Světlo mezi oceány

Vůbec jsem nečekala, co si mám pod tímto snímkem představit, popisek byl zvláštní. Celkově zvláštní byl i děj filmu, ale překvapilo mě, jak tam byla psychologicky zpracována otázka viny/neviny. Film byl velmi silný a Michale Fassbender to zahrál skvěle. Alicia Vikander byla taky dobrá, ale místy mi vadila. Doporučuji. (07.01.2018)

Láska jako řvavé heslo na transparentu v prvomájovém průvodu, otravně všudypřítomná a vševysvětlující, přesto na mě Světlo mezi oceány působilo jako frigidní výpověď o intimních věcech člověka. Jediný světlý okamžik nastává, když se hlavní hrdina zachová jako kretén, na chvíli jsem si totiž připadal jako mezi lidmi. Ale jen na chvíli. Filmový zážitek rovnající se survivalu, dvě hvězdy za výdrž. Mou vlastní. (15.02.2017)

Námět nebyl vůbec špatný, herecké výkony byly solidní, ale stopáž byla hrozná. Chápu, že strážci majáku se asi čas dost táhne, takhle polopaticky mi to tvůrci předkládat nemuseli. Je možné, že se na mém hodnocení podepsalo i to, že jsem před ním viděl jiný film se stopáží 137 minut, ale přesto si myslím, že by zkrácení bylo na místě. (27.01.2018)

Film, od něhož jsem mnoho nečekal a doufal jsem, že jen budu mile překvapen, hlavně proto, že se zde sešla velmi příjemná ústřední dvojice Fassbender a Vikander. Tyhle dva jsem chtěl vidět spolu. Bylo to zajímavé. Oni nezklamali, příběh vlastně také ne, jen se ukázalo, že někdy je spravedlnost a to, co za ni považujeme, takové zvláštní. (06.02.2017)

Asi hodinku jsem si říkal, že výsledek zaostává za papírovým očekáváním. Nakonec jsem se naštěstí docela zmýlil. Režisér Derek Cianfrance oslnil i naštval už svým syrovým a odtažitým debutem Blue Valentine. „Naštval“ proto, že to zdaleka nebyl stravitelný film, na druhou stranu oceňme, že si šel svou vlastní cestou, a stejně jako v druhém dítku (Za borovicovým hájem) ukázal svůj cit pro pohlcující atmosféru. A jelikož tehdy nechal Ryana Goslinga a Michelle Williams projít bolestivým vztahovým rozkladem, můžeme předvídat, že se tentokrát dočkáme něčeho podobného. Zajímavý rukopis tedy pokračuje, doba se změnila. Po válce není nic jako dřív, takže samota správce majáku bude pro Michaela Fassbendera tou správnou cestou pro vyčištění vzpomínek. Nová příležitost mu přivane i Aliciu Vikander, která má sice půvabnou tvář, ale dítě donosit nedokáže. Pomůže kojenecký pláč vycházející od oceánu. Dá se nicméně očekávat, že to tak snadné nebude, bohužel některým motivacím a volbám hlavních hrdinů jsem příliš nevěřil. A ač Cianfrance mistrně vede každého herce a začíná platit za černého režijního koně, až příliš spoléhá na náhodu. Nejde jenom o obsah člunu, ale i o návštěvu hřbitova, setkání na výročí, „správná“ matka v obchodě. Možná rýpu, ale je to tak. Vnitřní hloubku mu ale upřít nelze. Jeden výhružný pohled Vikander nebo vyhaslost v očích Fassbendera a hned víme. K tomu skrumáž zvuků, emotivní obrazová stránka, zvolená hudba. To je radost. 70% (27.02.2017)