Vyšší moc

Nic tu není, jak se zdá na první pohled být. Léto zní v zimě, laviny jsou řízené, autobusy mnohem hůře, nejkrásnější muž ze skupiny je vlastně někdo jiný a báječná rodinná dovolená ve snobském hotelu rozhodně není tak báječná, jak se zdálo první den. Manželka ztropí scénu kvůli malichernosti, osočí svého muže ze zbabělosti a on jí pak ukáže, že je opravdu neskutečná onuce. Nejen, že se jí nedokáže postavit a s nadhledem se zasmát své reakci, ale rovnou se raději sesype. Jako kritika současné společnosti, v níž se stírají rozdíly mezi pohlavími, bleskově se mění to, co je dobré, za to co je špatné, pak zase naopak a konzum ruku v ruce s pohodlím ovládají životy většiny z nás, by to i mohlo fungovat. Jako film o kolapsu vztahu je to příliš chladné a hlavně jsou ona i on příliš nesympatičtí, oba jednají v dané chvíli zřejmě tím nejhorším možným způsobem. Je to celkem dost smutné, ale jediná sympatická postava pro mne byla náruživá nymfomanka, jejíž chování dávalo smysl. Závěrečný pochod k světlým zítřkům, tedy pardon nížinám, by mohl charakterizovat celý film, dlouhé záběry o ničem. U Östlunda mě až křečovitá snaha o artovost mrzí převelice, protože je to velmi zdatný scénárista i režisér. Tohle nemá zapotřebí. (04.01.2023)

Archetyp severského rodinného dramatu, na který se dá zkrátka spolehnout. Tentokrát dostává sodu pozice muže ve společnosti a hlavně očekávání a představa o tom, jaký by měl daný muž být. Tomas před domnělou lavinou vezme čáru jako první, ba ještě nezapomene vzít si s sebou ze stolu mobil, následně se k tomuto činu veřejně nehlásí a ještě se pokouší získat v tomto tématu iniciativu nad ženou. Nijak zvlášť ještě rodinné pohodě nepomáhá dorazivší čerstvě rozvedený Tomasův přítel s jeho dvacetiletou hajtrou a zarostlým charismatem týpka, co si může dovolit mít tak nějak všechno na háku. Jediný okamžik, kdy Tomas dokáže svoje mužství nějak exaltovat je na neuvěřitelné atavistické kalbě, kde po sobě zpocený polonazí chlapi lejou piva a blejou, do čehož jim bliká stroboskop a duní techno. Problémem dané situace je také zasazení, kdy luxusní horské letovisko sice skýtá mnoho možností k realizaci, zábavě a relaxu, ale v dlouhý statických záběrech nám postupně dochází, že žádné z postav tam nic nepatří, nemá tam svůj kout a místo, kde by se mohly uvolnit. Oproti občasné hysterii na imdb, kde se chlapi bojej o svoje přirození a krejí se za větami "it is male-bashing feminist bs" v tom spíš vidim docela optimistickou a věrohodnou sondu k zamyšlení, která v zásadě řiká: "rodina tě vykastruje, ale je třeba se přes to přenést a mít to všechno tak nějak v piči". (12.05.2015)

"Já sám jsem obětí svých instiktů." Herci odvedli dobrou práci a myslím, že víc prostoru prostě neměli, kameraman je též hoden ocenění. Režiséra bohužel už pochváliti nemohu...snažil se dostat do filmu příliš mnoho, cítila jsem jeho velkou snahu zaujmout a na můj vkus tlačil na pilu moc. Zvláště poslední scénou s autobusem mě doslova už naštval. Představte si, že lyžujete..krásná zasněžená krajina, pěkný počasí, kopce bez lidí, klid....a vy mechanicky střiháte oblouky, sem tam si řeknete to je paráda, večer si zajdete do baru.....a nebo se zkusíte naladit na přírodu a na ten kopec co je pod vámi, poslouchat co ticho říká, co říká hora, co je pod vrstvou zmrzlého sněhu...to je zkrátka úplně jiný zážitek....myslím že k pravdivosti stačí skutečně málo, ale chápu, že to "málo" je téměř nadlidský úkol najít...někdo to umí a Ruben to není (zatím). (07.10.2014)

Člověk v dobrém úmyslu vstane od stolu, aby došel pro bernardýna a hned má zaděláno na problém.. Lavinový incident je příslibem věcí příštích a odtažitá Wenzelova kamera přispívá k diskomfortní atmosféře nedůvěry, nicméně zvolená forma předlouhých záběrů Alp a útrob luxusního hotelu s negativním vlivem na chatrné lidské vztahy se až příliš upínala ke snaze něco naléhavého sdělit a sám Östlund jako by ani v některých chvílích nevěděl co. Když hysterický akt sebelítosti pomůže k návratu do role otce a manžela, je to třeba jasné. Můžeme si říct, že obrat světa v prdel bude brzy zdárně dokončen.. Bez ohledu na rezavého vousáče Kristofera Hivju z Game of Thrones, nebyl to celé jen prolog k „valar morghulis“..? (29.01.2018)

Tato švédská hanekovina pouze smutně ukazuje, že není všechno Haneke, co se třpytí. Námět filmu je zajímavý, ale zbytečná snaha o artové zpracování s nadužíváním dlouhých záběrů statickou kamerou dělá z filmu snobskou záležitost. Kdyby byl natočen trochu konvenčněji, na působivosti by mu to neubralo a nebyla by taková řehole ho dokoukat do konce. A to jsem nezmínil nejtrapnější složku filmu - hudbu, kterou tvoří výhradně Vivaldiho Léto (zřejmě pokus o ironii), které se ozývá asi 20x na náhodných místech filmu a je značně otravné. (03.01.2015)