Koyaanisqatsi

Nuda...nuda...nuda...perfektní záběr...nuda...famózní záběr...nuda. Co přesně by bylo Koyaanisqatsi bez démonické hudby Philipa Glasse? Jen zajímavě sestříhanou snůškou, vesměs průměrných záběrů lidské společnosti 80.let. Právě hudba je totiž tím elementem, který drží celý experiment pohromadě, udává náladu, vytváří celou atmosféru, dělá i ze záběru na letadlo jedoucí po runwayi zajímavou podívanou. (09.06.2009)

Koyaanisqatsi by v jazyce Hopi mohlo zrovna tak znamenat "Člověk je blbec", protože přesně takové je poselství tohoto filmu. Počáteční fascinaci přírodou po několika minutách vystřídá depresivní údiv nad tím, jaký je homo sapiens mamlas, že v sebedestruktivních sklonech hravě trumfne i lumíky... A tak dále. Více než polovinu atmosféry sice tvoří Glassova skvělá hudba, nicméně materiál natočený a posbíraný Godfreym Reggiem za ní nezaostává. Závěr s raketou mě definitivně zatloukl do křesla a donutil mě v něm nehnutě sedět dobrých deset minut po titulcích. (30.10.2013)

Vizuální esej Godfreyho Reggia má vysvětlení svého názvu schválně až v závěru, aby nezkreslovala divákovy představy a nevzbuzovala předsudky. Reggio prostřednictvím kamery Rona Frickeho jen sleduje a nechává vše na posouzení příjemci. Výborná je práce se zrychleným obrazem a střihová skladba. Nejradši bych přidal i poslední hvězdičku za to, že režisér přivedl do světa filmu skladatele Philipa Glasse, bez kterého by nejen tento film byl poloviční (90%). (03.02.2014)

Nevnímal jsem toto dílko úplně jako dokument, spíše jako velmi specifický artový film, takže za sebe si mu troufám udělit i tradiční hodnocení. Godfrey Reggio mě svým neotřelým počinem dostal v doprovodu úvodních tónů Glassovy hudby hned na začátku do téměř hypnotického stavu a já se nechal unášet jedinečným audiovizuálním představením na téma člověka, přírody a společnosti. Film mi vedle vycizelované souhry hudby a vizuálu nabídl i osobité vyprávění příběhu Země obrazem, spoustu podnětů k přemýšlení a nesmírně silné poselství. Žel, došlo pro mě uprostřed vší fascinace a pocitů silného zásahu i na pár momentů, kdy jsem měl pocit, že ve vybraných záběrech nabízí film opětovně v různých variacích jen to, co už pár minut před tím několikrát ukázal a kdy jsem měl pocit, že by celek pro větší údernost potřeboval ještě prostříhat. Týká se to zejména zrychlených záběrů na davy lidí v různých střediskách, jež v poslední půlhodině Reggio nahromadil tolik, až začaly být skoro nesnesitelné a ztrácet údernost. Proto se nakonec přikláním jen k 4 hvězdičkám, ač jinak mi přineslo Koyaanisqatsi mimořádný zážitek. 85% (01.05.2021)

Jeden z předchůdců geniální Frickeovy Baraky. Ve své době to muselo být pro některé jedince stejné zjevení, jakým pro mě byla Baraka o deset let později. Jelikož jsem ale viděl nejdříve Baraku a pak teprve ostatní podobné/předcházející filmy, těžko už mě mohl tento předchůdce tolik ohromit. Jsou zde použity stejné postupy i podobné záběry jako později v Barace, jen kvalita obrazu je bohužel mnohem horší. Ale krásné, velkolepé a se skvělou hudbou, to ano. (07.03.2013)