Režie:
Veli-Matti SaikkonenScénář:
Veli-Matti SaikkonenKamera:
Raimo HartzellHudba:
Heikki ValpolaHrají:
Erkki Pajala, Vesa Mäkelä, Esko Hukkanen, Martti Kuningas, Varpu Reilin, Anneli Vaittinen, Markku Savolainen, Hannu Kahakorpi, Pentti Kallio, Yrjö Parjanne (více)Obsahy(1)
Tragikomický válečný snímek podle románu známého finského spisovatele Veijo Väinö Meriho líčí absurditu války na příkladu vojáka, který je z vlastního rozhodnutí ohrožen na životě a dostává se tím do absurdní situace. Voják Joose Keppilä (Erkki Pajala) se snaží z fronty domů pod košilí propašovat kus provazu. Hrdina absolvuje cestu vlakem, kdy kromě samotného utrpení s provazem se setkává s dalšími vojáky, kteří vypráví válečné příběhy a anekdoty. (HonzaBez)
(více)Recenze (9)
"Räjähtämättömiä miinoja!" Séria absurdných a čiernohumorných historiek z fínskej armády počas druhej svetovej vojny pevne previazaných manilovým lanom. Od sušenia spodného prádla, cez neveriaceho snajpra, Sylviu utešiteľku, buzeráciu vo vlaku, pochybný guláš, záchranu blázna, germánskej špacírky po peróne až po slávny návrat domov som sa bavil, ale stále som mal dojem že tomu čosi chýba a v literárnej podobe by to bolo o niečo lepšie. Moje podozrenie sa potvrdilo, jedná sa o sfilmovanú knižnú klasiku, ktorú som síce nečítal, ale z filmového spracovania cítiť protivojnového ducha Švejka, Čonkina alebo románu Jak jsem vyhrál válku. Bolo to vtipné, ale akosi ma to nevedelo úplne chytiť, čo je mi trochu čudné, lebo inak mám fínsku kinematografiu a jej skoro neemočných hrdinov celkom rád. Za tri metre plukovníkovho čreva. (vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania) ()
Od tohto 70 minútového filmu som nečakala vôbec nič. Nemastný, neslaný začiatok mi pripadal ako pozliepané vtipné scénky, ktoré mi aj vylúdili úsmev na tvári, no veľmi ma neohúrili. Postupne sa mi však ten suchý severský humor páčil viac a viac. A aj manilové lano, ktoré sa spočiatku javilo ako bezvýznamné, nám nakoniec pekne spojilo začiatok s koncom. Ponaučenie z tejto komédie, lano a bravčový guláš nejdú dokopy ;-) . ()
Válečné komedie ala sedmá rota mám docela rád, ale tento finský snímek mě tedy moc neoslovil. Hlavně moc nechápu, co na tom jako mělo být vtipný. Mockrát jsem se u tohoto filmu nezasmál. A minimálně ta scéna, jak vojáci střílí do prasat, které předtím ožírají mrtvoly vojáků, mi přišla vysloveně trapná. Každopádně jsem po většinu času ani neměl pocit, že by ten film byl nějak moc o válce. Většina z těch rádoby groteskních a určitě mnohdy poměrně absurdních scén by se totiž klidně mohla odehrát i někde na nějakém vojenském cvičení. A když už tam tak důležitou roli sehrála příběh, jak si jeden voják s dlouhého tlustého lana vyrobil něco jako neprůstřelnou vestu, očekával bych tu bude nějaká bojová scéna, kde se ukáže genialita tohoto nápadu. Na nic takového však nedojde. A tak ve finále nejvíc na celém filmu musím ocenit valčíkovou hudbu na trubku, která snad jediná ve mě svým charakterem vyvolala jistou reminiscenci na ty opravdové válečné komedie. ()
Finská komedie. Finská válečná komedie, pokračující v bohatém sedmdesátkovém trendu groteskních veseloher na pozadí druhé světové, rozšířeném pod vedením francouzské Sedmé roty.. a mě tahle směsice groteskních, absurdních a černohumorných příhod vojáků a jejich velitelů v akci kupodivu bavila. Včetně doprovodu často „finsky“ studeně bezemočních tváří protagonistů, což v mnoha vtipných situacích na absurditě a komičnosti teprve přidávalo. :D Jen v jeden okamžik mě finští kruťasové dosti zaskočili, když se nabitá série vtipných detailů a gagů v jedné scéně střídala s prostřihy na střílení do prasat (a následně mrtvá prasata), ale V-M. Saikkonenovi se zároveň poťouchle dařilo pokračovat s nasazeným vtipem dál, že jsem se i přes tenhle menší šok za chvíli opět smál. :o) A přestože film leckdy působí jako značně volnější sled příhod, nechybí dovyprávění titulní zápletky s „manilovým lanem“ a ještě před uzavřetím této linie završení ve společnosti více postav na nádraží. U mě spokojenost z lokální dobové komediální "jednohubky"... „Zkus tím více pohnout, jinak se s tím nepohnem.“ :o) [80%] ()
Jak zde píší ostatní - tohle chtělo pořádného režiséra typu Akiho Kaurismäkiho, protože Saikkonen je prostě televizní režisér a neumí komedii v tom pořádně podat. Vypadne z toho takové veskrze unylé cosi, co sem tam má potenciál, ale prostě je to ve většině scén blbě podané a na konci jsem měl pocit, jako bych právě dokoukal xtou epizodu finského seriálu a unikal mi tak kontext, jak moc náhle to skončilo. Výsledkem je vcelku typická finská absurdní komedie, která je chladná, odtažitá a já se zase přesvědčil, že mě finský humor (mimo Akiho) míjí nejvíc, tedy hned po jihokorejském a hongkongském, s nimi si rozumím ještě mnohem míň. Na tři hvězdy to jen tak tak vidím skrze pár lepších gagů a aspoň nějaké směřování, ale jinak to šlo mimo mě. Slabé 3* ()
Reklama