Líza, liščí víla

Když jsem naposledy koukal na maďarský film, jedna z hlavních postav v něm byla přeborníkem v soutěži ve zvracení. Tím chci říci, že se ke mně nedostávají zrovna asi normální maďarské filmy. Patrně mi to není dáno. Protože Líza, liščí víla je esencí všeho, jen ne normality. Sedmdesátková retro bizarní komedie o třicetileté ženě, do níž se zamiluje duch japonského zpěváka, která ze všeho nejvíce hledá někoho, koho by mohla milovat a kdo by mohl milovat ji. Jenže každý, o koho se pokusí, zemře. Je až s podivem, jak maďarští tvůrci dokázali vystihnout japonský smysl pro podivnost a mě osobně ta japonská složka filmu velmi potěšila. Protože mu dává ty správné grády. Vizuálně i herecky velmi zajímavé. Zkuste si představit Amélii z Montmartru, která na lidi nepůsobí pozitivně ale opačně. Nebude to sice přesná představa, ale krok alespoň trošku správným směrem. (19.03.2016)

Hravá černá komedie, přejímající v mnohém barevný vizuální styl Wese Andersona, představuje syntézu hned několika narativních a stylistických postupů. Příběh nesmělé ošetřovatelky Lízy, která se po smrti své pacientky rozhodne najít pravou lásku, spojuje bizarní humor, romantickou zápletku jako z Popelky, detektivní linii a dokonce prvky fantasy, neboť Lízino hledání partnera kazí duch japonského zpěváka, kvůli němuž je prokletá, a všichni její nápadníci nešťastně umírají. Díky takovému žánrovému anarchismu evokuje vyprávění najednou několik rozdílných emocí, které jsou však podřadné cílené komičnosti a čiré radosti z využívání artových složek novým a progresivním způsobem. Pohádkový happyend, během něhož Líza objeví svou skutečnou lásku, kterou měla přitom celou dobu přímo před nosem, tak působí naprosto samozřejmě a mile. Mám jenom trochu provinilý pocit, že sám bych Lízu asi nedokázal milovat nesobeckou láskou, namísto toho by mě asi lákalo chytit ji zezadu za copy a pěkně.... no, to už jsme zase v jiném žánru :D (06.01.2017)

Padlo tady srovnání s Amelií z Montmartru. Jediné co mají ty dva filmy společného, je skvělá výtvarná stylizace, vynikající neokoukaní herci, chytlavý hudební podmaz a nadprůměrný scénář, který se podařilo originálně a velmi svěže převést na plátno. Toto je přesně ten film, který by měl vytlačit ty plytké americké slátaniny z našich kin a měl by vrátit evropskému filmu ztracenou slávu. Jenže rozpočet tohoto filmu byl 1,6 mil. USD a na tržbách se zatím celosvětově vydělalo jen 0,6 mil. USD. Takže realita bude spíš taková, že režísérovi nabídne práci na nějakém polobéčku americká produkce a bude po ptákách(po režisérovi). Příběh Lízy se odehrává v 60-tých letech, což je pro dnešní mladé tak bizarní svět, že stačilo jen maličko některé věci zvýraznit a svět Lízy vypadal skoro jako nějaký fantaskní svět za zrcadlem. Celé je to navíc podpořeno skvělými triky, takže nemáte žádný důvod podivovat se všem těm postavám, které jsou tak roztomile uhozené. Ten japonsko-finsko-maďarský mix je zábavný a i když mi k nejvyššímu hodnocení malinký kousek chybí, tak pětihvězdu dám. Za tu malou naději, že by se snad mohlo točit v Evropě i něco jiného, než jsou filmy o komunismu, válce, nebo dalších útrapách. Za tu poetiku a fantazii, které je v běžných filmech tak málo. A taky za to, že jsem se dozvěděl o liščích vílách. (16.01.2016)

Líza je koncepčně sympatická podivnost, ale bohužel je ulítlá nedostatečně, nadanější tvůrci by se určitě dokázali více utrhnout ze řetězu průměrnosti. Dovedu si představit třeba zpracování od nějakých tolikrát zmiňovaných úchylných Japonců, pouhé kopírování stylu Andersona či Jeuneta k úspěchu nevede. Dobře vymyšlené i vtipné momenty tu střídá nuda a infantilní, mnohdy repetitivně otravné pasáže (japonský pop zpěvák,..). Zvolená forma by přitom vyžadovala úplný ohňostroj nápadů a originality, aby se diváci neměli čas zabývat obsahem. Pokud se nad hlavní postavou na chvilku zamyslíme vážně, zoufale by potřebovala nejen chlapa, ale hlavně odbornou psychiatrickou pomoc. (07.10.2020)

Tenhle film určitě pár lidí spolehlivě nasere (rozhodně bych neriskoval a v příštích týdnech bych je nenutil zouvat se před vstupem do bytu!) Je přece snadné na něm najít negativa. Třeba, že Liza, lišcí víla není víc, než kýčovitá prvoplánová vykonstruovaná ztřeštěnost. Nebo že její předchůdci jako Amélie, Občan pes (a určitě existují desítky dalších barevných romantických komedií o asociálech) byli ve své ulítlosti ještě nápaditější. Mě to ale nezajímá. Já se totiž zasekl na háček jako kapr s javorovým sirupem a tuhle čistou nekomplikovanou ultrazábavnou euforickou jízdu jsem si užil až do poslední kapky krve a láku od okurek. (23.03.2015)