Koyaanisqatsi

Musím přiznat, že v první půli filmu, tedy té ekologičtější části jsem v kině usnul. Nebylo to zapříčiněno nudností filmu, ale byl to důsledek toho, že jsem v noci naspal jen 4 hodiny. Zato v té druhé půli jsem seděl naprosto pozorně a hltal každý nový mihotající se obraz,který mi Reggio nabídl. Filozofické myšlenky mě zasáhly zejména během ukázky života ve velkoměstech a je jasné, že každý si z dokumentu může vzít něco jiného, takže nemá cenu tady filozofovat, raději běžte do kina a tam si filozofujte sami :) Viděno na festivalu UNITED. (26.08.2014)

Taková trošičku Bible Země. Čuměl jsem, jaké všemožné obrazy tento dokument může obsahovat. To pak chápu, proč to točili celých osm let, protože něco tak ohromného se za týden natočit fakt nedá. Koyaanisqatsi by měl vidět každý, měl. Jenže člověka, co mu je svět kolem něj fuka tohle zajímat prostě nebude, a těch lidí je na světě většina. Zničíme se sami, jednou se určitě zničíme sami. Otázka je, kdy to bude a já mám ten pocit, že to bude brzo, hodně brzo. Tenhle dokument na to že byl točený v sedmdesátých letech je stále aktuálnější a jestli něco předběhlo dobu tak rozhodně tohle. Tenhle film totiž ještě nenašel dobu kdy bude skutečně aktuální vědět, co se nám režisér tohoto snímku snažil říct před teď třiceti lety, takřka. A pak už se bude na posteli, starý, usmívat, protože jeho život bude pomalu končit a on s pocitem soucitu bude tvrdit, že nám to říkal. Jenže jak má proboha celej svět začít přemýšlet nad věcí, když každý člověk má většinou sám problémů nad hlavu. Puštěním tohoto dokumentu? Těžko. Kouká se na to hezky, dokáže to divákovi vnutit úvahy o životě jeho a jeho okolí, ale ty úvahy budou trvat půl hodiny? Maximálně. Všeobecně se ví, že člověk je savec laxní a tak jako všecko i smrt Zeměkoule nechá na poslední chvíli. V tu chvíli už bude pozdě a jediné co nám zbude bude tento film. Kdyby Země zanikla, přál bych si alespoň jedno: aby tento dokument viděla jiná rasa, jiní badatelé a viděli, jaký život na naší planetě byl, než zanikl, protože líp to nedokáže nikdo. (09.11.2009)

Tam, kde si Vertov vystačí pouze s obrazem, musí si Reggio vypomáhat skvělou Glassovou hudbou. Ta je výborná po celý film, o vizuálu už to bohužel říci nelze, ten kolísá na značně rozkývané sinusoidě. Od naprosto úchvatných záběrů až po ty nic neříkající a velice nudné. Koncept je to nepochybně velice dobrý, jen ho to chtělo režijně ještě dopilovat. Rozhodně prostříhat, bez Glassovy hudby by tak polovina filmu byla nekoukatelná. (23.09.2020)

Pôvodne som chcel hodnotiť a komentovať bezprostredne po zhliadnutí filmu, ale k počítaču som sa dostal až teraz. Nerobil som si žiadne ilúzie, nečakal som, že ma film, bez jediného slova strhne a zaujme a mal som pravdu. Nech je ako chce, takýto film ani zďaleka nie je mojou šálkou kávy. Oceňujem snahu režiséra Godfreya Reggioa, to, že sa pustil do takéhoto projektu, ktorý možno v histórii kinematografie nemá obdobu je obdivuhodné. Rovnako je v jeho pozoruhodnom diele badateľná ukážková harmónia medzi obrazom a zvukom, pričom každý zo záberov je úžasný a podfarbený hypnotickou hudbou Philipa Glassa. Film zo sebou nesie veľké posolstvo, to áno, prečo sa ma ale po skončení filmu zmohol pocit, že som pozeral "len" takmer poldruhahodinový sled záberov prírody, priemyslu a civilizácie sprevádzaný netradičnou hudbou? Prečo sa mi to posolstvo nevrylo pod kožu a neprinútilo ma popremýšľať nad zmyslom tejto neokázalej, umelecky ladenej dokumentaristicky-experimentálnej vízii? Prečo ma neprinútila popremýšľať si nad naším "Koyaanisqatsi = šialeným a zmäteným životom"? Alebo som len ja taký ľahostajný a je mi úprimne jedno kam sa naša civilizácia bezhlavo rúti? Jedno je isté, Koyaanisqatsi nie je film pre každého, to však neznamená, že nemá každému čo, to povedať. Poznám ľudí, pre ktorých by bolo Koyaanisqatsi spoľahlivým mučiacim nástrojom a poznám ľudí, ktorých zmýšľanie by Koyaanisqatsi ovplyvnilo na hodne dlhý čas. To, že sa ku Koyaanisqatsi staviam akosi neutrálne je len čisto môj subjektívny postoj. (23.04.2008)

Ide o zaujímavý "environmentálny" dokument, na svoju dobu, jedinečný s vynikajúcim mixom synthwave a klasickej hudby. Soundtrack udržoval moju pozornosť počas celej doby, čo sa však o samotnej snímke nedá povedať. Hoci je Koyaanisqatsi jedno obrovské posolstvo ktoré sa svojim obsahom musí dotknúť každého jedného obyvateľa našej planéty, prvá polovica mala veľmi pomalé tempo, dlhočizné zábery na objekty ma nefascinovali až tak ako by som očakával. Za to druhá polovica si napravila renomé. Vynikajúce timelapse zábery ma ohurovali až som takmer onemel. Lepšie zachytené zábery tohoto typu som doteraz ešte nikde inde nevidel, bravó. (04.01.2019)