Inferno

Tak copak to tady vlastně tak velkohubě kokotmentujete, milí šulínci? Film nebo sériovou brakovou šestákovou sračku pana Hnědého, vyblitou jen proto, že byl nakladatel urputný a po Šifře je nutno na jménu vydojit maximum? Tak i tak to ovšem kapku koliduje s vaším blahoslaveným nadhodnocováním Heryho Potrata! Bobík Langdon a Igelitka s morovým virem - Part 1 je totiž naprosto stejný literární patogen, jen určený pro trochu starší mongoloidy, u kterého však čtenáři rozčíleně neběží před očima seznam všech těch skvělých fantasy autorů, jež ta braková, marketingem vyhajpovaná kráva, co neumí psát, bezskrupulózně vykradla, a plagiátorským blahobytem ji ztučněla prdel. Ne, Danek vykrádá jen sám sebe, Bibli, nebo jako v tomto případě básničku dávno mrtvého, nevycákaného makaróna, jemuž nedala vyhlášená předrenesanční pichna a dokonalá světice, slečna Portiariová, a on se místo urputného honění raději vydal na úmorný kudlankovský trip napříč tehdejším kompletním bubukatechismem První římskokatolické katolické a.s.. V Šifře však Danek kompletně vystřílel veškerý prach a od té doby píče tak nějak za každou cenu, byť je ta cena pořád dozajista astronomická. Navíc se středověkým masturbantem už se nedá tolik konspirovat, jestli byl nejslavnější fantasy hrdina všech dob - Chesus Gonzáles - opravdu produktem análního sexu Fousatého strejce a i poté neposkvrněné Marie, nebo si ho stejnou cestou uplácal Jidáš Iškariotský se svým registrovaným partnerem, římským centurionem jménem Falus Maximus, a to jedním vrhem spolu s čtyřvaječnými trojčaty Pilátem, motorovou Magdou a Kaifášem, který byl ale ve skutečnosti švagrem druhého bratrance Jehovovy tety. Inu, kdo kromě papeže (jen ten prý má číslo na U-Phona Ředitele) ví, jak to tehdy vlastně bylo! Každopádně Danek chce být pořád ukrutně maloměstsky vědecký a tajuplnější než Klíma, hledající Štěchovický poklad, avšak s takovým materiálem je nakonec asi tak stejně mysteriózní, jako semeno na hajzlech dormitáře kláštera Voršilek. Pokud ale vypnete míchu, je to pořád jistá oddechová perverzní zábava. Film se toho popsaného hajzlpapíru zhostil více než důstojně, a pokud by to nemělo trvat šest hodin, lépe a věrněji už to rozhodně nešlo. Scénárista především chytře vykostil to hledání „tajemných a hlubokých“ análgramů, idiotmatů, kryptomrdek a parapičovin v Danteho katolických rýmovačkách. Dyzny totiž ještě Alighieriho neanimoval, a tak by se v tom, byť plytkém brouzdališti, mohlo pěkných pár zaoceánských mozkounů, ale i celá řada zdejších expertních kritiků dost dobře nalokat. To, co zbylo, pak vydalo na vcelku solidní a výpravně zmáknutý napínač na úrovni páprdovitého Cenného papíru s fixní sazbou 0,07 procent a slušně zabité sobotní odpoledne. A na zbytek se zeptejte Kamila Filcky, ten úžasně rozumí nejen filmu, ale i dějinám umění, a vsadím se, že ve volných chvílích se svou kvalifikací také fušuje do molekulární mikrobiologie a patlá doma mandaly. Původně jsem chtěl dát překrásnou trojku, ale považuji za nutné, toho otylého seriózního rozumbradu aspoň trochu převážit. (16.10.2016) (méně) (více)