. To by bylo k obsazení. Jenomže jenom obsazením film neuděláte. Jde i o jiné části a tam už zase moc pozitivní bohužel nebudu, protože nemůžu. Myšlenka filmu je vlastně stejná jako u všech Gilliamových filmů: Bláznovství je skvělé, musíte občas utéct ze skutečného světa do světa fantazie. Bohužel se mi však zdá, že Gilliam z filmu nevykřesal to co po těch 29 letech chtěl a vlastně jsem se celou dobu nezbavil pocitu, že to mohlo být lepší, šílenější, geniálnější. Ve filmu je spoustu scén kdy se realita a iluze prolínají v jedno a ty scény jsou záměrně nadsazené a šílené ale pořád se mají nějak držet fungující reality a vše se drží příběhu jenom proto aby Gilliam mohl vyprávět dál a film neskončil o hodně dříve. Film, který má být nápaditý, fantazijní a narvaný nápady má bohužel postavy zapadající do klasických škatulek a dvě ženské postavy, které mají více prostoru jsou nadržené, sexem posedlé dámy, které se rychle chtějí s někým vyspat. A pak je úplně jedno jak perfektní výkon podává Adam Driver, když je jeho Toby nafoukaný floutek, kterému přejeme spadnout na držku. Nejzajímavější postavou filmu je tak Pryceův Don Quijote, který je ale jenom prostě bláznivý a nějak geniálně prokreslený rozhodně ne. To však neznamená, že se občas neobjeví nějaký ten geniální vizuální nápad (celý film se odehrává ve Španělsku a tudíž by měli její obyvatelé mluvit španělsky ale na to Gilliam ve filmu příjemným způsobem řekne nasrat). I přesto, že musel Gilliam šetřit a improvizovat se nezapře jeho vytříbený styl a snaha udělat to co nejlépe to šlo. A pak je vlastně vedlejší, že se nezbavíte pocitu, že to šlo líp. Muž, který zabil Dona Quijota je důstojná tečka za 29 let trvající prací, avšak chybí tomu větší fantazie a rozmach, což je bohužel vysoce pravděpodobně způsobené malým rozpočtem. A je to vlastně škoda. Vzpomenu si na pár scén u kterých jsem se totiž parádně bavil a doufal jsem, že těch scén bude víc. Bohužel ale už po první půlce dostatečně dojde pára. Do filmových učebnic by však tento film rozhodně měl patřit. Obávám se ale, že kdyby tento film nikdy nevznikl nic by se nestalo. Terry Gilliam je do značné míry muž, který zabil potenciál Dona Quijota. (18.07.2018) (méně) (více)

Neni moc režisérů, který by byli tak schopný a zároveň tak autorsky autentický, jako je Gilliam - i kdyby mělo zůstat jen u tohodle, šel bych na Quijota rád a byl bych spokojenej jen proto, že jdu na opravdově zajímavej a osobitej film. Imaginárium i Opice mě vodpálily, takže na Quijota jsem se těšil - a očekávání nakonec ten film ještě předčil, i když... Ten film se nezdá: Vypadá nejdřív jako celkem nezávažná skorokomedie se sympatickejma, i když možná trochu pošetilejma postavama a ještě lepšíma hercema, ale ve výsledku podle mě neni vůbec snadno uchopitelnej, a nakonec asi ani to sledování neni nijak odpočinkový - rozhodně to vyžaduje maximální pozornost a člověk si k němu asi musí trochu najít cestu. Z prvních tří čtvrtin jsem byl vysloveně nadšenej a bavilo mě sledovat, co všechno že se to na plátně zrovna děje, ale ta poslední část mě nejdřív trošku zarazila - přišla mi moc dlouhá, moc snová, moc delirická, moc neukotvená, moc blouznivá a bláznivá - takže po konci jsem si spíš řikal Aha, a co teda vlastně z toho? Jenže aspoň pro mě ten film je jako nějakej chlast, kterej se nejdřív po člověku rozlije, ale působit začne až za nějakej čas - nebo jako trojskej kůň, kterej v masce vlastně nevinnýho zvířátka vnese člověku do mozku časovanou bombu, která pak tiká čim dál rychlejc, až najednou vybouchne... a já se nestačil divit, co to ve mně udělalo. Jako všechny další vynikající filmy, tak i Muž mi ani několik dní po zhlídnutí nedává klid a pořád ve mě bují a doutná, pořád mě překvapuje, jak mě napadaj další souvislosti, a pořád nad nim musim přemejšlet. A to jsem ještě Cervantese ani nečet (samozřejmě už prohledávám antikvariáty, teď už to nejde jinak) - nepochybuju o tom, že pak by mě v tom dostalo ještě mnohem víc věcí. A dokonalý jsou i herci - ve výsledku mi absence ani Deppa, ani snad toho Palina, Cleese nebo McGregora vůbec nevadila, protože ústřední duo Driver-Price pro sebe snad bylo stvořený a nedá se ani jednomu (aspoň podle mě) vytknout vůbec nic, oba naopak ty svoje postavy posílaj ještě o ligu nebo dvě dál, než kde by byly jen podle scénáře - a to ještě vůbec nemluvim o skvěle vybraný nejzásadnější ženský postavě, roztomile/krásně/astrálně/děsivý Angelice. (POZOR, TROLEJ) Možná ve filmu Tobyho dohání zrcadlo vlastních hříchů (stejně, jako on dřiv nutil nový role jiným, tak je teď nová role nucena jemu; stejně jako on dřív bezskurupulózně a od základu měnil život lidem kolem sebe, tak stejně tak teď i on je do jinýho života vláčen ideálama někoho jinýho; stejně jako on se choval arogantně ve vztazích, tak teď se lidi odvracej od něj...), ale ze všeho nejvíc je to podle mě o touze uniknout - a o tom, jak takovejhle únik bejvá zhoubnej nejen pro toho, kdo uniká, ale i pro prostředí a lidi kolem něj. Je to o sobectví, který tak moc slepě sleduje svůj cíl, až boří všechno kolem sebe (Toby poprvé - točící studentskej film, a i když zatim ještě bezelstně a idealisticky, tak stejně dává nerozvážně planý naděje a mění/kazí život nejen lidem kolem sebe, ale dokonce celý vesnici jako místu; Toby podruhé - snažící se vrátit se do starejch časů, když hledá místo, kde jako student natáčel svýho prvního a ceněnýho Quijota, ale jediný, čeho při týhle křečovitý snaze navázat na doby dávno minulý je, že celou vesnici jenom podpálí; a Toby potřetí - kdy nakonec právě toho dědu, kterýho kdysi při sledování svejch cílů bezohledně donutil uvěřit, že ve skutečnosti neni obyčejnym spokojenym ševcem, ale rytířem bojujícím za slabý a utiskovaný, a tak ho zabil duševně, tak nakonec tohodle samýho chudáka nechtěně zabije rovnou i fyzicky). Ale donkichotskej duch a donkichotskej princip navzdory všemu žije dál, a tak žezlo přebírá další vtělení důmuslnýho rytíře Dona Quijota a jeho další Sancho, kteří jdou bojovat s dalšími neexistujícími obry, zbytečně zachraňovat další (ne)princezny a soupeřit s dalšími smyšlenými větrnými mlýny. Nebo to je splácení starejch dluhů pomatenym šílencem? Až se na film budu dívat znova (a to bude hodně brzo), budu se víc soustředit i na epizodní roličky - manažer Skarsgard, jeho manželka a Tobyho milenka, otec Angelicy i ona samotná, všechno a všechny si kupující nechutnej Rusák... Protože o tom, že v tom filmu je spousta perliček, který mi napoprvý unikly, nepochybuju ani na vteřinu. Vždyť na tom Gilliam dělal jenom pětadvacet let, žejo. (17.07.2018) (méně) (více)