War Machine

Čím vlastně chce War Machine být? To je otázka, kterou jsem si kladl několikrát v průběhu sledování a doposud na ní vlastně neznám jasnou odpověď. Bratt Pitt v roli generála Glena McHamona, má za úkol vyřešit válku v Afghánistánu po dosazení do pozice samotným prezidentem Barackem Obamou a jeho úřadem. Doposud si nejsem jist jestli se jedná o satirickou komedii, válečné drama,válečnou dramedii nebo zdali je to takhle účelně neucelené z důvodů jakéhosi metaforického myšlenkového pochodu Davida Michoda, který jsem nejspíš nepochopil. Pokud si však nevíte rady jako já nebojte se, Tilda Swinton v roli reportérky vám alespoň v druhé půlce děje vysvětlí to, co se snaží snímek neohrabaně předat divákům, takže i přes nejasnou stavbu děje si z filmu přece jen člověk něco odnese. Struktura snímku působí velmi zmateně jako by David Michod nerozuměl svému vlastnímu scénáři a nedokázal pořádně vyjádřit své myšlenky skrze film samotný. Bratt Pitt v hlavní roli naprosto mimo. Je to opravdu škoda pokud si člověk vzpomene na jeho povedeně dokonalé přehrávání v roli Alda Raineho v Inglorious Basterds. Tady Pitt přehrává tak moc, že je to až otravné, to co mělo být vtipné plní spíš pravý opak, ale rozhodně neházím všechnu vinu jen na něj, velkou částí tohoto problému je i to jak je jeho postava napsaná a následně na plátně vyobrazena. Archu postavy Glena alespoň trochu zachraňuje jeho manželka v podání Meg Tilly. Vedlejší postavy jsou spektrem, které by se dalo očekávat od každého válečného filmu s tou změnou, že je film zaměřen více na politickou a PR stránku moderního válčení, takže je zde i pár originálnějších postav, jako PR poradci atd., nikdo z nich však nikterak svým výkonem extra nevyčnívá, snad až na Keitha Stanfielda v roli obyčejného vojáka, který má velmi těžký úkol a to prodat divákům pocity beznadějných vojáků, kteří vlastně neví proč dělají to co dělají, tenhle chlápek má před sebou velkou hereckou kariéru. War Machine představuje nepovedenou snahu o humorně inteligentní komentář na zbytečnost amerických invazí do zemí, kde se snaží vyřešit válku válčením. Svojí myšlenku film předá, ale je to jen obyčejná všemi známá věc zaobalena do rádoby objevil jsem Ameriku a ještě vás u toho pobavím hávu. 41% (23.08.2017)

Válečné drama, komedie, smutná výpověď o prázdných válečných krocích, satira. Ve výsledku opravdu nesourodý mišmaš, který měl skončit v rukou někoho, kdo by se nebál dát tomu jednotu, tempo, přitlačit na pilu a ubrat klidně dvacet minut. Režisér a scénárista David Michôd střídá polohy, ale zaujmout dokáže jen zřídkakdy. Generál Brada Pitta je tu za vojenského stratéga, kterého podřízení mají rádi mimo jiné i proto, že nikdy zbytečně neriskoval jejich životy. Tažení v Afghánistánu, které bylo odpovědí na teroristické útoky z 11. září a které mělo zlikvidovat hlavního sponzora Al-Káidy Usámu bin Ládina i další islamisty, má po letech skončit, jenže podpora z odpovídajících míst jaksi chybí. Brad má tudíž nelehký úkol. Výsledek je ovšem roztříštěný, místy chaotický a nezáživný. A obávám se, že na tenhle zmatek bude chtít divák rychle zapomenout. A to není pro tvůrce vůbec dobrá vizitka. (26.06.2017)

Válečných a politických satir není nikdy dost. Pitt si svého generála střihl s ohromnou chutí a stvořil ve své filmografii dosti nezapomenutelnou postavičku. Vyšší optikou můžu na Válečnou mašinu koukat jako na skvěle parodizující dílo, které si bere na paškál ten neuvěřitelný zmatek v americké zahraniční politice a vlastně tu zbytečnost bojovat proti povstalcům, protože je přece nad slunce jasné že pro Afghánský lid budou Amíci vždy jen okupovatelé než nosiči svobody, takže se jen čeká, kdy ze země vypadnou. 60% (15.08.2019)

Nevýrazný pokus o afgánskou Prdel XXII, která však na základě investigativních fucktů mrazivě prokazuje, že včele bezprecedentně invazního kontingentu na území suverénního státu stála ještě nedávno totálně vypláchlá guma a samolibý obrkokot, obklopený kohortou brilantních zelených müslitelů a parazitních politických oportunistů, které (ne)kontroloval už jen lhostejně přizdisráčský, leklý negromunista. A podle toho to hrdinné osvobozování pasáků koz v kamenité prdeli za sto mega denně a předražená pomsta Spojených sráčů za vkusné, urbanisticky přívětivé provzdušnění Menhetnu nepříteli, kterého si sami vykultivovali a vycvičili, vypadá dodnes. Každopádně taková milá a slušně odsejpající bezzubá satira (korektní soudruzi z Netflixu na přitvrzení nemají koule), v níž přesličný Bred toho khaki čuráka Mekkrystála, co běhá jako retard, trefil tak dokonale, až jej některé místní mentální kapacity osočují z přehrávání. (29.06.2017)

Tohle by tak strašně chtělo být jako Burn After Reading, až mi z toho bylo za režiséra stydno. War Machine má vysoké ambice, jenže mu k jejich naplnění chybí jak mazaně vymyšlený scénář, tak smysl pro humor. Většina vtípků by jinak pointovaná a méně křečovitě podaná fungovala mnohem lépe, a ten zbytek je vyloženě trapný. Vyznění bloudí od břitské satiry, přes válečné drama, vážně míněný komentář až po úsměvnou výpověď o absurdní situaci. Schopnější scenárista by dvě z poloh vyškrtal a ze zbytku poskládal slušný film. David Michod se zaměřil na všechny směry a výsledek je proto roztlemený jak vrata od chlíva. K alespoň trochu silnějšímu dojmu snímku nepomohl ani příhodný výběr data v němž jsem si ho pustil. (10.09.2021)