Vyšší moc

Najprv ma síce vytáčalo chovanie manželov, keď city a pocity nedávali najavo, keď ich dusili niekde vo vnútri a tvárili sa akoby nič a nič neriešili ... ale potom, keď všetko vyplávalo na povrch, všetko bolo vypovedané, keď sa začalo plakať a kričať ... tak ma to ohromne začalo baviť. Výborne sa na to pozeralo - po všetkých stránkach - nádherná krajina, hotel, dobrí herci, parádna kamera a aj samotný príbeh. Vivaldi sa ale akiste obracal v hrobe. (30.03.2015)

Tisíckrát se můžu zapřísahat, že mě by se nic podobného nestalo, ale jen Bůh ví, jak bych se v podobném případě zachoval. Tím, že se film nesnažil otcovo počínání kategoricky odsuzovat, mi byl sympatický. Na druhou stranu chápu postoj matky a dokážu si představit, že podobná událost může dosud fungující vztah totálně zničit. A stejně tak si dokážu představit, že by to probíhalo přesně takhle. Opravdovost je tady hlavní devízou. A to platí i pro výborně napsané postavy. Jen bych byl raději, kdyby byl film tak o půl hodiny kratší. To množství dlouhých statickcýh záběrů bylo místy neúnosné. Ale díky výše zmíněným kladům se dalo přežít. 80% (21.03.2015)

Člověk v dobrém úmyslu vstane od stolu, aby došel pro bernardýna a hned má zaděláno na problém.. Lavinový incident je příslibem věcí příštích a odtažitá Wenzelova kamera přispívá k diskomfortní atmosféře nedůvěry, nicméně zvolená forma předlouhých záběrů Alp a útrob luxusního hotelu s negativním vlivem na chatrné lidské vztahy se až příliš upínala ke snaze něco naléhavého sdělit a sám Östlund jako by ani v některých chvílích nevěděl co. Když hysterický akt sebelítosti pomůže k návratu do role otce a manžela, je to třeba jasné. Můžeme si říct, že obrat světa v prdel bude brzy zdárně dokončen.. Bez ohledu na rezavého vousáče Kristofera Hivju z Game of Thrones, nebyl to celé jen prolog k „valar morghulis“..? (29.01.2018)

Vlastně zatím u žádného podobně laděného švédského a/nebo dánského filmu se mi po jeho skončení nestalo, že bych byť i jen na moment pochyboval o věrohodnosti libovolném segmentu odvyprávěného děje. Chápete? Seveřani prostě tyhle ryzí seriózní dramata umí podat tak, jako že se všecko to hnusný fakt stalo, jen to zrovna náhodný kolemjdoucí bezchybně natočil na kameru. (12.03.2017)

Nic tu není, jak se zdá na první pohled být. Léto zní v zimě, laviny jsou řízené, autobusy mnohem hůře, nejkrásnější muž ze skupiny je vlastně někdo jiný a báječná rodinná dovolená ve snobském hotelu rozhodně není tak báječná, jak se zdálo první den. Manželka ztropí scénu kvůli malichernosti, osočí svého muže ze zbabělosti a on jí pak ukáže, že je opravdu neskutečná onuce. Nejen, že se jí nedokáže postavit a s nadhledem se zasmát své reakci, ale rovnou se raději sesype. Jako kritika současné společnosti, v níž se stírají rozdíly mezi pohlavími, bleskově se mění to, co je dobré, za to co je špatné, pak zase naopak a konzum ruku v ruce s pohodlím ovládají životy většiny z nás, by to i mohlo fungovat. Jako film o kolapsu vztahu je to příliš chladné a hlavně jsou ona i on příliš nesympatičtí, oba jednají v dané chvíli zřejmě tím nejhorším možným způsobem. Je to celkem dost smutné, ale jediná sympatická postava pro mne byla náruživá nymfomanka, jejíž chování dávalo smysl. Závěrečný pochod k světlým zítřkům, tedy pardon nížinám, by mohl charakterizovat celý film, dlouhé záběry o ničem. U Östlunda mě až křečovitá snaha o artovost mrzí převelice, protože je to velmi zdatný scénárista i režisér. Tohle nemá zapotřebí. (04.01.2023)