Thor: Ragnarok

„MUSÍME ZASTAVIT RAGNAROK. RAGNAROK? PŘEDPOVĚZENOU SMRT MÉ DOMOVINY. KONEC VŠECH DNŮ, KONEC VŠEHOMÍRA...“ /// Tak je to kurevsky vtipný! (Jakože bráno s nadsázkou, jaká tady dlouho nebyla!) Víc světů – víc nápadů. Taky záporačka s neuvěřitelnýma schopnostma je fajnová. Chcu, aby všechny Marvelovky byly takovýhle! Nejde tady totiž jen o tupou akci… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímá mě neřízená metagalaktická cesta skrz volatilní kosmickou bránu. 2.) Miluju barevný vtipný obrázky 3.) Thx za titule „fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR *** AKCE **** NAPĚTÍ * (06.04.2018)

No to byl teda úlet :D Thor: Ragnarok je zatím asi nejbláznivějším filmem z MCU. Je to jako nějaká barevná, ulítlá mega party, kde každý přijde v praštěném kostýmu, kde se podávají drinky všech barev a účinků a tečou všemi proudy, a o níž by se Vám mohlo leda tak zdát:) Když jsem v kině viděla trailer na Ragnarok, nemyslela jsem si, že pecka od Zeppelinů, Immigrant Song, která v něm zazněla, bude přenesena i do samotného filmu. Vrcholná bitva za doprovodu této písničky je epická, stylová a cool as f*ck. Co se týká Marvelovských filmů, dávám přednost vážnější notě, s přímým, ale umírněným humorem. Toto pokračování Thora mi přišlo místy až příliš přeplácané a uvalené, zbytečně až křečovitě komediální. Což je trochu škoda, protože jakmile došlo na nějaké vážnější scény, dokázaly být důležité a zásadní, jak to Marvel umí. Zejména mezi Thorem a Lokim. Ragnarok beru jako bláznivý barevný trip před tím, než se MCU začne hroutit a rozpadat a ty nejlepší postavy, jaké kdy kdo vymyslel a ztvárnil, budou čekat tragické osudy. Thor přišel o kladivo, o oko a nakonec i o vlasy, které mu mimochodem ostříhal Stan Lee. Kdo by to byl řekl, že jednou bude pravidelné Stanovo cameo tak zásadní:) Hemswortha zde v jedné scéně uvidíme half naked, takže muži i ženy mohou jen tiše obdivovat a vzdychat:) After credits scene dává tušit, že už se to blíží... Bůh ochraňuj všechny postavy MCU. (03.03.2018)

Mě to asi moc nebavilo. Stejně jako dvojka Strážců Galaxie chce být i třetí Thor hodně rodinnou podívanou, a tak sem cpe spoustu postav, které jsou naprosto k ničemu, ale každý z diváků dostane šanci vybrat si svého oblíbence. Míchá do toho humor, protože nadhled je potřeba. A vizuálně a hudebně se odkazuje na 80. léta, jelikož to byla cool éra. Nebo tak něco. No a zase to celé funguje jen tak napůl. Waititi a Hemsworth, kterému komediální herectví jde, tu tlačí humor dopředu tak moc, že jejich film drhne jako dobrodružná podívaná. Takže ačkoliv se na plátně dějí skutečně velkolepé věci a příběh má potenciál být epickou podívanou se scénami, z nichž mrazí v zádech, celkově je to spíš comicsový sitcom. Té legrace a přepálených postaviček je tu tolik, že když dojde na skutečný boj o život a o osud Asgardu, nefunguje to. Hláškování a buddy chemie s Hulkem jsou fajn. Ale když kvůli tomu nešlape všechno ostatní a souboj s bohyní smrti má emocionální dopad asi jako čekání ve frontě na poštu, vidím to jako problém. Neříkám, že jsem se nebavil, ovšem dívat se na to znovu fakt nejspíš v následujících letech nebudu. Možná by mi nevadilo, kdyby Marvel zase začal mít trošku větší ambice, než je pouhé natáčení „velkých, úspěšných a docela fajn“ filmů. (27.07.2018)

Kladivo, svaly, hyperaktivní styl, hodně barev. Jinak nic nového pod sluncem, naopak nudné postavy, ukecanost v každém koutu, nijaké napětí, žádný zajímavý oblouk, spíš jen mdlé pokusy o drama a vesměs dětinský humor. Pro marveláckého nefandu holt další dvě prozívané hodinky - moje blbost, snad se už konečně poučím. Prostě hodně velký balík peněz, spousta ksichtů komiksového universa Marvelu, osmdesátkový vizuál nebo soundtrack ještě jaro nedělají. (27.05.2018)

“Darling, you have no idea what's possible.” Doufám, že dalším Waititiho filmem bude adaptace flashovky Robot Unicorn Attack, protože tohle k ní nemělo daleko. Byť Novozélanďan se zálibou v košilích s ananasy nenapsal scénář, vnímám hlavně jako jeho zásluhu, jak barevný, střelený a stylisticky různorodý celý film je. Jen během prvních několika minut jsme svědky hrdinova sebeironického rozhovoru s kostlivcem, variace na „Look at my shit“ scénu ze Spring Breakers a parodie divadelní sošnosti první Thorovy sólovky. Vlastně mě mrzelo, že se Waititi musel držet marvelovského kánonu a rozšiřovat MCU (trochu nadbytečná scéna se Strangem) a nemohl celý film vystavět jako uvolněný buddy movie, ve kterém Thorovu trpělivost postupně testuje Loki, mluvící hromada šutrů, která chce rozpoutat revoluci, věčně nalitá Valkýra a vědátor se sedmi doktoráty a problémem se sebeovládáním. Postavy a jejich jiskřivé dialogy k sobě tak jako tak strhávají víc pozornosti než další generická zápletka s bohyní smrti, která chce rozpoutat peklo, protože má daddy issues. Struktura vyprávění je tomu naštěstí zčásti uzpůsobena. Po rozehrání hlavní dějové linie se hrdina propadne do světa, ve kterém musí řešit úplně jiné starosti, takže napravení situace na Ásgardu, o níž je Thor zpravován pouze zprostředkovaně, musí být odloženo. Hrdina je nadto vícekrát jen vláčen osudem (nebo Hulkem) a nemůže činit svobodná rozhodnutí, věci se dějí bez jeho přičinění. Podvratnost tohoto přístupu, stavějícího na hlavu celý superhrdinský koncept, vrcholí ve finále, kdy je problém vyřešen jinak (a někým jiným), než byste čekali. Když si k soustavnému odmítání (resp. komentování a zesměšňování) pravidel hry přidáte herce vychutnávající si své role (boží jsou hlavně Tessa Thompson a Jeff Goldblum), akční scény inspirované arkádovými hrami a chytře přiblblý humor, dostanete film, který vás buď bude iritovat tím, jak odmítá brát cokoliv vážně, nebo nadchne coby nejzábavnější marvelovka ever. Pro mne platila druhá možnost. 85% (29.10.2017)