Koyaanisqatsi

Godfey Reggio. Dobře si to jméno zapamatujte, protože tak zní ctěné jméno dalšího režiséra, který byl příliš dlouho na čerstvém vzduchu s indiány, kde se samozřejmě každý den zdýmil. Jednoho krásného dne se vrátil domů - do chaotického rychlého světa zničeného pokrokem. Doma si řekl, že o tom udělá film. Jak řekl, tak učinil. Koyaanisqatsi je dokument, kde nezazní jediné slovo, takže stránce www.titulky.com skládám obrovskou poklonu, že v sobě vůbec našli tu sílu vytvořit k tomuto filmu titulky. O čem dokument vlastně pojednává by mělo být v obsahu. Dejte mi pár vtěřin..............................Skutečně to tam je. Jedná se o záběry ve stylu 5 minut statický obraz na zrychlený eskalátor. 5 minut na téměř statický obraz pouště. 5 minut zrychleného statického obrazu na frekventovanou silnici. 3 minuty atomového hříbku(osobně hodnotím, jako nejpovedenější část). A tak dále. Je nutné si uvědomit, že film není nejnovější, takže záběry nedosahují žádné hvězdné kvality. Takové záběry vyplňují těch 80 minut. Celkem to uteče a ani jsem u toho neusnul. Pokud jste viděli film Baraka - Odysea země, tak tohle je něco podobného. Pokud jste ho neviděli, tak to nevadí. Stále se jedná o podobné filmy. Hudba se mi nelíbila, protože byla málo depresivní, kdyby mohla mluvit, tak říká něco ve stylu: ,,Všechno je na hovno, ale stále je naděje to změnit!". Hodnocení bych uzavřel na slabých 2* a budu pevně věřit, že se další filmy od pana Reggia nedostanou mezi top 300 nejlepších a nebudu se tak na ně muset kouknout. (09.09.2012)

Některé pasáže v kombinaci s tou hudbou mě úplně dostávaly do tranzu. Krásné zamyšlení nad současným uspěchaným světem, ztrácení rovnováhy a vztahu k přírodě. Někdy je mi z toho smutno, když poslouchám názory, často i lidí mě blízkých, že by nevydrželi mimo město, nebo nedej bože bez internetu, ani dva dny. Pokud to takto půjde, dál promění se naše krásná modrá planeta v šedou betonovou planetu. 75% (10.03.2011)

Pri podobných všetko riešiacich dokumentov určených pre kiná sa vačšinou nudím a po hodine a pol mám pocit, ako by som videl celú sériu nezáživného seriálu. Koyaanisqatsi má naopak tú nevýhodu, že trvá bez titulkov 80 minút a ja som vôbec nechcel, aby skončil. No a to je jediná výčitka a aj dôvod jednej hviezdy dole. Mať to dve hodiny, bol by som nadšený. Tým je povedané myslím všetko, ešte by som doplnil, že mám teraz trochu chaos v tom, ktorý že raketoplán je nám to ukázaný v závere, pretože médiami prepieraný výbuch posádky Challengera sa odohral v roku 1986, pokiaľ sa dobre pamatám. Jednotlivé sekvencie majú skvelú následnosť, gradujú a nie sú iba vyprázdnenou pohľadnicou pre potencionálnych mimozemšťanov. No a pokiaľ máte pocit, že anonymita v dave je výsadou iba generácie virtuálneho sveta, táto snímka je pre vás povinná. (25.09.2013)

Okomentovať tento film som sa zmohol až takmer po mesiaci od jeho vzhliadnutia a aj napriek tomu sa mi veľmi ťažko hľadajú slová. Zaujalo ma, aké rozdielne názory tu naň sú.. Koyaanisqatsi je niektorými chválené do nebies, druhí v ňom naopak nič nevidia, ďalší zase nevedia film presne posúdiť, pretože mu neporozumeli. Ak mám pravdu povedať aj ja som mal s tím určité problémy. Tkvie to v tom, že Koyaanisqatsi má vlastne celý rad posolstiev a množstvo myšlienok, takže každý si ho môže vyložiť podľa svojho. Za všetkým je samozrejme originálne a takisto úchvatné spracovanie filmu (ťažko ho nazvať len čisto dokumentom) spočívajúce v syntéze obrazu a zvuku, bez akéhokoľvek použitia komentára. Čo sa týka hudby Philipa Glassa - myslím, že je jedna z autorových najlepších a depresívnou by som ju určite nenazýval. Skôr by som ju označil za meditačnú a miestami až hypnotickú, pričom samotný soundtrack sa počúva tiež celkom dobre. Ako tu už bolo spomínané, najväčšie zásluhy si kameraman a strihač v jednej osobe Ron Fricke (Baraka), ktorý nasmímal úžasné neopakovateľné obrazy a ak mám pravdu povedať viacej ma zaujali tie z mesta ako z prírody, predovšetkým až postapokalyptická vízia sídlisk, ktoré sa idú rúcať či obrazovo prekrásne pristávanie lietadla. Strih sa potom najviac predvádza v scénach z mestského prostredia, kde skvelo ukazuje jeho uponáhlaný a stereotypný štýl života. V závere potom už treba iba povedať, že film si aspoň s môjho pohľadu plné hodnotenie zaslúži, veď práce na ňom trvali takmer 10 rokov jeho výpovedná hodnota je snáď omnoho väčšia než keby obsahoval akýkoľvek komentár. (16.05.2008)

Dobrovolně přiznávám, že když jsme si to na FAMU v rámci hodiny scenáristiky v kabinetu pouštěli, usnul jsem - z té hudby - u toho. Ale tak dobře jsem si nezdříml ani nepamatuju! Co já měl potom energie! Samozřejmě jsem pak film zkouknul znovu a fascinovalo mě, jak pouhým obrazem podbarveným skvělou minimalistickou, ale v zásadě mystickou hudbou, dokázal Reggio podat vývoj Země, zvířat a různých druhů, rostlin, člověka a působení člověka na přírodu a Zemi - s apokalyptickým dovětkem. Má to celé vnitřní příběh a je zajímavé jej v těch úchvatných obrazech sledovat. (30.12.2021)