Muž, který zabil Dona Quijota

Možná budu jediná, kdo tomu dá odpad, ale mně se to zdálo totálně a naprosto mimo. A to jsem to viděla na KVIFF 2018 za přítomnosti režiséra, kdy divák automaticky přidá půlhvězdu až hvězdu za tu atmosféru při uvedení a promítání filmu. Ale ne, tady ji spíš uberu. Čekala jsem oslavu kinematografickýho umění, něco s wow efektem, ulítlou (ale fajn) komedii. Ne, mně se tam nezdálo vtipný opravdu skoro nic, a to bych fakt neřekla, že jsem suchar, kterej nechápe tenhle typ filmů. Bohužel, z kina jsem vycházela totálně naštvaná, až jsem byla sama překvapená, že mě nějakej film dokázal tak zklamat a rozohnit. Normálně nad blbym filmem jen mávnu rukou a řeknu si "to ale byla kravina", jenže tohle mě vysloveně naštvalo a litovala jsem, že jsem na takovou filmovou slátaninu zamířila. Už asi nemůžu chodit na filmy s Adamem Driverem, sorry jako, ale vždycky hraje v nějaký kravině. (10.07.2018)

Terry Gilliam je pro mě velmi kontroverzní režisérská postavička, která sice našla svůj styl, ale nebojí se do něj zakomponovat spoustu novinek, které jsou pak bohužel na škodu. Mluvím tu o mém předešlém zážitku od Terryho a to Imaginárium Dr. Parnasse, u nějž jsem ráda, že už se mi pomalu vytrácí z paměti. Naštěstí (!) v případě Muže, který zabil Dona Quijota těch novinek nebylo příliš, ač byl příběh trochu překombinovaný, zbytečně dlouhý a v podstatě v jistém směru i naivně natočený. Sice neznám vedlejší okolnosti natáčení tohoto dlouholetého projektu a musím se přiznat, že jsem o něm až do června tohoto roku neměla ani potuchy, ale subjektivně říkám, že z něj mám smíšené pocity, i když z většiny jsou asi pozitivní. Být to na mně, zkrátím tomu stopáž tak o dvacet minut a vystříhám trochu tu závěrečnou párty, která mi nejvíc zkazila dosavadní dobré dojmy ze scénáře. V podstatě ale musí stejně divák přistoupit na to, že je to opět jen upustění Gilliamovy zbrklé a dětské fantazie a že jde vlastně jen o srandu. A sám Gilliam řekl před projekcí ve Velkém sále, že je rád, že tleskáme před filmem, protože po něm už to není taková záruka a nebude se zlobit když tomu tak bude. Když budu chtít ale vytyčit pozitivní body, musím zmínit výkon Adama Drivera, který mi byl před touto projekcí jako herec velmi nesympatický, pak samozřejmě krásné španělské exteriéry a humor, který se sice dost opakoval, ale na mě po celou stopáž docela fungoval. Zatím hodnotím průměrně, protože se pořád nemůžu rozhodnout, na jakou stranu tenhle film spadá víc. KVIFF 2018 (18.07.2018)

Možná se vyplatilo mít nulové očekávání, jelikož mě celé to tragikomické production hell tohoto snímku sotva štrejchlo. Vychutnal jsem tak dosyta audiovizuál, svěží nápady i dobré herecké výkony (Adam Driver je už téměř definitivně můj nejoblíbenější herec třicátník), aniž bych čekal magnum opus. Zároveň ale někdy  vládla snímku i jistá rozháranost, nekonzistence, neučesanost, nedejbože jakási tvůrčí bezradnost o směřování snímku, což si lze zpětně vzhledem k produkci vysvětlit. To vše se však v unikátním závěru povedlo dle mého zažehnat. Pro režiséra to musel být svým způsobem, tedy rozhodně ne doslova, hluboce osobní příběh a stejně tak chápu fascinaci Don Quijotem jako archetypem blázna, kterého však jaksi vykupují jeho nezlomné a v podstatě dobromyslné ideály. (03.04.2022)

Don Quijote no está muerto ni matado, Don Quijote vive - donkichotskou vášnivostí jsem posedlý už padesát let. Mám všechna česká a několik španělských vydání, ale zajímám se nejen o jeho "knižní" dobrodružství, ale i o jeho poutavou pouť v čase, od peripetií s druhým dílem, až po současnost. Romantické a idealistické představy, především německé provenience, jsou překonány a (podle mě) i vyvráceny také díky dvěma filmovým "přepisům" v posledním tuctu let. Albert Serra vytvořil film, který mi zcela konvenuje jak pojetím, tak především filosofickým východiskem (eufemisticky řečeno: starý muž na čundru). Terry Gilliam pouští svoji fantazii ještě dále, byť s výsledkem, který již není tak kompaktní ani přesvědčivý, byť metamorfóza jakéhosi bezvýznamného Tobyho v Dona Quijota se neminula cílem (již proto, že ji musel prodělat i Sancho Panza). - A propos, filmů o "starých mužích", kteří uvízli v osidlech každodennosti a chtějí se z nich vyprostit, byla v poslední době natočena celá řada. Don Quijote sobrevive. Pozn.: Poněkud nedůsledné bylo oslovování Dona Quijota: "Done!" Sancho Panzou. Pokud by ho neoslovil: "¡Señor Don Quijote!", tak by nejspíš o něj přerazil dřevec. (27.02.2019)

Surrealistické podobenství o světě, touhách, přátelství, hodnotách a vytrvalosti. Tělo může zemřít, ale duch Dona Quijota bude žít napořád. Z držky ve Star Wars se vyklubal výborný herec, nu a J. Pryce se pro roli rytíře snad narodil. Oku lahodící kamera snímá film pro snílky, časové a fantaskní roviny se prolínají, ale na závěr se všechny nitky seběhnou k jednomu cíli. Je dobře, že tento plod nakonec dozrál. Gilliam mě rozhodně nezklamal! Pravé není nic, ale lidské hodnoty zlatem nevyvážíš. Těšil jsem se, že budu v kině sám, nakonec dorazili ještě další čtyři. Vytrvali jsme po vzoru rytířů až do konce, za což jsme byli, tedy já určitě, bohatě odměněni. Artový snímek pro okrajové publikum. Diváci toužící po polopatických snímcích nechť si vyhlédnou něco jiného, jinak budou zbytečně zklamáni. (13.07.2018)