Divoké historky

Prozatím asi nejlepší kino-zábava letošního roku. Šest velmi černohumorných (a občas i překvapivě brutálních) povídek, které spojuje motiv nasranosti a ztrácení nervů obyčejných lidí v obyčejných situacích, čehož výsledkem jsou vzápětí situace ne zrovna obyčejné. Jednotlivé příběhy jsou co kvalitou vzácně vyrovnané - některé se mi samozřejmě líbily o něco méně než další (u mě vede redneck, inženýr Bombička a hlavně nepodařená svatba), ale žádnou bych nenazval významným kvalitativním propadem. Pokud bych musel něco vytknout, tak snad jedině to, že občas mi vypointování příběhů či některé dějové zákruty přišly předvídatelné o něco dřív, než bývaly měly. Za to bodík dolů, ale jinak velké doporučení. (25.09.2014)

"Kuchaři (čepice) stojí, ženich se parohů bojí." Romino, Romino... nevěstinko sladká, holka do nepohody, Tobě bych řekl ANO! V dobrém i ve zlém, dokud nás smrt nerozdělí. Bože můj, přitom taková všivá a laciná romantika. Přeslazená jak čtyřpatrový svatební dort, shozený ze stolku na špinavou podlahu, z ní po kusech sebraný a ochutnaný. Do maximálních obrátek vytočená pětihvězdičková pohádka, doslova zkurvená (kuchařem na střeše) romantika. A o tom to je. Manželský život není procházka růžovou zahradou. Žádné distingované a společensky přijatelné tango, s chlapečkem dosud visícím na maminčině prsu, ale divoký čardáš. Život manželský je zraňující a nebezpečný jako ulítlý pouťový vozík. A ostatní povídky? Taky mňamky. Pár jedovatých jednohubek, ochucených člověčinou. Zejména řidičův fakáč měl drajv. Ano, ano, ZLOČIN Z VÁŠNĚ na nás dnes číhá na silnicích za každým patníkem. Poučme se. Nespěchejme, netrubme a neukazujme si fakáče. Ani na silnicích, ani na csfd diskuzích. Jo a abych nezapomněl - u csfd oltáře si říkejme ANO! (01.05.2022)

Strhující rozjezd, dechberoucí balancování na ostří únosnosti point, čemu se ještě lze sebeironicky smát, a dokud to vypadalo, že u těch bezmála jízlivých, ale upřímných konců zůstane, schylovalo se k nekompromisnímu majstrštyku. V půlce se ale linie zlomila, režisér neudržel břitvu filmu na hrdle společnosti, dílo se vysmeklo a stal se z něj neškodně šimrající perořízek. Happyendy zkrátka s vážně míněnou (sic) ironií nejdou dohromady. (02.10.2014)

Beztak je nejlepší ta historka s vybuchlým autem :) Ke konci jsem sice už nedával příliš pozor, ovšem na to, že jsem vůbec nevěděl co čekat, jsem se celkem bavil a byl jsem překvapen, s jakou bravurou se tvůrcům povedlo zachytit tolik absurdních momentů. Možná podle mě trošku nadhodnocené, ale stále skvělé...75% (01.03.2015)

Po skúsenosti so Szifrónovým filmom by som mal zrejme prehodnotiť poznámku pri Jarmuschovom Coffee and cigarettes v zmysle, že jednotný režisér poviedkového filmu dáva istotu udržania akej-takej latky. Nájsť podobne nevyrovnaný film by znamenalo vyhlásiť medzinárodné pátranie. Úvodný "Pasternak" (90%) funguje ako skvelá ironická anekdota s takmer do dokonalosti obrúseným finále a intertextuálnym vtipom pre znalcov literatúry. Už nasledujúce "Las Ratas" (Potkany, 40%) však skĺzava do umelej kŕčovitej repetície a dostavuje sa neblahý dojem sledovania prostoduchej telenovely, oboznámenej s termínom "spoločenskej kritiky" len z veľkej diaľky. S tretím "El más fuerte" (Najsilnejší, 100%) sa však film ešte mohutnejšie navracia do brázdy dômyselnej satiry a dokáže presvedčiť o reálnosti situácie, ktorú dynamicky vyhrotí do brilantnej pointy a privodí tak predčasný vrchol, ku ktorému sa už po zvyšok stopáže ani nepriblíži. Nasledujúce "Bombita" (Bombička, 40%) je len smutným vykonštruovaným pokusom, ktorý padá na hlúpo zvolenej modelovosti a skutočné nešvary banalizuje, zatiaľ čo nám predostiera hrdinu na míle vzdialenému všednosti, s ktorým sa nemožno identifikovať, pretože je sám problémom. "La Propuesta" (Ponuka, 60%) sa ešte snaží navrátiť do koľají civilnosti a jej protagonistu možno dobre pochopiť; čo jej podlamuje nohy je predovšetkým záver, podtrhávajúci agitujúce vyznenie. Posledné "Hasta que la muerte nos separe" (Kým nás smrť nerozdelí, 80%) sa utrháva z reťazí, ale rozpútané peklo vyznieva mierne do stratena, čo vynahrádza pre mňa napriek všetkému nečakaný a úsmevný záver. Zaokrúhleným aritmetickým priemerom (mínus 5%, strhnutých za rozpačitosť celého tvaru, skrývajúceho sa za jednotnú koncepciu): 65% (26.02.2015)